Miroslava Urbana provází včelaření od dětství. Oba jeho rodiče se tomuto řemeslu naplno věnovali a v tehdejším Československu pomáhali zavádět a šířit metodu nástavkových úlů. Snad proto, že syna do práce kolem včel nenutili, našel si autor cestu k včelaření sám a stala se mu vášní, láskou a životní cestou.

Se závazkem dělat dobrý med a další včelí produkty a ruku v ruce s tím pečovat o včelstva, aby byla zdravá a životaschopná, ukázala se časem i další potřeba, totiž nutnost popularizace oboru a ekologické osvěty. Své včelařské zkušenosti předává Miroslav Urban na exkurzích, přednáškách a výukových programech pro děti i dospělé, stojí také za vznikem včelařské naučné stezky v okolí Valašského Meziříčí, kde se poprvé uplatnily i jeho názorné kresby a fotografie. Nabíledni byl pak dalším krokem vznik útlé knížky plné informací, která ukazuje, že včelaření je sice obor náročný, a než s ním začneme, musíme mnoho znát, na druhou stranu není tak obtížný, aby se do něj při precizním přístupu nemohli pustit i začátečníci. Myslím, že v rámci zvoleného formátu nemůže být tato kniha lepší.

Fascinující svět včelího chování
Publikace je na výsost ekologická a vyzařuje z ní úcta ke včelám i přírodě. Chování včel se věnují její první kapitoly a je to uchvacující čtení o vývoji složitě hierarchizovaného hmyzího společenstva a úkolech dělnic, trubců a královny. Vyprávění o včelí komunikaci pomocí feromonů, vibrací a tanečků. Také o schopnosti včel dokonale se orientovat v krajině za každého počasí. Včelař musí samozřejmě znát i včelí anatomii, je složitá a dokonalá zároveň. Dozvíme se, jak je složené oko uzpůsobeno pro vnímání drobných pohybů květů či rozpoznání směru větru. Poznáme mechanismus včelího letu, který musí každého nechat v němém úžasu. V úvodních kapitolách pronikneme i do světa rostlin a můžeme se obdivovat způsobům, které brání tomu, aby k oplození nedošlo ani stejnou rostlinou, ani jiným druhem. Svoji úlohu v tom plní také včelky. Vše je důmyslně propojeno k podpoře druhové bohatosti v krajině.

Miroslav Urban představuje rovněž historii oboru, jak se vyvíjel chov včelstev od přírodních brtí a jednoduchých košnic k listovému a posléze k rámkovému úlu. Kdo není ve včelaření zatím příliš zběhlý, dozví se o objevení konstrukce rozběrných úlů na principu včelí mezery Lorenze Langstrotha. Úl se díky ní může složit z libovolného počtu nástavců, což dává včelaři zásadní možnost flexibilně reagovat na situaci v úle. Je s podivem, že se vynález z poloviny 19. století u nás objevuje až v šedesátých letech 20. století a rozšiřuje až v letech osmdesátých. Autor názorně ukazuje různé varianty sestav a řešení a také jejich výhody i nevýhody.

Kalendárium včel i včelaře
Kniha nás seznamuje se základní strukturou včelstva a jeho cyklickým vývojem v průběhu roku. Jaké problémy mohou nastat a jak je včelař může úspěšně řešit. Miroslav Urban doporučuje své osvědčené postupy, praxí a léty lety ověřené. O tom, že jim lze zcela důvěřovat, svědčí i mnohá ocenění, která autor získal (např. Med roku 2015 nebo Perla Zlínska 2011). I když se publikace zdá být na první pohled stručná, není to zdaleka jen včelařské minimum. Dostává se například podrobně k tématu umělého odchovu včelích matek a metodám, jak včelstvo obnovovat, zvětšovat a omlazovat. A také k nástrahám, které včelstva ohrožují v posledních letech nejtíživěji, totiž nemocem – houbovým, virovým i bakteriálním. Zvlášť pečlivě se potom věnuje varroáze, která se vinou špatného hospodaření stále více rozšiřuje a je potřeba se jí rozumným způsobem bránit.

Včelařské roční kalendárium se proto zaměřuje mimo jiné na postupy, jež brání množení roztoče rodu Varroa a zároveň neohrožují samotné včelstvo – ať už je to využití kyseliny mravenčí, mléčné či šťavelové, thymolu a tabákového kouře, nebo vhodná mechanická a hygienická opatření, vycházející ze znalostí včelí i roztočí biologie. Autor naopak velmi varuje před syntetickými akaricidy, jejichž použití není ve výsledku účinné, protože si na ně roztoči vytvářejí rezistenci a naopak jsou jimi dlouhodobě kontaminovány úl i včelí produkty. V kalendáriu nechybějí ani kapitoly o sběru a zpracování včelích produktů a přípravě včelína na zimu.

Jak udržet zdravé včely v nezdravém světě
Miroslav Urban konstatuje: „Člověk má stále potřebu dělat věci proti přirozenosti přírody. A pak hledá další a další nepřirozené cesty, jak to napravit.“ Smutná pravda je, že pro mnohé lidi jsou včely jen strojem na med. Fakt, že opylují 85 % rostlin a že bez nich jako lidstvo zahyneme, berou jako dramatické přehánění. Nakonec, bude-li opravdu zle, mohou je dnes už přece nahradit malé drony… Včelky se mohou správně vyvíjet jen ve zdravém prostředí. Ať už budeme používat v dnešní době běžné rámkové úly, nebo se budeme chtít vrátit k úlům, které více respektují přirozené včelí chování, jako jsou třeba tradiční japonské úly nebo přirozené úly s horními loučkami, musíme je držet co nejdál od lánů rostlin ošetřených pesticidy či geneticky modifikovaných. A to je v dnešní realitě někdy úkol doslova herkulovský. Přece však věřím, že se nakonec začneme chovat zodpovědně. Kniha jako tato je pro hledání cesty snoubící srdce a rozum velkým pomocníkem.