Antologie Rozptýlené průsečíky představuje hispanoamerický modernismus, svébytný básnický proud z přelomu devatenáctého a dvacátého století, jenž v této oblasti stál u zrodu moderní poezie. Takto uceleně je tato poezie v českém prostředí uvedena prvně, navíc v bilingvní podobě. Tvůrce pocházející z různých zemí hispánské Ameriky předkládá jednoho po druhém a nabízí původní podobu textů, jež není snadné dohledat. Doplňuje je českou verzí básní v překladu Denisy Škodové, která výbor rovněž sestavila. U každého autora je přitom uveden stručný medailonek, zasazující básně do kontextu jeho životního osudu, postojů i tvorby.

Editorka antologie vytvořila rozmanitý výběr a ukazuje tak barvité odstíny modernismu. Čtenáře čekají texty plné mytických postav i filozofických úvah: „Hrozná jistota, že člověk zítra bude mrtvý, / a trpět životem, stínem nebo neznalostí // toho, co nanejvýš jen tušit se odvážíme, / a tělo čerstvými hrozny tápe někde v dáli / a hrob čeká s kyticemi, jež tam odložíme / a my nevíme, kam kráčíme, / či kde jsme se tu vzali!…“ (Rubén Darío, s. 145) Začíst se lze také do snových básní s přírodní motivikou: „(…) A nebe, / jež vysvléká se ze zářivých barev / vypadá jako velkolepý opál / vsazený do útesů černé skály / na opuštěné pláži.“ (Julián del Casal, s. 105) Střídají se tu milostné texty, ve kterých je opěvována láska k jedinému člověku, s jinými, v nichž se to hemží milenkami. Objevují se i básně přeznamenávající hispanoamerickou avantgardu, například u Mexičana Josého Juana Tablady. Zvlášť osvěžující jsou satirické texty několika autorů, například Kolumbijce Josého Asuncióna Silvy, které se vysmívají vážnému až nabubřelému tónu poezie, stejně jako vědě a filozofii.

Ve výběru vedle tvorby Nikaragujce Rubéna Daría, považovaného za klíčového autora modernismu, vyniká kubánský básník José Martí, jenž mohl být před rokem 1989 jako jeden z mála vydáván i u nás, a to zejména díky svému původu. Za pozornost rozhodně stojí básnířky, řazené často k tzv. postmodernismu, především Delmira Augustini z Uruguaye a Argentinka Alfonsina Storni. Obě kromě odvážných postojů, odrážejících se v jejich básních, které se tak vrývají pod kůži, bohužel spojuje tragický životní osud. Tu první zastřelil její milenec a bývalý manžel. Druhá, stíhaná úzkostmi a vážnou nemocí, spáchala sebevraždu ve vlnách moře. Jak lze v medailoncích autorů vyčíst, nebyla mezi modernisty zdaleka jediná, další pak zahubil jejich bohémský styl života.

Už z povahy věci chybí antologii jistá gradace, vlastní básnickým sbírkám věnovaných jedinému autorovi. A paradoxně je i trochu nesourodá, avšak nesourodé je celé básnictví hispanoamerického modernismu. Spíše než se snažit knihu přečíst celou najednou se k ní lze vracet, náhodně zalistovat a začíst se vždy do básní jednoho autora, a pokud čtenáře při takové degustaci tvorba některého z autorů zaujme, může zapátrat i po dalších básních.

Hispanoamerický modernismus neosloví každého. Nevšední slova, nad kterými jeden zajásá, budou na jiného působit zastarale nebo exaltovaně. Někoho možná odradí přemíra ušlechtilých symbolů, jimiž modernisté vyznávali svůj obdiv kráse, pro jiné to naopak bude únik z šedi reálného světa. Někomu může připadat směšná póza rozervaných umělců, vyhrazujících se vůči měšťácké společnosti a jejím slavnostem, ač se jich sami účastnili, jiným jejich bohémský styl života naopak uhrane.

Rozptýlené průsečíky jsou ale bezesporu vzácná publikace. Zaujme především odborníky a poučná bude pro studenty španělské literatury či jiných románských jazyků. Ti díky bilingvní, zrcadlově uspořádané podobě mohou zkoumat i překladatelská řešení včetně formy básní, na níž si mnozí z autorů toužící po obnově jazyka v poezii velmi zakládali. Má ale šanci rozšířit obzor i laikům, kteří o hispanoamerickém modernismu slyší poprvé a mají chuť se s ním seznámit.