Tvůrčí záběr výtvarnice a grafičky Nikoly Logosové je velmi široký, kreslí plakáty, spolupracuje s řadou časopisů a projektů, jimž vytváří vizuální identitu, v jejím portfoliu nalezneme murály, keramiku i šperk, především ale ilustrovala téměř dvě desítky knih pro dětské čtenáře, vytváří také vlastní autorské knihy a ziny z cest. Na TIBE hovořila mj. o své inspiraci cestováním i o knižní ilustraci, jež jí v roce 2019 vynesla ocenění ilustrátorka roku v soutěži Czech Grand Design.

iLiteratura: TIBE je největší knižní veletrh v Asii. Navštívily jsme ho společně a tykáme si, proto u této formy zůstávám i v našem rozhovoru. Představovala jsi své knihy poprvé před mimoevropským publikem? Jak reagovalo?
Nikola Logosová: Ano, byl to můj první pracovní výjezd mimo Evropu a trochu jsem se bála, zda budu schopna předat správně a srozumitelně sdělení knih, které jsem tam vezla, jelikož kulturní odlišnosti rozhodně existují. Zvlášť u mé knihy Atlas světa. Evropa. Ukázalo se ale, že právě to mohlo být pro publikum atraktivní, nejvíce zaujaly právě knihy, u kterých jsem to nepředpokládala.

iLiteratura: Které knihy jsi prezentovala v rámci svých workshopů a na kterou byla nejlepší odezva?
Nikola Logosová: Měla jsem v plánu dva workshopy pro děti ke knihám z malého nakladatelství LUX: Nad večerní černí a ke své autorské knize Atlas světa. Evropa, kterého jsem se však ze zdravotních důvodů nemohla zúčastnit, ale perfektně mě zastoupily Bára Dočkalová a Jitka Nešporová, za což jim znovu velmi děkuji. K Atlasu jsem pak měla i přednášku na stánku Tchajwanského muzea literatury a ke knize Klub divných dětí pak společnou debatu s její autorkou Petrou Soukupovou a moderátorem Jakubem Pavlovským.
Největší ohlas jsem však zažila na univerzitě Shih Hsin, kde jsem mluvila o autorských knihách a cestovatelských zinech, které je opravdu zaujaly a dle reakcí studenty inspirovaly k další tvorbě, za což jsem opravdu nesmírně ráda. Reakce byly tak velké a pozitivní, že mi studenti psali ještě několik dnů po workshopu opravdu krásné zprávy. Velmi mě to dojalo a považuji to za jeden z nejhezčích zážitků na Tchaj-wanu.

iLiteratura: Tvůj program tedy zahrnoval nejen workshopy a diskuse pro veřejnost, které se konaly přímo na veletrhu, ale i pro studenty na univerzitě. Jaké mají Tchajwanci povědomí o Česku, o naší literatuře a kultuře?
Nikola Logosová: To neumím objektivně posoudit, nebylo to téma, o kterém bychom se víc bavili. Ale například na univerzitě Shih Hsin jsme zkoušeli porovnat podmínky u nás a na Tchaj-wanu z pohledu práce ilustrátora a myslím si, že jde sice o dva úplně odlišné světy, ale některá témata a problémy, kterým čelíme, existují v obou zemích, jako jak se dostat ke spolupráci s nakladatelstvím, jak vyvážit práci a osobní život, jak skloubit práci na komerčních zakázkách s prací na autorských projektech a hůře placených knihách, ze kterých ale máme radost, a podobně. To studenty velmi zajímalo.

iLiteratura: Zažila jsi kromě milých děkovných zpráv od studentů i nějaké výjimečné setkání s návštěvníky či hosty přímo veletrhu?
Nikola Logosová: Ano, určitě. Během pobytu jsem si zlomila kotník, a právě reakce a zájem návštěvníků mi přišly velmi hezké. Původně jsem měla na Tchaj-wanu zůstat ještě o týden déle a cestovat, ale bohužel to nebylo možné. Jeden starý pán, Henry, se kterým jsme si po jednom z workshopů vyměnili vizitky, mi dokonce psal, jak jsem na tom a zval mě na hostinu k Novému lunárnímu roku, kterou pořádali s přáteli. Měl o mě starost, jelikož v těch dnech byly zavřené restaurace a obchody.

iLiteratura: A co tě na veletrhu nejvíc překvapilo?
Nikola Logosová: Kvůli zranění jsem neměla možnost se na veletrhu tolik zdržovat, ale určitě mě pozitivně překvapila návštěvnost celé akce a kolik lidí přišlo na všechny přednášky a workshopy i kolik nakoupených knih si odnášeli domů. Vypadalo to skoro, jako by Tchaj-wan byl čtenářskou velmocí. I velmi malé děti si nosily domů nové knihy.

iLiteratura: Můžeš porovnat prezentaci českého stánku s jinými? Co ti na našem stánku nejvíc scházelo a co by podle tvého názoru nemělo chybět příští rok, kdy má být ČR čestným hostem veletrhu?
Nikola Logosová: Jelikož se letos český stánek zaměřil na dětskou literaturu, nemám, co bych vytkla. Přišlo mi to celé moc hezky vymyšlené a u návštěvníků to mělo úspěch.

iLiteratura: Vezeš si domů inspiraci pro svou příští tvorbu?
Nikola Logosová: Určitě ano, dokonce už pomalu něco malého plynoucího z této cesty vzniká, zároveň ve mně návštěva vyvolala touhu vrátit se tam hned, jak se mi noha zahojí. Je to krásná, barevná, na chutě, vůně, barvy a tvary bohatá země, kterou jsem neměla možnost pořádně poznat. A hlavně si odvážím vzpomínku na milé lidi, které jsem díky zranění poznala a jsou asi to nejlepší, co si z toho celého zážitku beru domů. A to samozřejmě platí i pro českou výpravu, která se o mě celou dobu krásně starala. Opravdu jsem díky tomu poznala Tchaj-wan z jiného pohledu a moc si toho vážím.