Jedna z upoutávek na zadní obálce románu Zákonodárce sděluje, že jeho devětadevadesátiletý autor Herman Wouk „ukazuje třicetiletým, padesátiletým i osmdesátiletým frackům, jak se dělá řemeslo“. Bohužel, víc než řemeslo kniha neposkytuje. Wouk, narozený v roce 1915, by své řemeslo jistě zvládat měl, neb má na kontě řadu knih. Za zmínku stojí především román The Caine Mutiny (Vzpoura na lodi Caine), za který v roce 1952 dostal Pulitzerovu cenu za literaturu, a dvojice rozsáhlých románů Vichry války a Válka & vzpomínky o 2. světové válce.

V zatím posledním románu, který v originále vyšel v roce 2012, líčí Wouk příběh z prostředí Hollywoodu. Titul Zákonodárce odkazuje k Mojžíšovi, který podle Starého zákona vystoupil na horu Sinaj, odkud snesl do kamene vytesaných desatero Božích přikázání. Právě kolem Mojžíše se celý příběh točí – a to v nejednom smyslu, protože kniha vypráví především o vzniku hollywoodského trháku pojednávajícího o životě starozákonního proroka.

Na začátku příběhu je téměř již stoletý židovský spisovatel Herman Wouk (fikční verze reálného autora) kontaktován filmovým producentem Timem Warshawem ve věci napsání scénáře pro epický film o Mojžíšovi. Autorovi se do projektu nechce, ale jelikož se sám snaží konečně napsat svůj desítky let vysněný román o Mojžíšovi, tato shoda témat ho zaujme. Po krátkodobém zdráhání přijme pouze roli konzultanta, aby se mohl nadále věnovat vlastnímu dílu. V ten moment je stržen vírem událostí a stává se součástí příprav filmu, jehož hrdina dnešní publikum příliš nezaujme a který vzniká jen díky umanutosti australského miliardáře.

Herman Wouk (reálný autor) má s filmovým byznysem své zkušenosti. Některé jeho knihy byly zfilmovány a z jeho románů o 2. světové válce se v 80. letech v USA staly veleúspěšné televizní minisérie, k nimž sám napsal scénář. Vhled do filmového průmyslu mu tak nechybí a román poskytuje informativní vhled za oponu vznikajícího hollywoodského „spektáklu“. Toto zákulisí se hemží (stereo)typy, jako jsou mladá a talentovaná scenáristka, neznámý a naivní herec, který navzdory pravidlům branže dostane hlavní roli (jelikož se ve své prostotě jeví jako jakýsi Mojžíšův obraz), či producenti, jimž jde jen o peníze a slova jako „umělecká vize“ jsou pro ně nesrozumitelnou hatmatilkou.

V  knize se objevují motivy rodinných rozporů, náboženských rozdílů či milostný příběh, ale téma nemožnosti napsání knihy o Mojžíšovi aby pohledal – byť ho v románu různí recenzenti nalézají. Nepočítáme-li občasný povzdech postavy Hermana Wouka nad tím, jak mu to psaní vázne. I když se tu občas najde zmínka o problému „správné“ verze Mojžíšova příběhu, v dnešní době plurality názorů, různých verzí skutečnosti a pravd, pouhé zmínky bez hlubší analýzy vyzní hluše. Tu ale po knize, kterou autor psal jako humoristický román, ani vyžadovat nelze. Jde především o satirický portrét současné hollywoodské produkce.

Kniha však přináší formální ozvláštnění. Jedná se o epistolární román současnosti: mimo dopisů se příběh odvíjí v e-mailech, SMS zprávách, článcích v časopisech, faxech, poznámkách, přepisech rozhovorů osobních či vedených přes Skype. Z těchto útržkovitých textů ovšem vyvstávají postavy, jejichž osudy jsou čtenáři lhostejné. K emocionálnímu odstupu satiry vůči hollywoodským postavičkám se přidává i plochost postav, které by měly být morálním ohniskem příběhu. Z prostého ovčího farmáře, který se přes noc stane neočekávaným středem mediální pozornosti, protože byl obsazen do role Mojžíše, je tak pouhá karikatura. Věrná láska bývalého přítele mladé scenáristky Margo, která se s ním po letech dává znovu dohromady, pak nedokáže vzbudit patřičné citové zaujetí. Jeho zaslepené oddanosti chybí dostatečná motivace.

Nedotaženost lze vytýkat i příběhu samotnému. Román se odehrává zhruba ve třech dějových liniích: příprava filmu, milostný příběh a vědecký spor okolo řas schopných nahradit ropu. Právě posledně jmenovaná linie trčí z románu jako kost ze zlomené nohy. Jejím jediným myslitelným opodstatněním je zdůvodnění, aby se v Austrálii mohli potkat dva milenci. V každém případě je to odůvodnění arbitrární a vykonstruované. Vyprávění se uzavírá ve vhodném momentě několikanásobného happyendu, aniž by se čtenář dozvěděl, jak nakonec film vznikl a zda byl úspěšný. To se autor snaží vynahradit v epilogu, kde již „reálný“ Herman Wouk odhaduje, jak se postavám vedlo po skončení vyprávění.

Kniha s průměrným příběhem, nijak zajímavými postavami a bez emocionální hloubky stojí za přečtení pouze díky satirickému pohledu za oponu Hollywoodu. Je to lehké čtivo, které neurazí ani nenadchne. Jelikož román končí v momentě začátku natáčení, lze snad k jeho čtení doporučit zhlédnutí filmu EXODUS: Bohové a králové, který právě brázdí česká kina. V jednotlivostech je sice jiný, ale jde o velkofilm se spoustou počítačových efektů vyprávějící příběh Mojžíše – stejný „trhák“, kterým má být i film v románu. Jediné zamyšlení, k němuž kniha ponouká, je údiv, že se autor takto trefil do vkusu hollywoodských producentů.