Robert Schindel (narozen 1944 v hornorakouském Bad Hallu) je rakouský básník, prozaik a esejista.

Robert Schindel se narodil 4. dubna 1944, mlýnské kolo světových dějin však s jeho životem zatočilo ještě před tímto datem. Chlapcovi rodiče Gerti Schindelová a René Hajek se už předchozího léta ve službách exilové Komunistické strany Rakouska (KPÖ) vrátili z Francie do Horních Rakous, kde měli v Linci pod falešnými jmény Susanne Söelová a Pierre Lutz vybudovat antifašistickou odbojovou skupinu. Byli však odhaleni a posláni do koncentračního tábora v Osvětimi. Schindelově matce se takřka zázrakem podařilo kojence před deportací zachránit. Dlouho se mělo za to, že chlapec přežil v nacistickém dětském domově, kde jej považovali za „sirotka asociálních rodičů neznámého původu“. Teprve před několika lety vyšlo najevo, že byl pod záminkou nemoci dlouhodobě hospitalizován ve vídeňské židovské nemocnici. A právě to jej před deportací uchránilo. Zatímco Gerti Schindelová Osvětim i následný Ravensbrück přežila a po válce se ujala synovy výchovy, Hajek zemřel v březnu 1945 v Dachau.

Komunistická učednická léta
Tragédie rodičů se přirozeně promítla i do života samotného autora, pro nějž je příznačná hmatatelná existenciální nezakotvenost a zprvu i levicové politické angažmá. Z gymnázia byl Schindel vyhozen a nevyučil se ani knihkupcem, když raději upřednostnil cesty do Francie či Švédska. Peníze si vydělal mytím nádobí. Zejména v 60. letech byl aktivním členem KPÖ a jejích mládežnických organizací, mj. též coby přední představitel vídeňského studentského hnutí (tzv. Kommune Wien). Přestože od komunistických ideologií se později odvrátil a ze strany roku 1967 vystoupil, zůstával i v 70. letech věrný levici v maoistických kruzích. V téže době si dodělal maturitu a studoval krátce práva a filozofii na Vídeňské univerzitě.

Od počátku 80. let se Schindel stále výrazněji zabývá židovstvím, o čemž svědčí i jeho vstup do vídeňské židovské obce. Oba jeho rodiče byli sice etničtí Židé, ale jak Schindelova matka jednou prohlásila: „Židé jsou věřící lidé stejně jako křesťané, my jsme bez vyznání, a proto nejsme Židé.“ Ona sama zůstávala především přesvědčenou komunistkou, a její syn se tak s židovskou tematikou seznamoval postupně až poté, co setřásl okovy komunistického dědictví.

Od roku 1986 je Schindel díky úspěchu básnické sbírky Ohneland (Bezzemí), která vyšla v prestižním nakladatelství Suhrkamp, spisovatelem z povolání. Do té doby se živil nejrůznějšími příležitostnými pracemi mj. na poště, u dráhy či jako knihovník vídeňských městských knihoven. V letech 1999–2002 byl předsedou poroty klagenfurtského klání o Cenu Ingeborg Bachmannové. Od roku 2009 vyučuje na vídeňské Univerzitě aplikovaného umění.

Spolek Hundsblume a autorova lyrická tvorba
První významnější práce včetně experimentálního prozaického debutu Kassandra (1970) představil Schindel v okruhu literárního seskupení Hundsblume (Pampeliška), přesněji řečeno v jeho stejnojmenném časopise. Skupina, kterou Schindel spoluzaložil, se však brzy rozpadla a nepravidelně vydávaný časopis zanikl.

Od 70. let publikuje Schindel s téměř železnou pravidelností každých několik let útlý soubor básní, z nichž ty úplně první ještě silně čerpají z jeho komunistického angažmá. Z pozdější doby pochází např. báseň Erinnerungen an Prometheus (Vzpomínky na Prométhea), v níž Schindel rekapituluje (vlastní) hořkou rodinnou minulost. V jedné ze slok stojí:

„Během mých prvních narozenin v dubnu
pětačtyřicet
potloukala se má matka mezi Berlínem a Hamburkem
v dobytčácích, čert ví proč.“

Neobvyklá volba slov i autorem zvolená dětská perspektiva v básni zdůrazňují nepochopitelnost a neuchopitelnost židovské tragédie 20. století. V jiné, Schindelově možná nejznámější básni nazvané Vineta I (Vineta I, text v němčině) se lyrický mluvčí vyznává ze svého vídeňského židovství – „Jsem Žid z Vídně“ – a současně přisuzuje rakouské metropoli, „kdys metropoli antisemitismu“, nyní „metropoli zapomnění“, příbuznost s mytickým městem Vineta. Vídeň básně totiž neleží v Rakousku, ale „žije“ stejně jako mluvčí „v diaspoře“. Má snad Schindel v textu, jenž vznikl v politicky složitých letech prezidentství Kurta Waldheima (1986–1992), na mysli, že se jeho Vídeň podobně jako bájná Vineta utopila ve vlastním morálním úpadku a byla pohlcena mořem, tedy v určitém slova smyslu vyloučena z povrchu zemského? Odsouzení k životu v „diaspoře“ by tomu napovídalo.

