Než se z „Hil“ a „Sof“ stanou spolužačky a pak i nejlepší kamarádky, projde si první z nich zkušeností třídního outsidera a přehlížené dcery, zatímco druhé se zhroutí sen o tom, že se stane primabalerínou. Dvojhlasně vyprávěný příběh pro dívky kolem deseti let tímto doznáním ostatně začíná: dobrosrdečná, pohybově nadaná, štíhlá plavovláska Sofie odchází od své milované početné rodiny na baletní školu, kde záhy díky svému talentu a píli vyniká, což s sebou ovšem nese i závist nepřejícných spolužaček, které jí nakonec sen překazí. Druhá z titulních protagonistek je jejím pravým opakem: ustrkovaná tmavovlasá Hilda je jedináček, který dává před sportem přednost čokoládě a pro svoji nadváhu pak musí snášet pošklebky spolužaček, a k tomu se ještě vyrovnávat s nezájmem své excentrické matky.

Příběhy obou dívek, dávkované „na přeskáčku“ v krátkých, subjektivně líčených kapitolách, čteme v první polovině knihy odděleně; od chvíle, kdy si k Hildě do školní lavice přisedne nově příchozí Sofie, se obě příběhové linie začnou proplétat a některé situace přitom můžeme sledovat z obou – zprvu většinou odlišných – vypravěčských perspektiv. Příběh se tím nestává schematickým a románové postavy, jakkoli jsou typizované, se mohou nadále vyvíjet, nezůstávají strnulé a nevěrohodné. Lze vytušit, že příběh od své druhé půle směřuje k happy endu, který oslavuje přátelství, zdravé sebevědomí a týmovou spolupráci, konkrétní ztvárnění tohoto autorského záměru je však svěží a autorka při něm dovedně využívá motivů, které do příběhu postupně vkládala, byť některé nejsou právě nové a originální (sen stát se baletkou, obliba strašidel, první platonická láska).

Hana Knopfová je absolventka Pedagogické fakulty univerzity v Olomouci a úspěšná copywrigtherka. Asi před pěti lety odstartovala s kamarádkou ze studií projekt zvaný Knihy s duší, v rámci kterého píší a ilustrují tzv. personalizované dětské knihy na přání. Hilda a Sofie je její první kniha vydaná pod hlavičkou zavedeného nakladatelství a představuje řemeslně dobře odvedenou práci. Vyprávění má spád, nemeandruje ve zbytečných odbočkách, nepoučuje, a přitom vývojem děje přináší pozitivní vzory, koření příběh vtipem, lehoučkou ironií i obecnou češtinou a především v něm ožívají uvěřitelné události a současné charaktery.

Celkový dojem z knihy významně pozvedá výtvarný doprovod zkušené ilustrátorky a grafičky Terezy Ščerbové (nar. 1982), absolventky VŠUP, v jejímž uměleckém portfoliu nalezneme práce mimo jiné pro nakladatelství Host, Argo, Paseka, Meander či Běžíliška, některé oceněné prestižní Zlatou sluhou. Román pro dívky Hilda a Sofie doprovodila pěti dvoustránkovými, celobarevnými ilustracemi, jimž dominuje zemitější Hilda, zatímco křehké črty, zabírající obvykle jen jednu stranu a připomínající letmé skici a studie postav, častěji zachycují optimistickou Sofii – a svou snovostí a lehkostí také patřičně korespondují s její povahou. Ščerbová působivě vizualizovala především ty momenty děje, které zprostředkovávají negativní emoce anebo pocity zažívané při pohybu. Technika je často kombinovaná (kolorované kresby, včetně využití digitálních prvků), barvy tlumené, náladotvorné. Citlivým prvkem sazby jsou předěly mezi jednotlivými úseky vyprávění, tedy různými vypravěčskými hlasy, označené květinovými motivy v barvě modré pro Hildu a červenorůžové pro Sofii. Společně s využitím odlišných fontů (patkového a bezpatkového písma) to napomáhá orientaci v textu, což je užitečné zejména v úvodní části knihy, než se vyprofilují obě vypravěčky – jejich spontánní hlas však vtáhne čtenářky do děje velmi rychle a ty se zřejmě s jednou z titulních postav (alespoň částečně) i záhy identifikují.