Jang Kwidža (nar. 1955) je jednou z mála ženských jihokorejských spisovatelek uznávaných jak mužskými autory, tak i literární kritikou. Její díla vyobrazují životy lidí z různých vrstev společnosti lehkým a čtivým jazykem, díky kterému získala autorka na popularitě. Román Protiklady vyšel poprvé roku 1998 (č. 2021) a o jeho oblibě svědčí i řada dotisků a překladů do cizích jazyků, stejně jako v případě druhého oblíbeného autorčina románu Wŏnmidong saramdŭl (Lidé z Wŏnmidongu, 1987), jenž byl převeden do seriálové a později také komiksové podoby. Na rozdíl od současné tvorby jihokorejských autorů aspirujících v první řadě na globálnost předkládá autorka v románu Protiklady, zaměřeném především na pochopení svých blízkých i sebe samotné, problémy jihokorejské společnosti na sklonku 20. století.

Hrdinka románu, pětadvacetiletá An Činčin, se jednoho rána probudí s odhodláním mít naprostou kontrolu nad svým životem. Má dva nápadníky a je rozhodnuta si jednoho z nich vybrat za ženicha. V následujících měsících je různými okolnostmi nucena vypořádat se s vlastními geny a vzory, které pro ni představují matka s tetou, dvojčata narozená a provdaná ve stejný den, na apríla. Jejich osudy se začnou odvíjet jiným směrem až po sňatku, teta je provdaná za předvídatelného studeného čumáka a matka za alkoholika se sklony k násilí. Tetu, nesnesitelnou romantičku v hedvábných pyžamech, žijící v blahobytu a oddávající se četbě románů, An Činčin obdivuje. Na druhé straně se stydí za matku, předčasně zestárlou pod náporem strastí, s nimiž se vypořádává za pomoci studia odborných knih a učebnic. 

Dětem těchto sester bylo dopřáno do života jiných lžic – jde o moderní jihokorejské přirovnání finanční a společenské situace rodiny k lžícím, kterými jsou děti krmeny. Nejvyšší smetánka má diamantové, chudina hliněné. Postavy románu jsou příznačně pro spisovatelku někde mezi: přestože se dvojčata narodila se stejnou lžící, život jim připravil úplně opačné osudy a jejich děti vyrůstají v odlišných světech. Spolu s hlavní hrdinkou však zjistíme, že to, v jaké finanční situaci se rodina nachází, neznamená vše. Příběh vypráví o osamělosti v bohatství, lásce a pochopení v chudobě a násilí a strašáku v podobě života s alkoholikem.

Román Protiklady je do detailu polarizovaný a ironický. Přesto však nepředkládá černobílý svět, nýbrž vykresluje velmi citlivě lidské postavy a jejich obyčejné životy. Autorka nesoudí a v mladistvé romantičnosti se zdržuje snad jen chvíli. I když je kniha na první pohled spíše zacílena na ženy, nabízí zamyšlení nad hlubokými otázkami. Jsme schopni se vyvarovat chyb svých rodičů? Můžeme svou přítomnost a rozhodování o budoucnosti oddělit od minulosti? Máme následovat srdce, nebo rozum? Lehký tón knihy a její krátký rozsah z ní však činí oddechovou četbu, a nakolik se ponoříme do těchto otázek, je jen na nás.