Třebaže mají verše „Vinety“ formou blízko k sonetu, zaznívá v řádcích především soudobá kritika „zapomnětlivosti“ Rakušanů, kteří s přílišnou ochotou „zapomněli“ na nacistickou minulost země a zejména během 80. let stále agresivněji bránili vlastní falešnou neposkvrněnost. Mluvčí tak pociťuje k městu a jeho obyvatelům lásku a nenávist současně, tradiční „hassliebe“.

V součtu s pozdějšími tituly vydal Schindel už dobrou desítku samostatných básnických sbírek, v nichž vystřídal celou řadu útvarů a poloh – od balad, žalmů a formálně vycizelovaných sonetů až po volné verše a spíše písňové texty. Řadu z nich shromažďuje více než čtyřsetstránkový svazek Fremd bei mir selbst (Sám sobě cizí) z roku 2004, výběr autorových básní od poloviny 60. let až do počátku nového milénia, který vyšel při příležitosti jeho 60. narozenin.

Prozaické veledílo o třech (plánovaných) jednáních
Popularitu mezi čtenáři prózy si Schindel zajistil románem Gebürtig (1992, Rodák), prvním dílem plánované trilogie Die Vorläufigen (Dočasní). V knize, jejíž děj je zasazen do první poloviny 80. let, oživuje Schindel řadu postav, přičemž šněruje a uzluje dějové linky mezi sebou s takovou intenzitou, že se této spletitosti někteří kritici a čtenáři zalekli. Esejista Konrad Sachs, syn vlivného nacistického pohlavára, trpí výčitkami svědomí kvůli zločinům, jichž se dopustil jeho otec, a doufá, že by mu mohlo pomoci setkání s židovským spisovatelem Emanuelem Katzem. Katz však Sachse pouze odkáže na svého redaktora Dannyho Demanta, syna komunisty židovského původu. Danny, částečné alter ego autora, sice vyráží do Frankfurtu, aby se se zlomeným Sachsem setkal, raději by však trávil čas s katoličkou Christiane, do níž se s nezdravou intenzitou zamiloval. Novinářka Susanne Resselová se v jiném příběhu pokouší dosáhnout potrestání bývalého dozorce z koncentračního tábora, na kterého náhodou natrefila společně se svým otcem během vycházky v horách. Otci, který byl v lágru internován a nacistu poznal, vzrušením z nečekaného setkání selhalo srdce, a coby svědek tak musí vystoupit úspěšný dramatik Hermann Gebirtig, svého času též vězeň, jenž však žije v New Yorku a nemá v úmyslu se do Rakouska vrátit.

Schindel mezi osudy těchto a řady dalších postav dle názoru jednotlivých kritiků více či méně obratně kličkuje, aby román poslepoval z řady dílčích úhlů pohledu, vnitřních monologů, deníkových zápisků, ale i živelných dialogů. Židé a nežidé, nacističtí zločinci a jejich oběti, ale též představitelé poválečné, válkou jen zdánlivě nepoznamenané generace se setkávají a míjejí, zatímco sobě i čtenáři pokládají otázky o židovské identitě po šoa, o společnosti, která z masakru vzešla, či o vině a nevině.

Na třistapadesátistránkový román Gebürtig autor tematicky i formálně navázal ještě ambicióznějším velkoformátovým puzzlem Der Kalte (Necita) z roku 2013. V něm se Schindel tentokrát ohlíží za druhou polovinou 80. let. Dějištěm více než šestisetstránkového opusu je Vídeň v područí prezidenta Waldheima, v níž se navzájem splétají životní osudy nejrůznějších hráčů veřejného života včetně čerstvě zvoleného prezidenta (v knize přejmenovaného na Johanna Waise) s herci a činovníky Burgtheateru, spisovateli, žurnalisty, ale též zdánlivě obyčejnými lidmi, mezi něž by snad patřil i titulní hrdina knihy. Edmund Fraul, komunista s židovskými kořeny, přežil Osvětim a udržování vzpomínky na holocaust zasvětil celý svůj život. Fraul ani nemůže jinak, neboť hrůzy koncentračního tábora se mu vracejí ve snech. Jeho nezájem o cokoliv, co nesouvisí s vyvražděním Židů či nacismem, však současně definuje jeho odtažitý vztah k synovi. S ambiciózním hercem Karlem si toho má „necita“ Edmund méně co říci než s bývalým příslušníkem SS Wilhelmen Rosingerem, s nímž se Fraul setkává v jedné vídeňské kavárně.

