Když se řekne abeceda, člověk si instinktivně vzpomene na školu a na své první čtenářské krůčky. Někdy to šlo lépe, někdy hůř. Znají to děti na celém světě. Známe to my všichni. Jenže abeceda, chcete-li slabikář, nemusí být jen synonymem prvního říkání si z knih. Abeceda může děti, dospívající i dospělé přivést ke kráse slova, k jeho zvuku, barvě, k jeho tvaru, energii, k tomu, co slovo činí slovem. A právě k Šmalcově abecedě s podtitulem Krásy světa v abecedním pořádku na důmyslných vyobrazeních a (nikoli na posledním místě) hádanka na každém listě! by se měl vracet i ten, kdo už jazyk a řeč ovládá, ale chce mu porozumět ještě o trochu víc.

Připomínám si Abecedu Vítězslava Nezvala, Komenského Orbis sensualium pictus či Obrázkovou abecedu ku prospěchu našich milých maličkých od Jana Vácslava Rozuma z r. 1854, které na mě jako na dítě a dospělého čtenáře udělaly už kdysi velký dojem. Spojit písmo, jazyk a následně i mluvenou řeč s obrazy, které spoluvyprávějí příběh každého písmene, v tom je bez přehánění cosi posvátného. Zafixovat si do paměti písmeno A, které se vztahuje k andělu či akrobatovi, vás možná poznamená na celý život. Stejně tak Ž, které autorům Šmalcova slabikáře asociuje Žofín a žábu. Autorem obrázků je kreslíř, ilustrátor a grafik Petr Šmalec, jehož kresby doprovodili či lépe řečeno, jak se píše v tiráži, „básněmi ilustrovali“ Radek Malý, Jiří Dvořák, Markéta Šimková a sám Petr Šmalec, ten konkrétně písmeno H. Trojice básníků a básnířka si rozdělili abecedu podle jednotlivých liter, přičemž největší díl připadl Radku Malému (19 písmen).

Šmalcovy kresby doprovázené říkankami aktualizují již někdy poněkud zastaralý svět jazyka a věcí kolem nás ve starších slabikářích. Podíváte-li se do nich, uvidíte, že tu a tam v nich žije doba dávno minulá. To samo o sobě není špatné, naopak. Je příjemné a pedagogicky účelné, aby se děti setkávaly s dobou dětství svých rodičů a prarodičů, s půdorysem jejich duchovního světa i věcmi, které používali v každodenním životě. Petr Šmalec vypráví abecední příběh prostřednictvím současného pohledu na skutečnosti kolem nás. Autor nevytváří přesnou kopii toho, v čem a co moderní člověk žije. Je kreativní a rád sní. Témata a technika jeho ilustrací nejvíc připomínají filmová políčka supermoderní pohádky pro děti, která je plná tajemství a detektivních zápletek. I proto najdete např. u písmene B bazén a bagr, u E eskymáky u svého iglú a na dohled elektrárnu (zřejmě atomovou), u P postel, pračku a prase plující na pianu a u R robota zápasícího v ringu se středověkým rytířem. A když se vám u písmene V zjeví vynálezce Vilém Znoj, jenž si sestrojil vzducholoď z vany, vysavače a ruční vrtačky, pochopíte, že autor Šmalcovy abecedy je dokonale uvízlý ve spárech fantazie, která vás rozesměje a podnítí k vlastnímu snění.

Děti čtou a vidí to, co znají ze svého domova a okolí, z televize, z hraček, které dostávají, z velkých hollywoodských filmů a samozřejmě také ze světa internetu. Kniha má na zřeteli i čtenářovu hravost a zvídavost. Na každé dvoustraně je vymalována část příběhu vycházejícího z daného písmene abecedy. Říkanky o dvou a více slokách rozvíjejí příběh každé litery a dva obrázky na protilehlých stranách jsou místem, v němž malý čtenář musí vyřešit nějakou záhadu. Kdyby se mu to náhodou nepovedlo, najde na konci knihy řešení, stejně jako seznam všech slov (postav, osob, věcí, vlastností, adjektiv a sloves), která autoři použili pro jednotlivá písmena, a to jak v básničce, tak v ilustracích. U písmena I to je ikona, indián, instalatér, internet a invalida, zatímco u litery T najdete rovných pětadvacet slov, od tanku po tygra.

Nakladatelství Baobab, které na dětské čtenáře přímo cílí a které je po léta hýčká výjimečnými projekty, vydalo v recenzích opomíjenou knihu, jež by se mohla klidně stát i učební pomůckou. Odpovídá totiž na dětské tázání způsobem, který je dítěti 21. století v jedné zemi střední Evropy blízký. To, o čem čte, a to, co vnímá očima a ostatními smysly, je mu povědomé a vlastní, a vytváří tak kruh bezpečí a intimity, v němž je zkrátka dobře být. Zkusil jsem číst Šmalcovu abecedu se dvěma dětmi a jejich radost nebyla malá. Nepochybně by malý čtenář porozuměl za přispění rodičů a učitelů i Komenského Světu či Rozumově Abecedě a nebylo by od věci, aby si mohl takové skvosty ohmatat, třebaže jen v nějakém reprezentativním výboru. Žijeme však v jiné době a hledáme způsoby, jak si být ve slovech a řeči blízcí a srozumitelní. Šmalcova abeceda je příležitost, jak přimět dítě k prvním čtenářským krůčkům a také k vlastním kresbám a vlastnímu básnění. Nejdůležitějším sdělením této knihy je pro mě fakt, že jazyk je živá bytost, na kterou samotný rozum nestačí. Je potřeba zapojit fantazii a srdce, a to především.