Jaký je rozdíl mezi scénářem a románem? Většinou se setkáváme spíše s adaptací prózy než naopak. V případě Rubu (pol. Rewers) je situace opačná – Andrzej Bart nejdříve napsal scénář k filmu a teprve poté vznikla kniha. Na výsledné podobě textu je to poznat.

Základní zápletka je přitom zajímavá – netradiční a lehký pohled na 50. léta v komunistickém Polsku přibližuje život tří žen, rázné babičky, matky a zprvu nevýrazné a neprůbojné dcery, které hrozí, že se stane starou pannou. Její příbuzné tak s nadšením vítají každého nápadníka. A nakonec se opravdu zjevuje rytíř na bílém koni, tedy krásný Bronislav. Ovšem, jak brzy poznáme, je příliš dokonalý na to, aby byl skutečným princem. Nechtěného snoubence se tedy musí trojice nějak zbavit…

Temno stalinismu je podáno ironicky, ale není „hořkosladce“ zlehčeno. Není tu ani stopy po patosu, vidíme spíše mnohdy absurdní každodennost, propagandu a cenzuru v nakladatelství, kde hlavní hrdinka pracuje, nedostatek mužů zase nenásilně odkazuje k poválečné realitě, kdy každá polská rodina postrádala otce, dědečka, bratra nebo manžela.

Andrzej Bart je dobrý vypravěč a jeho novela je velmi čtivá. Bohužel až příliš. Kloužeme po povrchu a k žádné postavě se nepřiblížíme, příběh se odvíjí tak rychle, že si ho nestačíme vychutnat. Zatímco ve snímku Boryse Lankosze, ověnčeném cenami z Gdyně a dalších festivalů, excelují Krystyna Janda a Agata Buzek a pro filmových 99 minut je celá zápletka včetně dvou časových rovin dostačující, v literárním díle bychom čekali rozvíjení dalších dějových linek, důmyslnější hru s časem a také prostorem poválečné Varšavy, který se na plátně přirozeně objevuje v pozadí – ať už v podobě dokonale stylizovaných interiérů nebo v záběrech monumentálního pomníku sorely, varšavského Paláce kultury. Do knižní podoby jsou jen těžko přenositelné i vtipné scény, jako když se Sabina v redakci představuje do telefonu: „Poezie, prosím?“. Režisér navíc kromě skvělých herců zvolil stejně efektní černobílé ladění, navozující atmosféru starých fotografií. Novelu Rub ale drží nad vodou jen brilantní vypravěčský styl a po dočtení poslední věty je nám až líto promarněné příležitosti.

Snad měl čtenář přehnaná očekávání u knihy, která se svým podtitulem otevřeně hlásí k žánru „filmové novely“, ale od Andrzeje Barta, laureáta prestižní ceny Kościelskich a autora skvělého románu Fabryka muchołapek, bychom zkrátka čekali trochu víc než jen zábavné vyprávění. Knihu i film spojuje nečekaný závěr, jenž vzbuzuje spíše rozpaky – nebudeme ho prozrazovat. Můžete se na něj podívat v kině Atlas, ve středu 20. října 2010 od 20:30 v rámci přehlídky současných polských filmů.

Borys Lankosz: Rewers (2009)