S láskou k detailu a pečlivostí zkušeného modeláře sestavuje Schindel obraz rozpolcené Vídně 80. let a nechává čtenáře opětovně prožít rakouskou pětiletku, kterou zahájila aféra kolem Waldheimovy zamlčované fašistické minulosti a kterou uzavřely až politické převraty roku 1989 či – snad symboličtěji – nečekaná smrt enfant terrible rakouské literatury, „káleče do vlastního hnízda“ Thomase Bernharda (1931–1989). Na rozdíl od Bernharda Schindelovi nejde o provokaci či umravnění slepé národní hrdosti. Spíše podobně jako v předchozí knize diriguje mnohahlasý sbor postav, které se všechny včetně provinilce Waldheima/Waise pokoušejí především o jediné – žít v politické štvanici 80. let alespoň jakžtakž důstojný život.

S vědomím určitého klišé lze říci, že totéž právo, právo člověka na důstojný život, brání Robert Schindel v celém svém díle.

Výběr z díla:
Kassandra (1970) – fragmentární „(román)“, opětovné vydání z roku 2004 opatřeno předmluvou Roberta Menasseho
Zwischen den Maulschellen des Erklärens (1970) – sbírka raných básní
Ohneland. Gedichte vom Holz der Paradeiserbäume (1986) – sbírka básní z let 1979–1984
Geier sind pünktliche Tiere (1987) – sbírka básní
Im Herzen die Krätze (1988) – sbírka básní
Gebürtig (1992) – román
Die Nacht der Harlekine (1994) – soubor povídek
Gott schütz uns vor den guten Menschen. Jüdisches Gedächtnis – Auskunftsbüro der Angst (1995) – eseje
Immernie. Gedichte vom Moos der Neunzigerhöhlen (2000) – sbírka básní
Nervös der Meridian (2003) – sbírka básní, název odkazuje k Paulu Celanovi
Zwischen dir und mir wächst tief das Paradies (2003) – sbírka milostné poezie
Fremd bei mir selbst (2004) – výbor z autorova básnického díla z let 1965–2003, opatřen doslovem Marcela Reicha-Ranického
Mein mausklickendes Saeculum (2008) – sbírka básní, název je parafrází věty z Loupežníků Friedricha Schillera
Man ist viel zu früh jung (2011) – eseje a přednášky
Der Kalte (2013) – román
Scharlachnatter (2015) – sbírka básní, název je převzat z jednoaktovky Salome Oscara Wildea

České překlady:
Krátká ukázka z románu Gebürtig vyšla pod názvem Rodák v překladu Hany Žantovské v časopise Světová literatura, roč. 38, č. 5/1993, s. 109-114.
Báseň Geschichtszauber vyšla pod názvem Čar dějin v překladu Petra Štědroně v časopise Host, roč. 22, č. 9/2006, s. 68, text online
Několik autorových básní ze sbírky Fremd bei mir sein vyšlo v překladu Nikoly Mizerové v revue Souvislosti, roč. 21, č. 3/2010, str. 64-70, text přetištěn na serveru iLiteratura.cz

Autorova webová stránka

R. Schindel čte z románu Der Kalte
R. Schindel hovoří (nejen) o literatuře

Sekundární literatura:
Alker, Stefan: R.S. in: Killy-Literaturlexikon, 2. vyd., sv. 10, Berlin/Boston, 2011, str. 364-366
Arnold, Heinz Ludwig (ed.): Text+Kritik. R.S., č. 174 (duben 2007)
Hermann, Iris (ed.): Fährmann sein. R.S.s Poetik des Übersetzens, Göttingen, 2012
Kaukoreit, Volker/Beilein, Matthias: R.S. in: Kritisches Lexikon zur deutschsprachigen Gegenwartsliteratur, online přístup, naposledy aktual. v září 2014
Schröer, Gregor: Úvahy o tvorbě Roberta Schindela in: Souvislosti, roč. 21, č. 3/2010, str. 71-77, překl. Nikola Mizerová
Schruff, Helene/Lezzi, Eva: R.S. in: Metzler Lexikon der deutsch-jüdischen Literatur, 2. vyd., Stuttgart, 2012, str. 449-451