Malá vysokohorská vesnička v tyrolských Alpách žije dvojím životem. Zatímco v zimních měsících se zaplní houfy nadšených lyžařů zejména ze sousedního Německa, kterým rakouští hoteliéři úslužně posluhují, aby jimi tiše pohrdali, v létě jako by vyspávala zimní kocovinu a sbírala síly na další turistickou sezonu. Místní se tomuto cyklickému způsobu existence přizpůsobili a nečekají od života nic víc než dostatek sněhu a bohaté tržby.

Jakob, třetí syn jednoho z restauratérů, měl možnost z tohoto kapitalistického soukolí jednou provždy uniknout. Z klášterní internátní školy ve městě, kde byl kvůli svému dialektu terčem vtipů, však raději utekl zpátky domů s předsevzetím, že rodnou vesnici už nikdy neopustí. Licoměrnost turistického průmyslu se mu však postupně zprotiví, svůj žal začne utápět v alkoholu a selhává i ve vztahu s kamarádkou z mládí Hannou. Když si pro něj na začátku povídky přijde policie, lze jen vytušit, že vnitřně rozedraný Jakob zašel tentokrát příliš daleko.

Zcela jiný svět než ten z idylických alpských pohlednic představuje Rakušan Norbert Gstrein ve své debutové povídce Einer (Jeden). Nejbližší soused je v něm největším konkurentem, sněhová nadílka zárukou komerčního úspěchu a touha po profitu předpokladem přežití. Tíseň vysokohorského sedla jako by stáhla místním lidem hrdla, k hostům jsou sice srdeční a přátelští, mezi sebou však stěží prohodí slova, neboť, jak poznamenává jedna z postav, slova jsou vyhrazena pouze pro to nejnutnější.

Už to, že Jakob v dětství ve slovech nachází zalíbení a věnuje se četbě, zatímco jeho bratři vyhrávají lyžařské závody a pomáhají s provozem pohostinství, staví antihrdinu příběhu do pozice vyděděnce, přemýšlivé obdoby vesnického idiota. Během pobytu v internátní škole se však paradoxně právě jazyk stane jeho zhoubou, kvůli čemuž se mladík po návratu domů od knih a řeči zcela odvrací  a postupně se odcizuje celému vnějšímu světu. Snad jen ke slovu láska, pro něž v dialektu neexistuje ekvivalent, Jakob zas a znovu marně hledá cestu.

O tom všem se čtenář nedozvídá přímo od Jakoba, nýbrž z úst jeho nejbližších – matky, úspěšnějších bratrů či sousedky –, kteří se v den jeho zatčení shromáždili v kuchyni rodinného penzionu a vzpomínají, příp. si domýšlejí jednotlivé etapy Jakobova života, aniž by jejich zlomkovité vyprávění aspirovalo na úplnost, či dokonce pravdivost. Mnohé zůstává nevyřčeno nebo jen naznačeno, neboť Jakobovi sourozenci jsou coby hlavní vypravěči „odkázáni jen na domněnky, které se mohou snadno ukázat jako liché“ (str. 13). Na přetřes díky tomu přichází i otázka (ne)možnosti dostačujícím způsobem zaznamenat lidský život formou vyprávění, resp. role vyprávění v lidském životě.

Einer je pozoruhodný, vyspělý debut, který silně čerpá z lokálního koloritu tyrolských Alp, současně však vypráví velmi obecný příběh. Příběh o honbě za ziskem, jemuž je podřízen celý koloběh lidského života, a muži, který se tomuto porobení vzepřel, aniž by pro sebe ve společnosti našel náhradní skulinu. Po celý život zůstává Gstreinův Jakob tím „jedním“, který nedokáže být jedním z nich. Outsiderem, jemuž je odepřena nejen láska, ale vposledku i možnost vyprávět svůj vlastní příběh.