V posledních letech měli čeští čtenáři možnost seznámit se s širokou paletou severské lidové slovesnosti – s nejstaršími literárními památkami, mýty, pověstmi, legendami i pohádkami. Velkou měrou se o to zasloužilo nakladatelství Argo, jež se ve své edici Mýty, pohádky a legendy soustavně věnuje lidové slovesnosti rozličných národů a oblastí světa. Nejnovějším přírůstkem do této edice je kniha O obrovi, který neměl srdce v těle, která v novém českém překladu přináší reprezentativní svazek norských pohádek, a navazuje tak na islandské pohádky Mrtvému nože netřeba, Grónské mýty a pověsti K. Rasmussena a sámské příběhy O muži, který si koupil svědění. V nakladatelství Triáda už v roce 2001 vyšel výbor Noidova smrt. Pověsti a pohádky z Laponska a nakladatelství Mess vloni uvedlo na trh první díl Finských pohádek.

Norské pohádky se v českém překladu neobjevují poprvé. Za zmínku v této souvislosti stojí zejména kniha O princeznách z Modrého vrchu (Albatros 1973, překlad Jiřina Vrtišová). Dřívější překlady však bývaly přizpůsobovány pohádkovému žánru a jejich jazyk byl v souladu s tím uhlazován a přikrášlován. Vznikla tedy idea nového, věrnějšího překladu, který by umožnil pohádky postihnout v celé jejich šíři a rozmanitosti. Nový překlad je syrovější a některé pohádky, obzvláště ty „žertovné“, na nás mohou působit až vpravdě hororovým dojmem. Kromě žertovných pohádek ve svazku najdeme pohádky o zvířatech ve stylu Ezopových bajek a pohádky s říkadly, v nichž se zápletka zdánlivě donekonečna opakuje. Nejobsáhlejší oddíl tvoří kouzelné pohádky, mezi něž patří nejtypičtější norské pohádky o třech bratřích, záchraně princezny a boji s trollem.

Se zaznamenáváním norských lidových pohádek začali přátelé Peder Christian Asbjørnsen a Jørgen Moe v první polovině 19. století. Pohádky sami upravovali a vydávali v sešitech. Později se v jejich šlépějích vydalo mnoho následovníků. Jako důkaz významu sběratelů pohádek i pro současnou norskou kulturu může sloužit vyobrazení P. C. Asbjørnsena na padesátikorunové bankovce. Pohádky, které Asbjørnsen a Moe sesbírali, vycházejí v Norsku znovu a znovu a objevují se doslova všude – ve zkráceném znění například uvnitř balení nejprodávanější norské čokolády. Pohádky jako Zámek Soria Moria, O obrovi, který neměl srdce v těle či Vždycky proti proudu zná každý Nor. Některé z pohádek velmi připomínají evropskou tradici (Obušku, z pytle ven!, Chytrá horákyně) nebo jsou známé z podání dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena (Křesadlo).

Pohádky zařazené v oddílu „kouzelné“ jsou pro českého čtenáře atraktivní především svérázným černým humorem a neobvyklými nadpřirozenými bytostmi, jako jsou trollové (nebo obrové), kteří v norské lidové slovesnosti mnohdy nahrazují draky. Nechybí ani další postavy, jež se často opakují – krásná princezna či chytrá panna, lidový král, zlá čarodějnice, zakletá zvířata (medvěd, kůň, kočka), zrádný rytíř či voják a v neposlední řadě mazaný Popeláček (Askeladden), obvykle nejmladší a nejchytřejší ze tří bratrů. Své jméno dostal podle toho, že ve volném čase rád prohrabuje popel. Popeláček je hlavním hrdinou v řadě kouzelných pohádek, v nichž vždy převeze trolla i všechny ostatní protivníky, zdárně přestane všechna nebezpečenství, zachrání princeznu, získá si její lásku a s ní půlku království.

Podobná osnova pohádek zákonitě – ostatně jako skoro u všech pohádek – vede k opakování stejných motivů. Obr vždy komentuje přítomnost cizince: „Fuj, cítím tu křesťana!“ (místo našeho „Čmuchám, čmuchám člověčinu!“), přičemž princezna ho chlácholí tvrzením, že to jen pták upustil kůstku do komína, ale že už ji vymetla. Zvířeti, které hrdinovi věrně pomáhalo, je potřeba na konci useknout hlavu, aby bylo zbaveno kletby a proměnilo se opět v člověka. Aby byl hrdina schopen utnout obrům hlavu, musí se napít kouzelného nápoje, díky němuž pak mává mečem jako nic. Zachráněné princezně vyhrožuje zrádný hrdinův společník smrtí, pokud princezna prozradí, že ji zachránil někdo jiný. Některé pohádky se tak vzájemně podobají jako vejce vejci, například dvojice Lední medvěd král Valemon a Na východ od slunce a na západ od měsíce. V obou si mladou dívku odvede medvěd, který se v noci mění v člověka. Dívku přemůže zvědavost a jedné noci se pokusí zjistit podobu svého společníka, čímž ale znemožní jeho vysvobození a musí se vydat na dlouhou a strastiplnou cestu, aby vše napravila. Vzhledem k tomu, že jsou podobné pohádky zpravidla řazeny vedle sebe, nedoporučuji číst pohádky systematicky popořadě, nýbrž náhodně a v menším množství.

Kouzelnou atmosféru pohádek podporují ilustrace v duchu pozdního romantismu, jejichž autory jsou uznávaní norští umělci Theodor Kittelsen, Erik Werenskiold a Otto Sinding tvořící na sklonku 19. století. Je škoda, že se do knihy na rozdíl od stručného doslovu a seznamu všech pohádek včetně názvu v originále nevešel seznam ilustrací. Celá publikace je graficky i redakčně, jak je dobrým zvykem nakladatelství Argo, vyvedena velmi pečlivě. Našedlé stránky evokující starobylost knihy působí stylově, tmavě šedé písmo nicméně notně ztěžuje čtení. I tak se ale k novému vydání norských pohádek budete s radostí vracet.