Autor knihy nám předkládá svou skoro tříletou práci, v níž popisuje příběh kyjevského fotbalového mužstva Dynamo v době nacistické okupace Ukrajiny v letech 1941-1944. Jeho záměrem bylo především pravdivě a objektivně vylíčit průběh událostí, souvisejících s kyjevským Dynamem a jeho hráči za okolností stalinského režimu 20.- 40. let a 2. světové války na východní frontě, opírajícím se o výpovědi přeživších svědků, množství archivních materiálů, shromážděných v kyjevském Národním muzeu Velké vlastenecké války, soudobé výtisky listu „Nove ukrajinske slovo“ a množství dalších publikací a článků. Zároveň se také pokouší vyvrátit oficiální sovětskou verzi „legendy o Dynamu jako o zápasu smrti“.

Kyjevské Dynamo je fotbalový klub založený v roce 1927, jehož tým se ze začátku skládal výlučně z místních policejních složek a měl být protiváhou v té době nejsilnějšímu moskevskému Dynamu. Počátky kyjevského klubu nebyly příliš slavné, dokonce nepatřil ani k těm nejlepším ve městě. Zanedlouho se však z týmu stává jeden ze stabilně nejsilnějších profesionálních klubů nejen na Ukrajině a v Sovětském svazu, ale prosazuje se i ve fotbalové Evropě. V době nejtěžších a zoufalých let obsazeného Kyjeva se z bývalého Dynama stává, díky nadlidskému odhodlání hrát a nezlomné vůli žít a přežít nejhorší období okupace, nové mužstvo FC Start. Četné fotbalové zápasy FC Startu s jinými místními prookupačními kluby, s týmy sestávajícími z příslušníků rumunských a maďarských jednotek v rámci německé armády, a samozřejmě s německými vojáky, byly obyčejnými Kyjevany vnímány jako největší hrdinství. Úspěch a výhry FC Startu dodávaly okupovanému obyvatelstvu Kyjeva tolik potřebnou morální oporu a víru ve vítězství. Příběh tragického osudu hráčů kyjevského Dynama (FC Startu) po skončení války „začal získávat pokřivené a mytické rozměry, protože se nikdo nezajímal o názor lidí, kteří o něm opravdu něco věděli“ (str. 152). Sovětští sportovní prominenti přizpůsobují výklad tohoto příběhu oficiální verzi jako „legendu o Zápase smrti“. „Podle legendy hráči Dynama statečně bojovali proti německým invazním vojskům, ale nakonec zůstali v obklíčení. Milovali fotbal do takové míry, že nedokázali tu krásnou hru přestat hrát ani v nacisty okupovaném městě. Všech jedenáct pracovalo ve stejné továrně a hrát chodilo, kdykoli to jen bylo možné. A hráli tak dobře, že při pohledu na jejich umění ostatní dělníci z továrny úplně zapomínali na válku, a dokonce i Němci jim museli tleskat. Okupanty jejich výkony nadchly natolik, že jim poskytli místo, kde by mohli hrát, a nakonec i tým, proti němuž by nastoupili. V den zápasu bylo na stadionu víc Ukrajinců než Němců. Vládla tam slavnostní atmosféra a Start, jak hráči Dynama své mužstvo pro tu příležitost nazvali, snadno zvítězil. Němci z toho byli velmi nešťastní a požádali o odvetu. Zároveň také varovali hráče Startu, že si sice vedli velice dobře, ale neměli by zapomínat, kdo je ve městě pánem, a že to nedopadne dobře, když opět vyhrají. Odvetný zápas se hrál hned den poté. Tentokrát hráli Němci hodně nečistě a často faulovali. Rozhodčí jejich zákroky záměrně přehlížel. Ukrajinští hráči se však nenechali zastrašit. Přestože byli vyhladovělí a na pokraji vyčerpání, hráli ještě lépe než obvykle a zvítězili 4:2. Sotva odpískal rozhodčí konec utkání, začali diváci mohutně jásat. Když hráči opouštěli hrací plochu, místní policie je zatkla, naložila do čekajícího nákladního automobilu, odvezla k Babímu Jaru (rokle Babí Jar – v překladu „Ženská rokle“ – dostala svůj název díky příležitostním návštěvám manželek a milenek vojáků, kteří střežili Kyjev ve slavných dobách Kyjevské Rusi; za 2. světové války se tato rokle stala místem hromadných poprav; v srpnu r. 1941 tam bylo zmasakrováno 33 771 Židů) a ještě ve fotbalových dresech zastřelila.“ (str.152-153).

