Psát a býti psán podle Edmonda Jabèse
Dílo tohoto francouzsky píšícího židovského básníka z Káhiry je zvláštní, disparátní a zároveň koherentní; rozpadá se do spousty fragmentů, do barvité orientální mozaiky a zároveň je při pohledu z odstupu neuvěřitelně jasné a celistvé...
Dílo Edmonda Jabèse, francouzsky píšícího židovského básníka z Káhiry je zvláštní, disparátní a zároveň koherentní; rozpadá se do spousty fragmentů, do barvité orientální mozaiky a zároveň je při pohledu z odstupu neuvěřitelně jasné a celistvé; plné fiktivních osob, smyšlenek a mystifikací a zároveň hluboce básnicky pravdivé. V tomto ohledu nelze o prvním českém vydání Jabèsovy poezie prohlásit nic jiného, než že to je čin opravdu záslužný a nakladatelství Sefer i překladatelce Heleně Beguivinové (která je i autorkou doslovu) nutno vyslovit dík a poklonu. Vždyť dosud do českého prostředí Jabèsovo dílo pronikalo pouze prostřednictvím filosofů, kteří se jím inspirovali, například Emmanuel Lévinas nebo Jacques Derrida, jehož esej věnovaný Jabèsovi a výstižně nazvaný "Edmond Jabès a otázka knihy" vyšel ve výboru Texty k dekonstrukci.
Svazek Od knihy ke knize je překlad francouzského textu, který v této podobě ve Francii nikdy nevyšel (jak nás kniha poctivě informuje). Je to totiž jakýsi výbor z Jabèsova díla uspořádaný právě pro případný překlad do cizího jazyka. Bohužel uspořádaný ne právě nejšťastněji. Anebo bohužel pouze výbor. Měl jsem možnost číst Knihu otázek v její původní podobě a v porovnání s nádherným dojmem, jež ve mně její četba zanechala, je dojem z tohoto výboru více než rozpačitý. I když Jabèsovo dílo je jednou velkou knihou, i když kniha je jedním z jeho nosných témat, přece jen, anebo právě proto, je nelze shrnout do jednoho svazku zvíci 200 stran. Možná by lepší obraz o díle tohoto nadmíru zajímavého básníka podal fragment díla v podobě jedné kompletně přeložené sbírky. Jenže výbor dokonale zapadá do naší překladatelské tradice - jakmile dojde na básníky, českému čtenáři se předkládají výbory. A tak tomu je i zde, byť to je výbor autorský či nakladatelský. Touha "seznámit s dílem" převáží nad hlediskem estetickým a autorovo dílo se nivelizuje na úroveň jedné masy, ze které se vybere "reprezentativní" vzorek. Ovšem "reprezentace" je v naší době pojmem více než pochybným, a tak i z chvályhodného úsilí mohou často vzejít jen rozpaky.
A tak i když nakladatele lze pochválit za snahu, nutno jedním dechem vyslovit politování, že nebyl odvážnější a nevydal nějakou Jabèsovu knihu v té podobě, v jaké vyšla v originále. Možná se mýlím, možná je to dáno mým subjektivním nadšením pro Knihu otázek, kterou bych stavěl o třídu výš než úvodní sbírku básní Stavím svůj příbytek, ale nemohu se prostě zbavit dojmu, že takovýto výbor, byť byl učiněn samotným autorem, jeho dílu neprospívá, ale škodí. Inu, dobří básníci nebývají vždy dobří editoři, zejména ne vlastního díla. Na druhé straně to můžeme chápat jako příslib toho, že v budoucnu se Jabèsových knih dočkáme. Je-li Jabèsovo dílo úchvatnou mozaikou témat, otázek a nenalezených odpovědí, pak svazek Od knihy ke knize je odrazem osudu, jaký nádherné mozaiky, jež je nutno dlouze a opakovaně studovat, čeká v našem hektickém věku - mozaikou roznesenou na kopytech úspornosti.