Český písničkář Xindl X zpívá v songu Čecháček a totáček: „O-o-o-o prej za komančů bylo líp.“ Ženám ano, tvrdí již bez ironie americká etnografka a profesorka ruských a východoevropských studií na Pensylvánské univerzitě Kristen R. Ghodseeová v knižní studii s provokativně lákavým názvem Proč mají ženy za socialismu lepší sex, kterou vydalo nakladatelství Host.

Badatelka vybízí k přehodnocení dějin východoevropských postsocialistických zemí a s tím souvisejícím vnímáním státního socialismu jako čistého zla. Přitom je nutné předeslat, že neobhajuje návrat k žádné jeho formě. V rámci kritiky kapitalismu jako ekonomického systému znevýhodňujícího (nejen) ženy ovšem nachází pozitiva a využitelné prvky socialistického zřízení. Upozorňuje, že jeho pád ke konci osmdesátých let dvacátého století vytvořil laboratorní podmínky ke zkoumání dopadu kapitalismu na život žen. Porozumět společnosti se snaží zejména skrze sexualitu.

K tématu přistupuje Ghodseeová jako obyvatelka USA, kde je sociální politika diametrálně odlišná od té evropské. Jako fungující příklad demokraticko-socialistických států staví sever Evropy v čele se Švédskem. Informacemi nabitý, spíše věcně laděný text sem tam proloží dávkou ironie a neváhá bez servítků glosovat. Podobně jako v tomto případě: „Člověk by se kvůli zdravotní péči neměl vzdávat toaletního papíru.“

Během studia byla autorka členkou debatního kroužku Modelové OSN, ve kterém studenti reprezentují členské státy OSN na simulovaných zasedáních. V jedné z kapitol, které vždy otevírá osobním příběhem svým nebo svých přátel, vypráví o své volbě zastupovat na Radě bezpečnosti SSSR. Jako příslušnice ženského pohlaví by v západních zemích neměla proti svým mužským kolegům šanci, jelikož v zahraničních záležitostech dominovali i ve skutečnosti muži. V SSSR se ale ženy objevovaly na vysokých postech. A tak se ve svých patnácti letech ptala, proč špatný komunismus umožňuje dívkám víc než dobrá demokracie, a začala se zajímat o postavení žen v socialistickém zřízení. Soustřeďuje se samozřejmě zejména na fungování v oblasti mateřství a práce. Využívá i ohlasy čtenářek na své texty a uveřejňuje dopis ženy, která se narodila v roce 1943 v Československu a nyní žije ve Švýcarsku. Její kritiku života v socialistickém Československu ovšem obrací v pozitivní příklad a „luxus“, o kterém si současné ženy snažící se skloubit práci a mateřství mohou nechat jen zdát.

Vyzdvihuje také ženské osobnosti a jejich prvenství – ruskou komunistickou revolucionářkou Alexandru Kollontajovou, která se jako první žena na světě stala velvyslankyní, rumunskou komunistickou političku Anu Paukerovou, první ženu na světě na postu ministryně zahraničí, či Valentinu Těreškovovou, první ženu ve vesmíru. Fotografie sovětské ženy s krátkým textovým popiskem uvozuje každou kapitolu.

Tyto a mnoho dalších úspěšných žen z různých odvětví nebylo možné ve světě přehlédnout a západní vlády spatřovaly v rozpínajícím se Sovětském svazu a marxistické ideologii konkurenci. V reakci na ně zakládaly sociální programy pro děti, seniory, chudé a nemocné, angažovaly se v oblasti ženských práv a začaly vyhledávat vědecké a sportovní talenty z ženských řad.

Ghodseeová zároveň nevynechává nezbytný kontext, tedy fakt, že podpora žen na nejvyšších pozicích často zůstávala na symbolické úrovni. Neopomíná ovšem zdůraznit, že i to bylo víc, než nabízel Západ. Záměr hatila sama podstata východoevropských režimů, a to centralizace moci a skutečná moc v rukou politbyra, nejvyššího orgánu komunistických stran, v jehož čele byli muži. V zemích, kde byla povolena jen jedna strana, pak jako výsměch působilo formální právo žen volit anebo možnost kariéry – spojená s nedostatkem menstruačních vložek.

Základní část knihy ovšem tvoří bádání na poli sexuologie. Teze v názvu knihy Proč mají ženy za socialismu lepší sex vychází z ekonomické teorie sexu Roye Baumeistera a Kathleen Vohsové. V prostředí, kde ženy nemají rovný přístup ke vzdělání, k práci či k získání lékařské péče, používají své tělo jako směnný prostředek. Ve zkratce, ženy sex nabízejí výměnou za materiální zajištění a jejich sexuální uspokojení je v tomto případě druhořadé. Ekonomické zabezpečení a dělba práce v domácnosti vycházejí z množství dlouhodobých a případových studií jako jedny z možných důvodů lepšího sexu žen žijících v socialismu. Zajímavý je v tomto případě střet životního stylu žen z Východního a Západního Německa po sjednocení Německa. Například výzkum Ingrid Sharpové, která zjistila, že východní Němky mají častěji orgasmus. Československo pak pokrývá celkem zevrubně skvělá předmluva socioložky Kateřiny Liškové, která se výzkumem sexuality v Československu za socialismu dlouhodobě zabývá a akcentuje vývoj přístupu státu k sexualitě v jednotlivých letech.

Kniha nabízí neotřelý pohled na život v socialismu, nutí odhlédnout od plošného zatracování a přináší řadu zajímavých informací. Autorka v závěru tvrdí, že v boji proti zlé síle nebude mlčet, a kapitalismus přitom staví do role takřka stejného padoucha, jako bývá tradičně vnímán komunismus. Nechce nutně provokovat, ale hlavně poskytnout dílčí řešení nedostatků příliš individualistického kapitalismu a jeho nerovných příležitostí.