„V tom městečku u moře bývaly jedny Vánoce jako druhé. Provázelo je úplné ticho, přerušované jen vzdálenými hlasy, jež někdy slýchám těsně před spaním. Ty Vánoce byly tak stejné, že nikdy nevím, jestli chumelilo šest dní a šest nocí, když mi bylo dvanáct, nebo dvanáct dní a dvanáct nocí, když mi bylo šest. A teď se všechny kutálejí v jednom chumlu k rozeklanému moři jako studený měsíc po nebi nad naší ulicí…“

Anglicky píšící velšský básník Dylan Thomas (1914–1953) se proslavil zejména sbírkami jako Deaths and Entrances (1946) a původně rozhlasovou hrou Under Milk Wood (č. Pod Mléčným lesem, Dilia, 1992, přel. Antonín Přidal). V češtině vyšlo několik výborů z jeho tvorby, například Kapradinový vrch (Mladá fronta, 1965) v překladu Jiřiny Haukové a Svlékání tmy (Československý spisovatel, 1988) v překladu Pavla Šruta, a také sbírka povídek Portrét umělce jako štěněte (SNKLU, 1961), kterou do češtiny převedl Petr Pujman. Jak uvádí v doslovu k Vánocům jednoho kluka z Walesu překladatel Petr Eliáš, Thomas v roce 1949 také navštívil Prahu a provázela jej právě překladatelka Jiřina Hauková.

Vznik kratičké prózy Vánoce jednoho kluka z Walesu (A Child’s Christmas in Wales) se pojí s Thomasovým rozhlasovým vystoupením v roce 1945, během nějž vzpomínal na Vánoce, které zažil jako chlapec v rodném Walesu. Své vzpomínky následně rozpracoval ve formě eseje a později vydal v časopise Harper’s Bazaar. Nahrávka povídky v Thomasově podání slavila velký úspěch ve Spojených státech, ale od té doby se toto drobné dílko stalo vánoční klasikou v mnoha zemích. Vánoce jednoho kluka z Walesu byly několikrát adaptovány jako divadelní hra, animovaný i hraný film. V českém překladu vycházejí poprvé.

Thomasův vánoční příběh nemá jednu ucelenou dějovou linii ‒ tvoří jej sled vzpomínek na dětství a Vánoce, které jsou do značné míry idylické, ale zároveň prodchnuté notnou dávkou humoru a fantaskních obrazů. V jazyce povídky se jasně projevuje Thomasova básnická imaginace, což však neznamená, že by Vánoce jednoho kluka z Walesu byly pro děti příliš složité. Právě kombinace lehké nostalgie, bohatého jazyka a nespoutané hravosti a fantazie činí z Thomasovy povídky zajímavou alternativu k sentimentálním vánočním příběhům.

Ve výčtu vánočních dárků, na něž vypravěč vzpomíná, figurují palčáky pro obří lenochody či celuloidová kačenka, „která když se zmáčkla, tak vydávala mňoukavě bučivý zvuk, který vůbec nepřipomínal kachnu, ale spíše velmi ambiciózní kočku, která se chce stát krávou“. Vánoce by nebyly ty pravé Vánoce bez spousty sněhu, který „přes noc obrůstal střechy domů jako mech barvy stařeckých vousů, jemně potahoval zdi a jako tichá a mrazivá bouře roztrhaných bílých vánočních pohlednic se usazoval i na pošťákovi“, bez ptáčků „červených jako flanelové spodničky“ a bez strýčků (kteří po vydatném obědě posedávají u krbu s rozepnutými knoflíky, hudrují, zpívají a oddychují jako delfíni) a tetiček, co si potrpí na portské a čaj s rumem a jedna z nich zpívá uprostřed zasněženého dvorku „jako prsatý drozd“.

Rozverný i zasněný poetický příběh převedl do češtiny Petr Eliáš a skvěle vystihl jak lyrický, tak komický tón originálu. Knihu doprovázejí jemné ilustrace japonské výtvarnice Nanako Ishidy, která v současné době žije a tvoří v Praze. V edici NOS kromě Thomasovy vánoční povídky vyšly v bohatě ilustrovaném provedení také další drobnosti slavných anglofonních básníků: Praktická příručka o kočkách (T. S. Eliot), Železný muž (Ted Hughes) a O kočkách a Kodani (James Joyce).