Interaktivních knih pro děti typu „Hádej, kdo/co se skrývá…?“ každoročně vychází nepřeberné množství a za svou popularitu vděčí zejména spojení naučných prvků se zábavným rozvíjením dětské zvídavosti a fantazie. Existují v různých provedeních a věkových kategoriích počínaje leporely od 0+ a jejich nejčastější podobou jsou publikace s posuvnými nebo odklápěcími okénky (tzv. lift-the-flap knihy), které nechybějí snad v žádné domácí knihovně. Důraz se v nich klade na hravost a moment překvapení a díky vlastní aktivitě dítěte se z četby stává nenásilná a příjemná forma učení, při které si nejmenší čtenáři při zvedání okének navíc procvičí jemnou motoriku. Tu a tam se na trhu objeví i tituly vyčnívající z davu svou originalitou nebo výtvarným zpracováním, jako například třídílná série Co se skrývá v …? (č. 2017–2019) španělské autorky Ainy Bestardové, která zvolila netradiční techniku RGB ilustrace s překrýváním tří základních barev. Pomocí téměř „vědecké“ práce s červenou, modrou a zelenou lupou čtenáři objevují další vrstvy v kresbách a odhalují mnohdy překvapivá tajemství.

Chaos a zmatek mají řád?

Další z publikací, která se vymyká průměru a která si vysloužila nominaci na Zlatou stuhu v kategorii literatura faktu, představuje Co se skrývá za dveřmi? (2023) z pera české editorky a autorky převážně naučné literatury pro děti a mládež Radky Píro. Ta na sebe nedávno upozornila knihou o mezilidské komunikaci Cože? Kniha o dorozumívání a porozumění (2023), ve které zúročila své zkušenosti ze studia cizích jazyků a několika zahraničních stáží. Co se skrývá za dveřmi? chytře pracuje s lidskou zvědavostí a touhou po informacích, neboť předestírá deset zavřených dveří, za které nám dovolí nahlédnout. A ruku na srdce, každý z nás je tak trochu voyeur a rád by někdy tajně nakoukl do místnosti klíčovou dírkou (na zadní straně obálky na nás právě skrz ni zírá veliké oko) – anebo dveře rovnou otevřel a prozkoumal vše, co se za nimi skrývá. Každé z dveří zabírají celou stranu A4 a podle jejich designu lze odhadnout, co na nás za nimi čeká. Radka Píro nás vpouští do známých míst, kam se však děti ani dospělí jen tak nedostanou, a ukazuje deset různých pracovišť, kde právě probíhá běžný pracovní den.

Po „otevření“ dveří (otočení listu) následuje dvoustrana s celostránkovou ilustrací s hustě pokreslenou místností obsahující všechny možné předměty a zaměstnance, kteří by se v ní mohli nalézat. Barevnou náloží a obrovským množstvím malých obrázků a podnětů ilustrace přímo útočí na naše smysly. Zprvu zanechává dvoustrana rozpačitý dojem, protože působí chaoticky, pro někoho snad i nesympaticky – může se z ní až zatočit hlava. Čím déle se však na kresby díváme, tím zajímavější nám připadají. První z místností za dveřmi je továrna na sladkosti, která dětem přiblíží proces výroby jejich oblíbených pochutin. Následující strana pak stručně dovysvětlí, co práce ve výrobně sladkostí obnáší a kdo by o ní v budoucnu mohl uvažovat, čímž čtenáře jemně ponouká k zamyšlení nad volbou povolání. Ve stejném duchu se nese i zbytek knihy a její hlavní devízu představuje volba originálních pracovišť, jejichž prostory se určitě vyplatí prostudovat. Díky autorce vstoupíme například do autodílny, domu hrůzy, vesmírné stanice, řídící věže nebo do výtvarného a filmového ateliéru.

Rozšiřování slovní zásoby

V každé z místností autorka vybízí k procvičení postřehu při hledání předmětů dle siluety a zároveň rozšiřuje slovní zásobu z daného oboru. U veterináře máme za úkol najít otoskop, v domě hrůzy dvanáct lebek (opakujeme i počty), v hasičské stanici pět hadic na odsávání zplodin a v ateliéru grafický lis. Rodiče mohou pomocí obrázků a vykreslené situace dovysvětlit, k čemu se předmět používá. Hledání některých předmětů dá na hustě pomalovaných stranách pořádně zabrat, ale donutí nás četbu „neošidit“ a obrázky si pořádně prohlédnout. Pod ilustrace se podepsal prostějovský rodák Jakub Bachorík, jenž vystudoval UMPRUM a v současnosti ilustruje plakáty, časopisy, komiksy a knihy nejen pro děti.

Co se skrývá za dveřmi? cílí na čtenáře starší šesti let, čemuž odpovídá i volba složitějších slovních spojení a obratů („podněcuje k přemýšlení“, „nadpřirozeno“, „být disciplinovaný“, „práce hasiče je naplňující“, „motivovat pracovníky“, ), jelikož jsou však texty popisující dané povolání krátké a psané v přátelském tónu, nepůsobí náročně. Úvod a závěr knihy by autorka ještě mohla doplnit o výzvu k zaklepání nebo zazvonění na dveře a o nakreslení vlastních dveří s příběhem za nimi, například pracoviště rodičů nebo školní třídy. K tomu ale koneckonců může vyzvat i každý trochu kreativní rodič. Přes prvotní rozpačitost z přemíry ilustrací a detailů si knihu čtenáři snadno oblíbí, neboť probudí jejich objevitelského ducha, ukojí zvědavost a něco je i přiučí.