Korespondence a povídky dramatičky Marieluise Fleißerové, které právě vycházejí, by se daly označit jako "umělecká biografie bezmoci". (Marieluise Fleißerová se narodila před sto lety v Ingolstadtu a v roce 1974 tam také zemřela.) Život autorky, která se odvážila do mužské domény dramatu - Bertoltem Brechtem byla ovšem tvrdě odmítnuta - provázela samota, neúspěch, chudoba a deprese; nakonec se stala obětí kulturních a politických poměrů (nacismus ji zahnal do vnitřní emigrace). Její dopisy však zároveň svědčí o cílevědomosti a velkém uměleckém sebevědomí. Korespondence, osobní i obchodní, má mnoho rovin, poznáváme Fleißerovou jako autorku, podnikatelku a nespokojenou manželku, cenné jsou i obsáhlé komentáře o adresátech (psala si například s Robertem Musilem). I v povídkách je porážka jako zdroj síly - zasazená do kontextu sociálních a politických poměrů Německa - hlavním tématem.