„Nebuďte zlí,“ zní motto společnosti Google, kterou se americký spisovatel Dave Eggers inspiroval při vytváření Circlu, titulní korporace svého románu Kruh, jenž bývá označován za 1984 dneška. V Eggersově poměrně věrohodné verzi blízké budoucnosti zapouští prostřednictvím Circlu kořeny hotová tyranie „dobra“. Totalitární ambice firmy znepokojivě rezonují s dnešní rozbujelostí online světa a silně zdůrazňovanými hodnotami transparentnosti, demokracie nebo bezpečí.

Bojíte se o svou ovdovělou matku? Nainstalujte jí do bytu nepozorovaně supervýkonné minikamery SeeChange. Vadí vám rasismus policistů, pro něž jsou lidé tmavší pleti automaticky podezřelí? Systém SeeYou by policistovi s něčím na způsob Google brýlí při pohledu do davu okamžitě barevně označil již trestané jedince. Stačilo by, aby propuštění vězni dostávali do těla čip s touto informací. Měla by se podle vás zvýšit voličská participace? Existuje řešení, Demoxie. Online systém, prostřednictvím něhož se všem do smartphonů rozešle otázka, na kterou pod hrozbou sankcí budou muset odpovědět – např. kdo by se měl stát příštím americkým prezidentem anebo jestli poslat dron na nějakého teroristu. Tyto a další produkty má v nabídce společnost Circle.

Hlavní hrdinkou románu je Mae Hollandová, nová zaměstnankyně Circlu. Práci získala díky své kamarádce Annie, jež má ve firmě vysoké postavení. Mae je ráda, že může dát vale neperspektivnímu zaměstnání v rodném zapadákově, a od prvních krůčků v areálu firmy s motivačními hesly na dlažbě a bezpočtem volnočasových zařízení pro zaměstnance je jako uhranutá. Brzy však dostane na srozuměnou, že kromě odpovídání na zákaznické dotazy bude mít její pracovní náplň ještě několik dalších složek. Každému zákazníkovi musí poslat dotazník k zhodnocení jejích služeb. Očekává se od ní, že bude celý den aktivní na sociálních sítích, a vylepšovat si tak pořadí ve firemním žebříčku popularity PartiRank. Spolu s povinností odpovídat během dne v prostojích na nekonečný marketingový průzkum Circlu to přirozeně vede k přehlcenosti bezvýznamnými daty. Mae také zjistí, že kdo se neúčastní večerních a víkendových akcí ve firmě, toho si nadřízení dříve či později zavolají na kobereček. Po vzoru totalitních zřízení Circle usiluje o absolutní kontrolu nad časem zaměstnanců a prostřednictvím svých vynálezů, jež veřejnost v drtivé většině nadšeně přijímá, ji rozšiřuje i za hranice firmy.

Kromě hlavní antiutopické roviny je tedy Circle románem o práci, kancelářské práci ve velkých společnostech, jejímž jediným smyslem je udržovat v chodu část firemního soukolí a v níž se má člověk identifikovat s určitou firemní kulturou. Maein příběh podtrhuje zranitelnost zaměstnanců (v USA navíc často zatížených studentskými půjčkami) ve vztahu ke korporacím. Circle jí nabídne, že bude jejímu otci trpícímu roztroušenou sklerózou hradit kvalitní zdravotní pojištění, jež v Americe není žádnou samozřejmostí, a Mae to samozřejmě s radostí přijme. Jednoho dne si však dívka v půjčovně lodí po zavírací době tajně vypůjčí kajak a vyrazí na projížďku. Když se vrátí, na břehu už na ni čeká policie, která se o jejím prohřešku dozvěděla díky nedaleko umístěné kameře SeeChange. Nadřízení v Circlu berou incident velmi vážně, avšak nejvíc jim kupodivu vadí, že Mae zážitek z projížďky nesdílela na sociálních sítích s kolegy. I kvůli otcovu pojištění Mae po dohodě s jedním ze „Tří Mudrců“, kteří Circle řídí, provede veřejnou sebekritiku ve stylu politických procesů minulého režimu a přijme závazek naprosté transparentnosti – začne na krku nepřetržitě nosit kameru SeeChange, a každý tak bude moci sledovat, co Mae právě dělá.

Mae sice musí myslet na své rodiče, ale firemním pořádkům se nepřizpůsobuje ze strachu, přijímá je za vlastní. Vždyť Circle pracuje na samých chvályhodných věcech, jako je snadnější odhalování zločinců a snižování zkorumpovatelnosti politiků. Nevadí jí, že spolu s kolegy sdílí všechno možné i nemožné, a je ráda, že se pod konstantním dohledem chová lépe. Jestliže v polovině dvacátého století se jako pravděpodobný černý scénář budoucnosti jevila diktatura pod taktovkou Velkého bratra, v éře internetu a globalizace dává smysl představa totality snaživých „malých sester“ vyzbrojených chytrými telefony, týmovým duchem a zázemím všemocné korporace.

Absence kritické reflexe Circlu z pohledu Mae je jednou ze slabin románu. Jak se může divit, že se rodičům nelíbí, když je natáčí při večeři a záznam rovnou streamuje pro statisíce lidí? Eggers také rezignuje na výraznější dějovou linku a soustředí se především na představování stále nových a nových dvojsečných produktů Circlu. Hlavním zdrojem napětí se tak stává otázka, jestli Mae do konce knihy prohlédne a přidá se k chudému disidentskému táboru, který Circle odmítá a kam patří její bývalý přítel Mercer. Mercer vůči Circlu od počátku zaujímá rozumné, pro někoho možná staromilské stanovisko, ale jeho rozhovory s Mae působí tezovitě a zbytečně doslovně v nich zaznívají argumenty proti činnosti Circlu: „Já přece nejsem nespolečenský. […] Ale ty nástroje, co vytváříte, produkují nepřirozeně silné sociální potřeby.“

I přes zmíněné výtky je Kruh skvělou přehlídkou dobře představitelných (ač futuristických) výdobytků komunikačních technologií a studií toho, jak snadno mohou dobré úmysly přerůst v nadšenou účast na chodu zločinného mechanismu. Eggers na českou literární scénu vkročil už v roce 2002, kdy Argo vydalo jeho memoáry Srdceryvné dílo ohromujícího génia. Díky nakladatelství Plus, kde v roce 2014 vyšel také Hologram pro krále, hořce úsměvný příběh zhrzeného pěšáka globálního kapitalismu, dostávají čeští čtenáři možnost poznat i Eggerse současného, společensky angažovaného a celosvětově relevantního autora.