Populární izraelský spisovatel Eškol Nevo se narodil v roce 1971 v Jeruzalémě. Jméno dostal po svém dědečkovi Levim Eškolovi, který byl třetím premiérem Státu Izrael (v letech 1963–1969), mj. také během šestidenní války (1967). Poté co vystudoval psychologii a pracoval jako copywriter, se Nevo rozhodl zaměřit se na vlastní literární tvorbu. V roce 2001 vydal sbírku povídek Cimer be-givatajim (Apartmán v Givatajim), o rok později následoval humoristický ilustrovaný projekt v podobě příručky pro lidi, kteří právě prodělali rozchod: Nifradnu, trach: ha-madrich le-nifrad ha-matchil (No tak jsme se rozešli: průvodce pro lidi čerstvě po rozchodu). Zásadní pro jeho spisovatelskou dráhu bylo ale vydání románu Arbaa batim ve-gaagua (Čtyři domy/verše a stesk, 2004), kterým se zařadil mezi spisovatele „nového izraelského kánonu“.

Po čtenářsky velmi úspěšném románu, který uspěl i u kritiky, pokračoval E. Nevo o tři roky později s knihou Mišala achat jamina (Jedno přání doprava, 2007), která vypráví o čtyřech kamarádech z Haify a čtyřech letech jejich života, orámovaných dvěma mistrovstvími světa ve fotbale v letech 1998 a 2002. Jeden z protagonistů knihy mj. dochází na hodiny tvůrčího psaní, jiný dřív pracoval v reklamní agentuře stejně jako autor. Kniha, která vypráví o nezlomném přátelství čtyř mladých Izraelců, tentokrát u kritiky příliš neuspěla.

Kromě fotbalu, který se u E. Neva objevuje často, dává autor ve svých knihách také výrazný prostor hudbě. Nejednou v textu skrytě či otevřeně odkazuje na hudební texty izraelské i zahraniční produkce, případně jsou rovnou citovány. Tak je tomu jak v knize Šaloš komot (Tři patra, 2015), tak v Arbaa batim ve-gaagua, kde má vedlejší postava jménem David vlastní kapelu a každá z pěti částí knihy začíná textem k některé z písní, kterou skupina zrovna zkouší nebo hraje na koncertech. (Kromě toho je Nevo autorem několika skutečných písní, převážně mainstreamových, jednu skladbu napsal např. pro kapelu Sinergia.) Jako by se autor snažil do svých knih zařadit i soundtrack. Písňové texty nebo odkazy na ně ostatně nejsou jediný motiv, který tvorbu E. Nevo propojuje s filmem.

Román Ha-mikve ha-acharon be-sibir (Poslední mikve na Sibiři, 2013) se čte spíš jako scénář k televiznímu seriálu než jako plnohodnotný román. Výhodou je nepochybně právě čtivost textu, který se odehrává v současném Izraeli, ve „městě cadiků, spravedlivých“, které nezapře inspiraci městem Cfat, kabalistickým centrem na severu země. Kromě čtivosti ale kniha trpí nevyváženým propracováním jednotlivých postav a jejich funkcí v texu, arabský dělník a zároveň nadšený ornitolog se objevuje místy hojně, jindy na dlouho zmizí z dohledu, aby se do děje najednou vrátil podobně nečekaně a nevysvětlitelně, jako se to občas děje v televizních seriálech. I vzájemné propletené vztahy postav a motivy jako sexuální fantazie jisté seniorky, jež probouzí hřebec, či stavba mikve ¬– rituální lázně, která má afrodiziakální účinky, spolu s nejnečekanějšími dějovými zvraty připomínají spíš telenovelu než ucelený literární text.

Stejně jako řada předních současných izraelských spisovatelů, včetně Etgara Kereta, Davida Grossmana či Meira Šaleva, napsal Nevo i knihu pro děti: Aba šel amalia nosea le-australia (Amaliin tatínek jede do Austrálie, 2010), v níž se dětský čtenář setkává s Amalií, jejíž tatínek na týden odjede do zahraničí. Holčičce se stýská natolik, že ani vlastní matka nemůže stesk utišit, a na návštěvu tedy přicházejí různé snové postavy, které Amalii krátí čekání, například Šlehačkový muž rozdávající šlehačku nebo Pusinková víla, která rozdává zase polibky.

V roce 2011 vyšel román Neuland. Název odkazuje na utopický spis Theodora Herzla, zakladatele politického sionismu, který nese titul Altneuland (1902). Neuland je zároveň v Nevově románu název jihoamerické new-age farmy, kde jeden z protagonistů, Dori, najde svého otce, který po manželčině smrti uniká po tzv. humusové stezce před vlastními válečnými vzpomínkami. Název také funguje jako metafora útěku z Izraele a hledání identity za hranicemi vlasti. Humusová stezka se klikatí Jižní Amerikou a generace mladých Izraelců si sem vyrážejí po službě v armádě pročistit hlavu. V knize Neuland, která tak současně funguje jako napínavý cestovní průvodce, se proplétají příběhy několika generací Izraelců i generace prvních židovských přistěhovalců. Jako červená nit se navíc v celé knize objevují narážky na věčně putujícího žida Ahasvera. Děj knihy není na rozdíl od Nevovy ostatní tvorby zasazen do Izraele, ačkoli znovu pojednává o námětech ryze izraelských, ať už jde o dějiny, či současnou kulturu a politickou situaci, a je to autorův nejodvážnější a nejobsáhlejší román. Nevo v něm využívá svou oblíbenou techniku, kdy příběh vypráví nejen z pohledu jednotlivých postav, ale i skrze jejich vzájemnou e-mailovou korespondenci či úryvky akademické práce, kterou píše Izraelka Hana, usazená příznačně v Berlíně, na dalším oblíbeném místě současné „izraelské diaspory“.

V roce 2015 vyšel čtenářsky opět velmi úspěšný román Šaloš komot (Tři patra), který vypráví tři příběhy tří obyvatel jednoho domu na předměstí současného Tel Avivu, kde žijí zejména dobře zajištění obyvatelé, v období sociálních protestů v roce 2011–2012. Každou ze tří kapitol knihy vypráví jedna postava – obyvatel domu – a tentokrát se jednotlivá vyprávění od sebe liší jazykově, což je u Nevovy obvykle výrazně uhlazené hebrejštiny zajímavá a žádoucí změna. Kniha vyšla v českém překladu Lenky Bukovské v roce 2019 v nakladatelství Garamond.

Zatím poslední knihou Eškola Nevo je Ha-reajon ha-acharon (Poslední rozhovor, 2018).

Kromě vlastní tvorby se autor věnuje také výuce – tvůrčí psaní učí na Telavivské univerzitě a na Sam Spiegelově filmové a televizní škole v Jeruzalémě. S básnířkou Orit Gidali založil v roce 2014 vlastní školu tvůrčího psaní, Sandaot ha-bajt. Na rozdíl od některých svých úspěšných studentů, absolventů soukromé literární školy, Nevo zatím nedosáhl na žádnou významnější izraelskou literární cenu; za román Arbaaa batim ve-gaagua, odehrávající se v 90. letech v období po atentátu na premiéra Jicchaka Rabina, byl mezi nominovanými na prestižní Sapirovu cenu.

Knihy Eškola Nevo vycházejí v Izraeli v nakladatelství Kinneret Zmora-Bitan Dvir a jsou přeložené do angličtiny, němčiny, některé do francouzštiny a dalších jazyků. Autor žije s manželkou a třemi dětmi ve městě Raanana severně od Tel Avivu.