Valerij Markus (nar. 1993), dříve také známý pod pseudonymem Valerij Anaňjev, je ukrajinský voják, dnes již velitel, veterán války na Donbasu, spisovatel, cestovatel a bloger. Pět let sloužil v ukrajinské armádě, z toho dva roky bojoval v samotném ohnisku války na východě.

Stopy na cestě, ukrajinsky Сліди на дорозі, je jeho autobiografický román, zrozený ve válce; autor ho začal psát v roce 2015. Dokončil jej poté, co byl hospitalizován a následně se vydal na několikaměsíční pěší putování Evropou. Poprvé jej vydal vlastním nákladem v počtu pěti tisíc kusů, které byly během tří týdnů rozebrány: na Ukrajině se kniha stala jedním z nejpopulárnějších románů od počátku 21. století. K dnešnímu dni už se prodalo více než 75 tisíc výtisků. Jde tedy o debut a bestseller v jednom, překládaný i do dalších evropských jazyků včetně češtiny.

Kniha se dělí na tři části, nazvané Nenávist, Zoufalství a Naděje. V první části Markus věcně, realisticky a s ironickým nadhledem vypráví svůj vlastní příběh chlapce a mladého muže, který zažívá nelehkou postsovětskou dobu a nechává si do těla i mysli vtisknout reálie doby. Životní cesta ho posléze přivádí do armády a na frontu. Druhá část přímo popisuje vstup do armády, což je podle spisovatele bohužel to hlavní místo, kde byl vychován. Třetí část zachycuje boje na frontě ve městech Kramatorsk, Šachtarsk, Debalceve, Vuhlehirsk, Ždanivka a v dalších, kde Markus sloužil vlasti především jako výsadkář a mechanik.

Kniha je doplněna o online odkazy ve formě QR kódů, pod kterými se schovává několik desítek fotek, videí a dopisů z války. I ty vedle textu samotného vtahují čtenáře do vojenského života – a tím pádem i do smrti. Místy až přetěžují jeho „systém“, bdělé vědomí, a dostavuje se jakási opilost realitou. I díky tomuto obsahu se čtenář s hlavním hrdinou intenzivně sžívá.

Žití z minuty na minutu

Markusovo vyprávění není rozhodně žádná romantika. Autor ponechal příběhu surovost a syrovost, aby jej čtenář naplno okusil. Přesto údajně některé momenty vypustil jako už příliš nestravitelné. Třebaže podobné události se dějí i po letech znovu, pár set kilometrů od nás.

Celé vyprávění se drží osy cesty a putování. Markus je nejen výsadkář a velitel, ale i milovník extrémů – jak ukazuje i s knihou volně související film Free Man. Pilgrimage, který zachycuje jeho pěší pouť Evropou, při níž překonal 1811 km za 68 dní, a nabízí opět trochu jiný vhled do jeho života. Sledovat Markusovy další „stopy na cestě“ lze také na instagramovém účtu slidy_na_dorozi.

Kniha pomáhá otevřít oči všem, kdo se mohou cítit ztraceni a jsou v procesu hledání své vlastní cesty. Tichý křik vypravěčovy duše uvádí čtenáře do bdělého transu a podvědomě mu naznačuje, že nemá právo na výmluvy a stížnosti. Vidíte-li smrt blízkého člověka a násilí na obyčejných lidech, dokážete pak žít jako dřív? Vyprávění ale možná překvapivě tematizuje i lásku v jejích nejrozmanitějších formách, od lásky k spolubojovníkům až po lásku k ženě. Valerij Markus říká, že je příběh určen všem „od sympatických děvčat až po surové bojovníky“. Snaží se oslovit široké spektrum čtenářů, tedy i ty, kteří nerozumí vojenskému pojmosloví.

Pro řadu lidí je už téma Ukrajiny a války vyčerpané, média nás unavila svými zprávami a jsme celou problematikou přesyceni. V Markusově příběhu však nenacházíme známé mediální obrázky. Že válka už nedokáže ničím překvapit? A jste si tím jistí?