Strhující a napínavý příběh se autor snaží zasadit do kontextu doby 30. a 40. let. Pro širší pochopení reálií režimu v Sovětském Svazu, průběhu německé okupace, života a psychologie obyčejných Ukrajinců nastiňuje krátký zeměpisný a historický exkurs do historie Ukrajiny od dob Kyjevské Rusi až do dob SSSR. Věnuje se také vzniku ukrajinského fotbalu jakožto nejoblíbenějšího druhu sportu na Ukrajině. Co se týče historického výkladu, v některých pasážích s autorem nelze souhlasit. Vzniká dojem, že autor věnoval málo času a pozornosti zjištění skutečných historických faktů a informace čerpal ze zkreslených a zastaralých pramenů (příliš nápadně se tento výklad podobá výkladu sovětské historiografie). V textu se vyskytuje příliš mnoho nepřesností, které se týkají nejen datování určitých událostí, ale často jsou zaměňovány termíny historických názvosloví a toponym. Například: v době vlády kyjevského velkoknížete Jaroslava Moudrého (1019-1054) nemohla vzniknout městská brána s názvem „Lvovská“. Město Lvov bylo založeno podle první letopisné zmínky až r. 1256 – tedy skoro o 200 let později. Kyjev je často nazýván městem „ruským“ – zde není jasno, jestli slovo „ruský“ znamená název pocházející od historického názvu „Rus“ (Kyjevská Rus), nebo od současného pojmu „ruský“ (od současného názvu „Rusko“), což jsou dva rozdílné pojmy. „Rus“ versus „Rusko“ – záměna pojmů (název „Rusko“ (rusky „Rossija“) se začal používat v době vlády ruského cara Petra I. (18. století), předtím „Rusko“ jakožto státní útvar bylo známé jako Moskevská Rus nebo „Moskovie“). Zde není jasné, zda jde o chybu autora nebo překladatele. Alexandr Něvský je v této knize prezentován jako „největší ukrajinský hrdina“, což také neodpovídá skutečnosti. Alexandr Něvský byl knížetem Novgorodského knížectví, tedy území, jež sice náleželo k bývalé Kyjevské Rusi, ale leželo daleko na severu, nedaleko současného Petrohradu a mimo etnické území ukrajinských knížectví. Místo toho se autor nijak nezmiňuje o skutečném „hrdinovi“ – ukrajinském knížeti a králi Danylovi Haličském (1238-1264, Haličsko-Volyňské knížectví a později království (1199-1340)); období vládnutí Alexandra Něvského (1252-1263) probíhá téměř ve stejné době jako vláda Danyla. Také toponymum „Galicia“ je možné si lehce splést se španělskou provincií Galicia. Přitom existuje český název pro toto ukrajinské území, a to Halič (zde jde zřejmě o chybu překladatele). Termín „nacionalistický“ je občas zaměňován za sovětskou ideologií podbarvený termín „národní“ anebo „patriotický“ či „vlastenecký“, související se snahou Ukrajinců o vytvoření nezávislého a samostatného státu v letech 1917-1922. Totéž platí pro zkreslené označování vlastenců za „nacionalisty“. Autor v knize popisuje hladomory ve 20. a 30. letech 20. stol., přičemž pro již dnes ustálený název „Hladomor“ z let 1932-1933 používá nepřesný název „Velký hlad“. U přepisu příjmení z angličtiny do češtiny není místy jasno, zda se jedná o etnického Rusa či Ukrajince. Všechna příjmení a mnohá toponyma znějí „rusky“ (např. Stryjského park místo Stryjskyj park, Belaja Cerkov místo Bila Cerkva aj.). To samé se týká názvů organizací a periodik (např. „Nova Ukrajinski Slovo“ místo „Nove ukrajinske slovo“ apod.) nebo názvů předmětů z oblasti gastronomie (např. gorilka místo horilka, rjumka místo čarka, vareniki místo varenyky aj.). Ruské město Smolensk je v této knize umístěno „jižně od Kyjeva“. Ve skutečnosti se toto město nachází na sever od Kyjeva.

Přestože se autor snaží zachovat určitý odstup od předpojatého analyzování událostí a v první řadě nám líčí příběh z pohledu obyčejných lidí, kteří statečně vydrželi nejhorší a nejstrašnější roky zvěrstev a brutality války a její následky, zdá se, že autorův záměr být objektivní a nezaujatý se ne úplně podařil. Během čtení jsem se nemohla zbavit pocitu, že se autor přece jen ve svých sympatiích přiklání více na stranu bolševického státního zřízení, zvláště v porovnání stalinského a fašistického režimu snad i proto, že všichni hráči Dynama byli komunisty a někteří z nich dokonce i aktivními příslušníky NKVD. Zločiny sovětské NKVD a popis spolupráce udavačů (tzv. „agentů“) se státním aparátem v jeho podání vyzněly o něco „jemněji“ nežli líčení zločinů okupantů a jejich „spolupracovníků“. Myslím, že o to negativněji může působit kniha na čtenáře neznalého skutečných reálií a historických faktů. Vcelku však kniha působí velice zajímavě a díky čtivému autorovu stylu vyprávění, jež barvitě popisuje prožitky, emoce a vše, co museli vytrpět její hlavní hrdinové – hráči legendárního Dynama, mohu knihu čtenářům jen doporučit.