Těžkou rukou a fialovým inkoustem Jan Welzl znovu podepsal a zvedl hlavu. „Líbilo se ti to? No to su rád. A přijedeš za mnó, na sever? ... ha... ha... Přijedeš, no to je dobře, ale dobře se obleč! Je tam zima.“ Jan Welzl se na kluka usmál, podal mu ruku, rozmáchl se a pomalu připsal datum 20/4 1929. ,,Tož přijeď, budu tě čekat... ha ... ha ... Tož se tam na severo uvidíme.“
(ze vzpomínek Jiřího Osolsobě, jenž se s Welzlem jako malý osobně potkal)

Všem nadšencům do života a díla Jana Eskymo Welzla, severomoravského polárníka nezaměnitelného naturelu, hledajícího po celý svůj život vysněnou „ouctu a svobodu“, se do rukou dostává první skutečně významné dílo, jež podrobně mapuje životní osudy tohoto svérázného a originálního člověka. Jedná se o titul s příznačným názvem Svoboda pod bodem mrazu, jenž se loňského roku dočkal již druhého, doplněného vydání. Autorem je cestovatel a spisovatel Martin Strouhal, který je (stejně jako Jan Welzl) rodák ze Zábřehu na Moravě a který se osudům této osobnosti věnuje již řadu let. Jak o této publikaci prohlásil emeritní profesor Aljašské univerzity ve Fairbansku, Čechoameričan Rudy Krejčí, jenž se fenoménem Welzl zabývá již od 60. let, „kniha Martina Strouhala představuje doposud nejlepší pokus vzdát Janu Welzlovi tu největší poctu, kterou si plně zaslouží“.

Již samotný formát knihy (A4) naznačuje, že se bude jednat o velmi pečlivě sestavenou publikaci disponující velkým množstvím reálií a informací. Že se však při její četbě čtenář rozhodně nebude nudit suchopárnými fakty, naznačuje obálka knihy, z níž se na nás kření dobrácká Eskymova tvář – jako by jeho na první pohled pozitivní, neformální a přirozeně optimistické rozpoložení signalizovalo, jaký bude celkový ráz publikace.

Pro ty čtenáře, jimž není osobnost Jana Eskymo Welzla neznámá, nemá smysl jej do hloubky představovat. Naopak pro tu část společnosti, která o něm neví mnoho, či dokonce vůbec nic, je tato publikace doslova jako stvořená! Popravdě řečeno, zejména v řadách starších generací se dnes nenajde mnoho jedinců, kteří by se nikdy nesetkali s tituly, jako jsou kupř. Třicet let na zlatém severu či Po stopách polárních pokladů. Tyto bestsellery, poutavě líčící život v nejsevernějších oblastech planety na přelomu 19. a 20. století, si už v době svého vzniku získaly nespočet příznivců a obdivovatelů tohoto polárního badatele a údajného náčelníka Eskymáků. Ačkoliv je nenapsal Welzl sám (na základě jeho poutavých vyprávění za jeho pobytu v Československu je do písemné podoby zpracovali brněnští novináři Bedřich Golombek a Edvard Valenta), zajistil tak svému jménu nehynoucí slávu, a to nejen u nás: jeho příběhy byly k dnešnímu dni přeloženy do osmnácti světových jazyků.

Nosným bodem této monografické publikace je samotný Strouhalův text, který podrobně líčí Welzlovy životní osudy – počínaje léty mládí v rodném Zábřehu, přes jeho pouť nedozírnými sibiřskými tajgami a následný život mezi Eskymáky hluboko za polárním kruhem až po krátkou návštěvu Československa na konci 20. let a Welzlova poslední léta života, jež prožil v kanadském Dawson City, městě, kde lze dodnes cítit atmosféru zlaté horečky. Dále se Strouhal zmiňuje o osudu fenoménu Welzl po polárníkově smrti, popisuje hledání přesného místa Eskymova hrobu nebo vlastní cestovatelskou misi do Ruska, do oblastí, kde se měl Welzl pohybovat. Tok svého vyprávění autor pravidelně prokládá vzpomínkami samotného Welzla, kupř. z díla Třicet let na zlatém severu a řady dalších titulů, aby tak měl čtenář možnost porovnat autorem předkládaná fakta s originálními polárníkovými příběhy.

