Festival Měsíc autorského čtení, který pořádá nakladatelství Větrné mlýny, přiveze v červenci 2023 do Česka a především do Brna tolik norských autorů, že se literární život na Severu bude muset z důvodu odlivu personálních kapacit na měsíc zastavit. Snad to Norové chvíli vydrží, pro české čtenáře to je hezká příležitost udělat si obrázek o malé literatuře přicházející ze země, ve které žije něco přes pět milionů obyvatel a která je považována za jednu z nejvyspělejších společností světa. Zda to znamená, že tamní tvůrci nabízejí optimistické výpovědi a postavy, v jejichž životech všechno šlape podle plánu, necháme na čtenáři. Nabízíme malého průvodce jmény autorů.

O Norech s nadhledem

Začněme netradičně a neseversky, tedy humorem. Chcete-li se od srdce zasmát a současně si oddechnout, že své národní úchylky mají i obyvatelé příkladného Norska, kniha stand-up komika Are Kalvøho vás rozhodně nezklame. Ten totiž na rozdíl od svých spoluobčanů nenávidí horské túry a pobyty v přírodě všeho druhu a dává přednost teplu kaváren. Černý humor na adresu krize středního věku a nemocí, s nimiž chodí bohatí Norové otravovat své praktické lékaře, místo aby se přestali přejídat, nabízí román Niny Lykke. 

Rodinná dramata

Hledáte-li pravý Sever, tedy nefunkční, nervy drásající mezilidské a zejména rodinné vztahy, skrývaná tajemství a křivdy, nekomunikativní postavy na hranici psychického zhroucení, výběr je široký. Sáhnout můžete po Hanne Ørstavik a jejích nepříliš harmonických ženských hrdinkách. Veselo není ani v románech a povídkách Bjarte Breiteiga, který se nevyhýbá tématu zneužívání dětí. Okolo tohoto tabu se točil i jeden z románů Vigdis Hjorth, jehož vydání způsobilo v Norsku podobný poprask jako u nás nedávný román Aleny Mornštajnové. 

Malé radosti i starosti obyčejných hrdinů napříč časem jsou celoživotním tématem Larse Saabye Christensena, jenž své romány umísťuje do Osla šedesátých let, a to tak věrně, že jeho knihy lze údaje používat jako průvodce norským hlavním městem. 

Představu rovnostářské společnosti boří Maria Navarro Skaranger, jejíž hrdince, prodavačce a mladé svobodné matce, Norsko příliš nadějných vyhlídek nenabízí. Upřímnou výpověď mladé generace, jež má také daleko k dokonalosti, nabízí i Helga Flatland. 

Okolí nerozumějí ale ani ti, kteří už dávno překročili práh dospělosti. Postavami zahořklých intelektuálů, k nimž se moderní svět otočil zády, a tak jim nezbývá než si v osamění listovat dramaty starého dobrého Henrika Ibsena, obohatil norskou literaturu Dag Solstad. O příslušnosti tohoto dnes již osmdesátníka ke zlatému fondu norské literatury není pochyb, což ale neznamená, že jeho romány vám půjdou po srsti. Do kategorie literárních ikon spadá i Kjartan Fløgstad, u nějž sice máme co se týče překladů dluh, ale i jeho do češtiny přeložená esej stojí za pozornost. 

Hlas stáří 

Máte-li plné zuby neustálého „mládí vpřed“, norští autoři vás potěší, protože nehledě na svůj vlastní věk píší o stáří rádi a často, což ovšem neznamená, že jde o příjemné čtení. Jak v rozhovoru pro Respekt poznamenal Karel Schwarzenberg, krásu stáří zatím ještě nikdo neobjevil. O ztrátě životního partnera, samotě, strachu i nedostatku empatie okolí píší Susanne Skogstad, Kjersti A. Skomsvold i dosud do češtiny nepřeložená Kjersti Anfinnsen.

Aktuálnost minulosti 

Druhá světová válka je téma umělecky vděčné po celém světě, všiml si toho již Doppler, hrdina humoristické trilogie Erlenda Loea, který poznamenal, že nacisté dodnes zachraňují televizní průmysl. Loea na festivalu nepotkáte, ale válečné téma ano. To poněkud vážněji pojímají Nina Grünfeld i Simon Stranger, Pro oba jde o záležitost osobní, v níž se velké dějiny snoubí s historií jejich vlastní. Autorčina babička, odevšud vyhazovaná československá prostitutka, skončila v koncentračním táboře. Rodina Strangerovy ženy obývá dům, v němž sídlil jeden z předních norských nacistických kolaborantů a jeho banda. 

Ekologie, imigranti a nenávist 

Ani severu Evropy se nevyhýbají problémy. O starém dobrém řádu světa a zejména o zachování přírody píše písničkář Stein Torleif Bjella. Jednu z největších tragédií novodobé norské historie, útok masového vraha Anderse Breivika, popsala novinářka a válečná reportérka Åsne Seierstad, která ve svých literárních reportážích zpracovává i další témata jako například příklon mladých migrantů k islámskému státu. 

Básně v rytmu 21. století

Norové umějí psát poezii, která drží tempo s dnešním světem a odráží jeho chaos v čele se sociálními sítěmi. Pouze na Instagramu řadu let publikoval básně u nás dosud neznámý Alexander Fallo. Počet followerů by mu záviděl leckterý slavný romanopisec. Pokud váháte, co si představit pod pojmem konceptuální poezie, vezměte do rukou sbírku Auduna Mortensena. Uleví se vám – číst poezii může být zábava a není k tomu potřeba akademický titul. Poezie může být i zbraň. Hlas pro nás neznámé menšině dává ve svých básních M. Seppola Simonsen, píšící v kvenštině neboli kvenské finštině. 

Když divadlo, tak absurdní

Henrika Ibsena potkáváme v inscenacích jeho dramat na našich scénách často, ale naživo už to nepůjde. Ovšem úspěšné dramatiky tato země produkuje i nadále. Trochu jiný typ divadla, blízký našemu slavnému dramatikovi a prvnímu polistopadovému prezidentovi, píše Fredrik Brattberg. 

A samozřejmě krimi

Bez detektivek se v Norsku neobejdou ani Velikonoce, natož dlouhé letní noci. Bývalý kriminalista Jørn Lier Horst nepíše takové drasťáky jako jeho kolegové, ale o to poctivěji postihuje psychologii postav a vyšetřovatelské metody. Velmi úspěšný je i na poli dětské detektivky. 

Show must go on

Tento průvodce rozhodně není vyčerpávající, potkat bude možné i další autory, jejichž knihy zatím čekají na překlad. Témata se v nich nabízejí pestrá od nerodičovství po filozofii. 

Přejeme šťastnou literární cestu na Sever!