Jak už podobnost názvu s Marxovým stěžejním dílem napovídá, Thomas Piketty ve své takřka sedmisetstránkové publikaci upozorňuje na opět vzrůstající nerovnost ve společnosti. Jeho patnáctiletá práce na sběru dat a jejich analýze mu umožňuje odhalit roli kapitálu od industriální revoluce do postkrizového roku 2010. Anglický překlad Pikettymu přinesl celosvětovou slávu, přesto jeho výzva k zavedení globální daně z kapitálů zůstává nevyslyšená.

Thomas Piketty je profesor na pařížské École des hautes études en sciences sociales a „Centennial“ profesor na Mezinárodním institutu nerovností London School of Economics. Většinu času své akademické kariéry strávil sběrem dat týkajících se distribuce bohatství. Vychází nejen z běžně dostupných zdrojů, ale také průkopnicky využívá daňovou statistiku, která se ve Francii vede už od devadesátých let osmnáctého století. Kromě toho své poznatky ilustruje fakty z realistické literatury devatenáctého století, konkrétně z románů Honoré de Balzaca a Jane Austenové, neboť v jejich knihách je sociální status jednotlivých postav dokládán přesnými údaji o ročním výnosu z majetku. Data posléze využívá k podložení své hlavní teze, že po většinu období od industriální revoluce po dnešek byla míra zisku z kapitálu vyšší než míra ekonomického růstu, což vedlo ke kumulaci kapitálu.

Ekonomický radar
Období relativní rovnosti po 2. světové válce Piketty považuje za anomálii způsobenou jednak zničením výrazné části kapitálů během obou světových válek, a jednak vysokým ekonomickým růstem umožněným rapidním příbytkem obyvatelstva a technologickým pokrokem. Tím vystavuje kritice obecně přijímanou Kuznetsovu křivku, která má za to, že v rozvíjejících ekonomikách nerovnost nejdříve roste a pak pod vlivem tržních sil přirozeně klesá.

Piketty proto varuje před návratem patrimoniálního kapitalismu, v němž je nepřekonatelným determinátorem sociálního statusu rodinné dědictví. K tomuto závěru ho vedou zejména dva důvody. První je předpovídaná stagnace obyvatelstva západních států (poměr zesnulých a pozůstalých se může vyrovnat, či přímo otočit) a druhý současný technologický pokrok, který vede k narůstající automatizaci výrobních procesů a činí tak lidskou práci nadbytečnou. To je v ostrém kontrastu k následkům technologických změn, na které jsme byli zvyklí. Parní stroj byl katalyzátorem průmyslu, avšak bez manuální lidské práce nepoužitelný. Na závěr tedy Piketty volá po zavedení globální progresivní daně z kapitálu, která by měla primárně poskytnout lepší přehled o vývoji sociální nerovnosti a později by se dala včas využít ke zmenšení propastné nerovnosti mezi bohatými a chudými.

České a priori
V našem prostředí se knize nedostalo takového ohlasu jako například v anglofonním světě, kde se anglická verze knihy delší dobu držela v celkovém TOP 10 v prodejích Amazonu ve Spojených státech. Možným zdůvodněním může být, že mít slovo kapitál v názvu knihy je u nás stále v jistých kruzích bráno jako trestuhodné a dílo tak rychle získá punc politické agitky nehodné vědecké ani laické pozornosti.

Pravdou je, že Pikettyho poznatky jsou dnes plně integrované v programech levicových stran v Evropě. Přesto se kniha nevyhnula ostré kritice upozorňující na nesrovnalosti v datech či zpochybňující předpoklad, že budoucí vývoj bude podobný tomu minulému. I když se Piketty svou databázi snaží doplňovat a upravovat a na kritiku hbitě reaguje, zřejmé je, že ani po více než třech letech po vydání ve Francii Pikettyho návrhy nezískaly podporu potřebnou k uplatnění k praxi. I tak je ale na hodnocení dopadu tohoto díla brzy. S dalšími uběhlými roky se Pikettova databáze (odkazy na online verzi jsou uvedeny v přílohách v závěru knihy) rozrůstá a sociální tříštění, jak jsme je pozorovali v roce 2016, jí přidává na vážnosti.