Jedním z prvořadých kladů Svobody pod bodem mrazu je obrovské množství obrazového materiálu, kterým autor doplňuje každou ze stran textu (fotografií je zde téměř 500). Jedná se o obrázky nejrůznějšího charakteru, ať už jde o vzácné snímky samotného Jana Welzla, ale také krajin, jimiž procházel, nebo velmi vkusné grafické montáže dobových dokumentů souvisejících s Welzlovými osudy – jde o kopie různých anglických či ruských dokladů, listin a spisů, které autor přeložil do češtiny. Kromě toho jsou v textu přítomny i poznatky jiných lidí, buďto pamětníků, kteří se s Welzlem na vlastní oči potkali, nebo příběhy polárníků, kteří sice neměli to štěstí vidět Jana Welzla naživo, ale jejichž vyprávění dokreslují atmosféru míst, kterými Welzl prošel (nehostinná Sibiř či zlatokopy lákající Aljaška). Nedílnou součást díla tvoří přirozeně názory a poznatky tzv. welzlologů, badatelů, bez nichž by Strouhalovo dílo nebylo ani zdaleka tak rozsáhlé. Termín welzlolog, jehož autorem je Pavel Voda žijící v Curychu, označuje osoby, které se Welzlem nějakým způsobem zabývají nebo se zasloužili o jeho popularizaci. Svoboda pod bodem mrazu je tak v podstatě souhrnem, který vychází z dlouholetého bádání a poctivé sběratelské práce všech těchto lidí. Mezi nejvýznamnější patří kupř. již zmíněný Pavel Voda, dále profesor Rudy Krejčí, jeden z prvních welzlologů Ctibor Lolek, jakutský rodák Rudolf Šelc, ilustrátor a spisovatel Petr Sís a další. Tímto širokým záběrem, tedy informačním rozsahem, fotografiemi a pohledy z více stran, podává titul velmi plastický obraz o osobě Jana Welzla.

Oproti prvnímu vydání z roku 2009 tkví výjimečnost této publikace mimo jiné i v tom, že je zde uveden překlad jediné knihy, kterou kdy Welzl sám sepsal! Stalo se tak v jeho skromné chatrči v kanadském Dawson City na sklonku jeho života a pro budoucí generace toto dílko jakoby zázrakem zachránil Welzlův přítel, přírodovědec Otto Geist. Tento jedinečný a vzácný fragment z mozaiky Welzlova života přeložil pro českého čtenáře Rudy Krejčí.

Martin Strouhal, zábřežský cestovatel a dokumentarista, se Welzlem zabývá již řadu let a má k němu blízký vztah. Jeho osobní zainteresovanost není těžké v titulu vypozorovat a autor to ostatně na samém začátku knihy sám přiznává. Tento fakt, který by možná někteří považovali za příznak neprofesionality či nevědeckosti, však určitě není na škodu. Dílo jím nijak netrpí, ba právě naopak. Strouhal, jakkoliv je Welzlem očividně fascinován, zachovává naučný, až vzdělávací ráz díla a dosahuje tak velmi objektivního nádechu. Autor se např., navzdory veškerým svým sympatiím, pokouší nalézt odpovědi na některé nejasnosti obestírající Welzlův život s tím, že se nevyhýbá ani možnosti uvést na Welzlovu osobu kritičtější názor. Z vlastních zkušeností vím, jak je těžké zajímat se o Eskymo Welzla a nemít ho přitom obyčejně rád, jak nemožné je zachovat si při obeznámení se s dílem Jana Welzla přísný, exaktní ráz (o tom by mohl mluvit kanadský etnolog Vilhjarmul Stefansson, který se z původně radikálního Welzlova odpůrce a kritika stal dokonce jeho přítelem a pomáhal moravskému polárníkovi v těžké materiální nouzi). Uvědomíme-li si charakter Welzlovy nátury, která byla prosta jakékoli fádnosti či nudnosti, není snad ani možné psát o něm čistě vědecky. Popularizační forma, již autor zvolil, je tak opět jednoznačným pozitivem.

Svoboda pod bodem mrazu je ve všech směrech skutečným literárním kumštem. Nikdo před Martinem Strouhalem nesestavil o Janu Welzlovi tak rozsáhlou a podrobnou publikaci, za což mu patří velký dík. Pro každého Welzlova obdivovatele představuje tato publikace opravdový skvost a právem by se jí mělo dostat větší pozornosti. Česká veřejnost tak má konečně ucelené dílo, jež nám – stejně jako Welzlovy knihy – podává podmanivý obraz života člověka, pro něhož byla touha po svobodě středobodem celého jeho světa, který si v každé situaci uměl poradit, člověka, jenž svojí dobrosrdečností a upřímností okouzlil každého, kdo se s ním potkal. Tím vším je tak dobrým příkladem i pro dnešní dobu. Zdařilou publikaci Svoboda pod bodem mrazu lze jen doporučit, a to ne pouze obdivovatelům našeho nejznámějšího polárníka.

„Raději býti v pustinách mezi vlky, než mezi tolika lidmi uprostřed civilizace. Člověk na severu je velký chudák, ale zato má svou svobodu a žije bez starostí.“
Jan Welzl