Severské romány jsou v České republice velmi oblíbené. Většinou se však (bohužel) jedná o snadno stravitelnou, literárně nepříliš náročnou, ale napínavou a zábavnou četbu. O to víc vynikne vydání kvalitního textu, opírajícího se o historické události kolonizace a christianizace Grónska, jakým román Proroci z fjordu Věčnosti dánského autora Kima Leineho bezpochyby je. Román vydalo roku 2015 nakladatelství Host v překladu Magdaleny Jírkové.

Autor zasazuje děj do poslední třetiny 18. století a sleduje životní vzestup a pád Mortena Falcka, který opouští rodnou norskou ves a na otcovo přání se vydává do Kodaně studovat teologii. Více než teologie ho však zajímá lékařská věda a vše, co je spjato s pozemským a tělesným prožitkem. Poté, co v Kodani okusí všeho, co mu život nabídne (pitvy, alkohol, bláznivou zamilovanost i sex s hermafroditem) a dokončí studia, získává post misionáře v dánské kolonii Sukkertoppen v Grónsku. Morten se na sever vydává pln očekávání, hrdosti a síly, chce zúročit nabyté zkušenosti i znalosti a domorodé Gróňany přivést ke křesťanství a řádné morálce. Hned po příjezdu však naráží na nečekané skutečnosti a jeho ideály berou rychle za své. Poznává, že stojí před nelehkým úkolem: dokázat domorodcům, že ti trvale podnapilí, smilnící Dánové jsou dobrými křesťany a grónská přímočarost a šamanství nemohou před hodnotami křesťanské víry a evropské morálky obstát. Příběh vrcholí, když se Morten setká s Habakukem a Marii Magdalenou, domorodými Gróňany, kteří sami začali v Grónsku hlásat křesťanství a založili prosperující osadu. Dánové je však považovali za kacíře a jejich sídlo, netradičně postavené na kopci, nikoli u pobřeží, se pokusili rozmetat. Morten si během svého pobytu sahá na skutečné dno, vždy se však ukáže, že je možné propadnout ještě hlouběji.

Proroci z fjordu Věčnosti stojí za přečtení z mnoha důvodů. Jednak je to grónská tematika, ke které se autor uchyluje již poněkolikáté (poprvé ve svém debutovém vzpomínkovém románu Kalak a později v románu Tunu) a kterou čtenáři přibližuje dobu dánské kolonizace, nekompromisní christianizaci pohanských obyvatel a tehdejší tvrdé životní podmínky. Kim Leine, který v Grónsku prožil patnáct let, skvěle doplnil dochované historické informace o svou představu tehdejšího života. Tím se dostáváme k další kvalitě tohoto románu a tou je jeho historický aspekt. Kim Leine se v doslovu sám přiznává, že mezer v historii, tedy v dochovaných pramenech, využívá ve prospěch vlastního příběhu. Autor čtenáři přibližuje titulní proroky, kazatele Habakuka a jeho ženu Marii Magdalenu, které se ve snu zjevoval Ježíš a nabádal ji, jak co nejlépe žít a naplňovat zásady křesťanské víry. Založením svébytného společenství, postaveného na luteránství a pietismu, se vzepřeli dánským kolonialistům, kteří je vnímali jako rebely. Habakuk i jeho žena jsou skutečné historické postavy, které změnily grónské dějiny a dodnes hrají v dějinách Grónska centrální roli. Morten Falck po setkání s nimi ztrácí půdu pod nohama a potácí se mezi volbou mezi úsilím naplnit grónské sny o svobodě a prosazovat dánské zákony.

Prostřednictvím románu má čtenář možnost poznat grónského biskupa Poula Egeda, syna kněze a grónského misionáře Hanse Egedeho, na jehož semináři se Morten teoreticky seznamuje s Grónskem, pochopit myšlenky osvícenství (Mortenovým krédem je Rousseaova maxima: Člověk se rodí svobodný a všude je v okovech!) a jeho vliv na evropské státy, prožít ničivý požár roku 1795 a setkat se během něj s korunním princem Frederikem, synem psychicky chorého krále Kristiána sedmého, jehož osud můžeme znát z románu P. O. Enquista Návštěva osobního lékaře či z filmu Královská aféra.

Morten Falck přijíždí do Kodaně jako hrdý a ambiciózní mladý muž, který jistě leccos vydrží, neboť přežil mnoho svých sourozenců, zemřelých již v dětském věku, a zvládl bez problému i plavbu poštovní lodí z Norska do Dánska. Na tvrdou realitu však narazí již v prvních okamžicích v Kodani: „(…) sklouzl do stoky u chodníku. Znovu vyskočí nahoru, ale poznává, že jednu botu mu promočila kapalina, nad jejímž původem nemá chuť se zamýšlet.“ Román líčí negativa, ale i pozitiva při setkání dvou zcela odlišných kultur, zoufalou snahu nalézt svobodu a domov. Kolonizace a christianizace se ukazuje jako naprosto šílená a marná snaha a končí rezignací, v případě různých misionářů i sebevraždou. Autor se opírá o skutečné události, které jsou většinou dost drsné, odlehčuje je ovšem ironický humor („Zemřít není snadné. / Ale ano je to snadné, oponuje Morten. Jen se podívej na mě. / Vy nejste mrtvý. Jen ošklivě páchnete“). Na své si přijdou i milovníci severské krimi, neboť tento bohatě rozvitý historický román začíná vraždou, k jejímuž rozuzlení se čtenář blíží se zatajeným dechem. Kdo a proč shodil vdovu z útesu?

Kim Leine dosáhl obrovského literárního úspěchu už šest let po svém debutu. A není divu. V tomto „vývojovém románu naruby“ vytvořil živý svět plný mrtvol válejících se po Kodani, pitev ve sklepení, zavšivených paruk, fekálií a tělesné touhy, která nemá problém překročit hranice incestu, pedofilie nebo zoofilie. Utajeno a nepoznáno nezůstane skoro nic. Zároveň autor prezentuje bohatou galerii postav, do kterých se skvěle vciťuje nejen on sám, ale díky němu i čtenář. Leine strhává čtenáře do detailně promyšleného příběhu takovým způsobem, že se spolu s Mortenem Falckem zmítá v bezvýchodné situaci plné beznaděje, nemoci i severského mrazu a se svérázným antihrdinou sympatizuje.

Hlavním přínosem románu jsou nepochybně dobové a místní reálie, na nichž Kim Leine vybudoval napínavý příběh s neotřelým tématem. Román je specifický i svou poměrně složitou kompozicí, v níž se příčinu událostí dozvídá čtenář až zpětně, což ho udržuje v neustálém napětí a touze číst dál. Kim Leine za román Proroci z fjordu Věčnosti získal prestižní ceny včetně Ceny Severské rady za literaturu v roce 2013.