Britští výzkumníci disponují ve velké většině jedinečným darem – jsou mistry v popularizaci svých oborů. A podle všeho toto pravidlo platí i pro vědce skandinávské. Schopnost prezentovat na první pohled možná nezáživná témata čtivě a s lehkostí a zároveň se nezpronevěřit odborné kvalitě tentokrát prokázala botanička Elizabeth Daunceyová, vědecká pracovnice v oddělení jedovatých látek v londýnské Guy’s and St Thomas Hospital, a lékárník a doktor v oboru farmakognosie Sonny Larsson, který v současnosti působí v Centru informací o jedech ve Švédsku. Z jejich spolupráce vyšla vynikající publikace encyklopedického rázu pojednávající o rostlinných jedech a upoutávající nejen obsahem, ale i působivým grafickým zpracováním.

Pro snazší pochopení hlavního námětu jsou čtenáři nejprve uvedeni do základního přehledu o rostlinné a lidské, potažmo zvířecí fyziologii. Tyto kapitoly umožňují porozumět, které části jsou pro rostlinu natolik cenné, že si je za pomoci toxinů chrání. Pronikneme do procesů v zásobních kořenech, fotosyntetizujících listech, květech, bez nichž by nebyla možná reprodukce, a nakonec v semenech a plodech, jež v zárodku představují budoucí generaci. Objevíme dokonce rarity, například když některé rostliny samy jed neprodukují, a přesto ve svých pletivech hromadí hrozivé látky, které pro ně vyrábějí symbiotické houby a sinice.

Připomenutí zákonitostí životních pochodů živočichů je na místě, abychom pochopili, jak jedy v těle působí, které orgány jimi mohou být napadeny a jakým způsobem se tělo oběti brání. Uvedené znalosti jsou užitečné v následujících částech knihy, které jsou členěny podle orgánových soustav postihovaných konkrétním jedem. Dozvíme se, jak na něj reaguje napadené srdce a cévní soustava, mozek a celý nervový systém, pohybové ústrojí i trávicí trakt nebo jak se otrava projevuje při podráždění kůže a očí. Nejvážnější otravy pak vedou k selhání ochranných orgánů, jater a ledvin, případně zasahují přímo v buňce, kde toxin dokáže provést mutace na DNA. Některé z nebezpečných a potenciálně smrtonosných rostlin působí ihned po požití, jiné škodí až při dlouhodobém užívání. Rafinovanost strategií je neuvěřitelná a detoxifikační mechanismy na jedovou „mašinérii“, jíž je tělo vystaveno, bohužel často nestačí.

Do nitra barvité země jedovatých bylin
Každé rostlině, toxinu nebo přímo celé skupině příbuzných chemických látek je vždy věnována pečlivě propracovaná dvoustrana. Přehledně tu najdeme data o rostlinném druhu a struktuře příslušné chemické sloučeniny, doplněná o indikace a účinky na organismus. Text doprovázejí názorné fotografie, a pokud je to účelné, přidávají autoři i vědecké ilustrace.

Nemohou chybět kapitoly o medicínském využití jedovatých bylin s příklady bezpočtu léků postupně objevovaných bylináři, alchymisty i moderními laboratořemi. O tom, že z nepřátel je možné učinit přátele, věděli své už šamani a felčaři v dobách dávno minulých, a známá Paracelsova poučka, že rozdíl mezi jedem a lékem spočívá pouze v množství dávky, zůstává aktuální do dnešních dnů. Rostlinná říše ukrývá mnoho vzácných pokladů, které ještě nejsou plně poznány a využívány, ale už nyní dávají naději, že by mohly pomoci v léčbě nádorových onemocnění nebo třeba Alzheimerovy choroby. Toxiny mají široké možnosti uplatnění také mimo lékařskou praxi, některé jsou třeba spolehlivými insekticidy. Publikace by nebyla kompletní, kdyby nevěnovala pozornost i experimentování a zneužívání rostlinných látek s halucinogenními účinky.

O tom, jak těžké mohou být příznaky intoxikace, nás nejlépe přesvědčí příklady z historie. Ve velké míře se jednalo o náhodné otravy, které ovšem dokázaly sužovat lidskou populaci i hospodářská zvířata dlouhá léta, než se našel jejich zdroj. Dějiny bohužel nejsou chudé ani na úmyslně travičské příběhy, v nichž byl jed použit jako prostředek k získání vítězství, vlády, moci a bohatství. Tato dobrodružná a fascinující vyprávění, zavádějící nás na rozmanitá místa světa i do všech možných epoch, přidávají knize na čtivosti a atraktivitě.

Encyklopedie poukazuje také na ekologický přesah tématu. Většina rostlin využívaných v medicíně se získává z volné přírody. Drancování vede k úbytku jejich přirozeného prostředí a zároveň ke zvyšování poptávky. Byznys je nemilosrdný: čím vzácnější, tím dražší, a tím ještě ohroženější. Reálné obavy o to, zda tyto druhy přežijí, vedou k ochraně a regulacím v rámci mezinárodního obchodu, ale i k rozvoji černého trhu.

V knize Smrtící rostliny zkrátka není o zajímavosti nouze a bezesporu stojí za přečtení. Díky širokému spektru informací na konci možná shledáme, že nepojednává jen o rostlinách smrtících, byť účinky jejich obranných mechanismů mohou mít pro člověka fatální následky, ale zároveň o rostlinách léčivých, zachází-li se s nimi velmi opatrně. A že je to také kniha o lidech  na jedné straně zrádných a hamižných, na druhé straně toužících po poznání a snažících se pomoci druhým, v obou případech ale hledajících svoji cestu na téhle krásné, byť trochu nebezpečné planetě.