Popsat v jedné knize esenci Ameriky se zdá úkolem takřka nemožným: vždyť jak lze vedle sebe postavit mrakodrapy velkoměst, rodinné farmy Středozápadu či nekonečnou poušť u mexických hranic? Spojit vše do jednoho celku a vytáhnout z americké reality to nejpodstatnější se podařilo v historii americké literatury jen několika málo umělcům; za všechny jmenujme alespoň otce původní americké poezie Walta Whitmana, jehož celoživotní dílo Stébla trávy jako první definovalo nový americký národ i prostor, v němž se pohybuje, a Jacka Kerouaca, který o svém putování napříč americký kontinent napsal román Na cestě. Právě verše romantického básníka se prolínají bestsellerem Williama Least Heat-Moona Modré silnice, který nyní vychází v českém překladu.

Whitmanovou tužbou bylo stát se součástí každého atomu americké reality a oslavit tak velikost její přírody i měst. Least Heat-Moon (podivné příjmení, které v překladu znamená Nejmenší horký měsíc, přijal autor po svém indiánském otci) se oproti tomu na své cestě Spojenými státy, při níž v roce 1978 najezdil ve své malé dodávce Ford s lůžkovou úpravou třináct tisíc mil a objel zemi kolem dokola, soustředil spíše na konkrétní lidi a místa. A zatímco Kerouac brázdil kontinent šílenou rychlostí po mezistátních dálnicích, Least Heat-Moon se se svou dodávkou kodrcal po okresních silnicích, v atlasu vždy značených modrou barvou. O takových silnicích žádný cestovatel, který chce přejet Ameriku od jednoho oceánu ke druhému, nemá většinou ani ponětí, přesto před příchodem transkontinentálních tahů tvořily důležité dopravní tepny a mnohokrát vešly do historie; důkazem budiž právě Kerouacem proslavená Route 66.

Least Heat-Moon se ve svém vyprávění ani nesnaží vzbudit zdání objektivity a vyváženosti. Kritériem pro cíl jeho cest je co možná nejpodivnější jméno města, které na mapě zahlédne. Čtenáři se tak podívají do Nameless (Bezejmenného města), do Hungry Horse (Hladovém koni) či do městečka s poněkud komickým názvem Intercourse (Obcování). Historie národů se v Moonově vyprávění prakticky neobjevuje, mnohem důležitější jsou pro něj dějiny jednotlivých osídlení. Zašlé hospody i rozvaliny u cest vydávají svědectví o dávných časech, za nichž zapomenutý kraj pulzoval životem. Moonova Amerika je zemí příběhů jednotlivých rodin a osad, v níž místní řeka hraje mnohem důležitější úlohu než nejnovější zahraničněpolitické rozhodnutí amerického prezidenta. Lidé, s nimiž Least Heat-Moon na své cestě mluvil (někteří z nich se v knize objevují na fotografiích pořízených autorem), také určovali, zdali se autorovi v té které oblasti líbilo. V poušti na jihu i v horách na severozápadě si autor s místními rozuměl, kdežto na rozlehlých pláních na Severu byli k Moonovi lidé na slovo skoupí, proto státům na severu není v knize věnováno tolik místa.

Least Heat-Moon svou knihu dlouho psal a pak pro ni nějakou dobu nemohl najít nakladatele. Když Modré silnice v roce 1983 vyšly, nevypadalo to zpočátku na velký úspěch. Postupně si však kniha našla své čtenáře a nakonec vydržela na žebříčku bestsellerů takřka celý rok. Finanční nezávislost pak autorovi umožnila napsat další knížky: v Půdě prérie putoval pešky po zemi indiánského kmene Kaw, z nějž v té době zbývalo jen šest lidí, v Říčním koni si za úkol vytýčil proplout Amerikou z východu na západ jen po vodních tocích. Díky této volné trilogii se z Moona stal nejúspěšnější autor cestopisů současnosti a nutno říci, že po právu. Svými postřehy pomalého poutníka, který vidí to, co modernímu cestovateli, svištícímu po pohodlné, avšak uniformní dálnici, nutně uniká, ukazuje Američanům, že časy cestování do nitra Ameriky ještě neskončily.