Básník Adam Zagajewski pronesl na pohřbu Wisławy Szymborské následující slova: „Jak se rozloučit s někým, koho jsme dlouho znali a obdivovali? Nejraději bychom mlčeli, ale principem humanismu není mlčet, nýbrž mluvit. Wisława Szymborska byla humanistka. Zvolila si takový způsob řeči, který nikdy nevedl k tlachání, ale jen k moudrosti.“

Szymborska se narodila ve velkopolském městečku Kórnik 2. července 1923, ale je bytostně spjata s Krakovem, kde také 1. února 2012 zemřela.

Nerada dávala rozhovory, stejně úsporný je její jazyk, metafory jsou jen výjimečným kořením a obraznost krotí ironie. Formou se Szymborské básně blíží komentáři, glose, paradoxu. Nebo anekdotě s výraznou pointou. V polské poezii, nejčastěji mužské, bojující, vzpurné, vyniká odstupem, pochopením pro každodennost. Autorka z dálky pozoruje dějiny, politiku, ideologické války. A její styl je charakteristický a rozpoznatelný od přelomové sbírky Volání k yettimu (Wołanie do Yetti, 1957) až k poslednímu autorizovanému svazku poezie Wystarczy (Stačí, 2012). Klíčem ke světu Szymborské je trpělivost všímat si drobných projevů poetična kolem nás. Nestaví na lingvistické hře či komplikovaných odkazech ke konkrétním reáliím, událostem, postavám či mytologii. Básnířka vede dialog s přírodou, rostlinami i zvířaty, všímá si okamžiků každodenního života, jež odkazují k nepochopitelnému tajemství bytí, zároveň je ale dokáže ironicky komentovat a s humorem snižovat.

Jeden z mistrů polské poezie Julian Pryzboś, stvořitel moderního poetického jazyka, označil její básně za arci-fejetony. Szymborska využívá malého prostoru verše k pointovanému komentování běžných starostí. Smrt nenahlíží z perspektivy věčnosti a hrdinství, ale v osobním rozměru prázdnoty po blízké osobě – není ovšem proto méně tragická a prožitek méně existenciální. Precizní přístup a racionalita brání v užívání silných slov, často prázdných a bezobsažných. Stejně jako v práci s motivy a symboly i zde ji vede uměřenost po střední cestě mezi extrémními body vulgarity a vznešeného patosu. Pomáhá jí v tom schopnost pochybovat o očividném, běžném, naučeném, tradičním, ale neztrácet přitom schopnost vidět celek a pátrat po smyslu. „Když se mi zdálo, že vím a chápu všechno, nebo skoro všechno, byla jsem ve své podstatě bezbrannější a vnitřně nerozhodnější než dnes, kdy to, co vím jistě, mohu spočítat na prstech jedné ruky.“

Wisława Szymborska je známá také svými limericky nebo kolážemi, které s oblibou tvořila celý život. Knižně vyšla i její korespondence s básníkem Zbigniewem Herbertem nebo jejím mužem Kornelem Filipowiczem. Dvorní překladatelkou první dámy polské poezie do češtiny je Vlasta Dvořáčková, která Szymborskou poprvé představila českým čtenářům v roce 1965 (Sůl, orig. Sól, 1962). Následovaly překlady V Hérakleitově řece (výbor poezie, 1985), Konec a počátek (1997) a trojvydání Okamžik, Dvojtečka a Tady (Pistorius & Olšanská, Příbram 2009).

Bibliografie:
Dlatego żyjemy, Warszawa: Czytelnik, 1952
Pytania zadawane sobie, Kraków: WL, 1954
Wołanie do Yeti, Kraków: WL, 1957
Sól, Warszawa: PIW, 1962
Wiersze wybrane, Warszawa: PIW, 1964
Sto pociech, Warszawa: PIW, 1967
Wszelki wypadek, Warszawa: Czytelnik, 1972
Wybór wierszy, Warszawa: PIW, 1973
Wielka liczba, Czytelnik, Warszawa 1976
Tarsjusz i inne wiersze, Warszawa: Krajowa Agencja Wydawnicza, 1976
Ludzie na moście, Warszawa: Czytelnik, 1986
Lektury nadobowiązkowe, Kraków: WL, 1992
Początek i koniec, Poznań: a5, 1993
Widok z ziarnkiem piasku, Poznań: a5, 1996
Życie na poczekaniu, Kraków: WL, 1996
Sto wierszy – sto pociech, Kraków: WL, 1997
Chwila, Kraków: Wydawnictwo Znak, 2002
Nowe lektury nadobowiązkowe: 1997–2002, Kraków: WL, 2002
Rymowanki dla dużych dzieci, Kraków: Wydawnictwo a5, 2003
Dwukropek, Kraków: Biblioteka Poetycka Wydawnictwa a5, 2005
Zmysł udziału: wybór wierszy, Kraków: WL, 2006
Nic dwa razy. Nothing Twice, Kraków: WL, 2007
Miłość szczęśliwa, Kraków: a5, 2007
Tutaj, Kraków: Znak, 2009
Milczenie roślin, Kraków: Znak, 2011
Wystarczy, Kraków: a5, 2012
Błysk rewolwru, Warszawa: Agora, Fundacja Wisławy Szymborskiej, 2013
Czarna piosenka, 2014 (na základě strojopisu)