Objevem loňského roku na poli norské literatury se bezpochyby stal mladý norský spisovatel Gaute Heivoll díky svému románu Før jeg brenner ned (Než shořím). Heivoll přitom debutoval už v roce 2002 sbírkou povídek Liten dansende gutt (Malý tancující chlapec) a od té doby publikoval řadu básní, románů a povídek. Je počítán mezi přední současné norské spisovatele, ale kritika i čtenářská veřejnost se shodla na tom, že teprve svým posledním dílem prokázal skutečné literární mistrovství. Za román Før jeg brenner ned obdržel Heivoll Brageprisen (Bragiho cenu) v kategorii beletrie pro dospělé, Sørlandets litteraturpris (Literární cenu jižního Norska) a byl nominován na Kritikerpris (Cenu kritiků), Ungdommens Kritikerpris (Cenu mladých kritiků) a Bokhandlerprisen (Cenu knihkupců).

Heivoll se narodil v roce 1978 ve vsi Finsland na jihu Norska. Právě do této vesničky je situován děj románu Før jeg brenner ned, který vychází ze skutečných událostí sklonku 70. let. Tehdy se obyvatelé Finslandu třásli před žhářem, jehož činy kniha popisuje. Události jsou konstruovány za pomoci vyprávění očitých svědků, deníků, novinových článků a dopisů. Z románu přímo dýchá Heivollova láska k rodnému kraji a tamním lidem. Při přebírání Bragiho ceny vyjádřil spisovatel poděkování obyvatelům Finslandu za to, že knihu přijali tak, jak byla míněna – tedy jako láskyplné vyznání.

Spisovatelova současnost a vzpomínky na začátky jeho literární kariéry tvoří druhou linii příběhu. Obě linie propojuje osobnost autora – Heivoll byl v místním kostele pokřtěn v době nejhoršího řádění pyromana. Autor se ve vzpomínkách vrací zejména do doby, kdy mu umíral otec na rakovinu a kdy se namísto studia práv na Univerzitě v Oslo rozhodl pro literární tvorbu. Ač se motiv umírajícího otce přinášející zásadní změnu v životě hlavního hrdiny objevuje v (norské) literatuře více než často, a tím se stává poněkud vyčpělým, patří pasáže reflektující Heivollovu „rebelskou“ cestu ke spisovatelskému řemeslu k nejzdařilejším.

Úvahu k zamyšlení nabízejí načrtnuté paralely mezi Heivollem a pyromanem Dagem. Jako děti byli oba velmi milováni svými rodiči, chytří, vzorní, tiší, ve škole měli vynikající prospěch, stáli spíše mimo kolektiv, pohnutky ostatních teenagerů jim byly cizí. Čekala je vynikající budoucnost. Dag pak ale odešel do vojenské služby, odkud se vrátil psychicky narušený. Heivoll odešel na vysokou školu do Oslo, odkud se vrátil jako spisovatel. Byla to dobrá volba, mohl jsem se také dostat na scestí? jako by se ptal Heivoll.

K největším kladům románu se řadí také působivé a detailní vylíčení požárů. Heivollovi se podařilo zachytit na jedné straně strašlivou destrukci a zmar, které s sebou požár domu přináší, na druhé straně ale projevuje pochopení pro okouzlení ohněm a praskajícím dřevem, které pyroman cítí. Snaží se pyromanovi porozumět, aniž by s ním sympatizoval nebo ho omlouval. Přestože čtenář na rozdíl od vesničanů prakticky od počátku ví, kdo je žhář, neztrácí kniha do samého závěru takřka na detektivní napínavosti. Dobře je také vykreslen vztah pyromana a jeho rodičů, obzvlášť v okamžiku, kdy se prokáže synova vina.

Heivollovi se podařilo napsat zdařilý dokumentární román, působící velmi autenticky. Příběh ozvláštnil pasážemi ze svého života, čímž ho obohatil o další rovinu. Na své si tak přijdou jak náročnější čtenáři, tak široká veřejnost. Příběhu by prospěla trochu sevřenější podoba, odbočky od hlavního toku vyprávění působí někdy nadbytečným dojmem. Zejména epizoda ze současnosti, v níž spisovatel líčí návštěvu veletrhu v Itálii, prozrazuje příliš brzy příliš mnoho. Jinak si ale Heivoll počíná suverénně a s nadhledem propojuje obě dějové linie. Co však knize dle mého názoru chybí k tomu, aby mohla být zařazena mezi nejlepší díla současné norské literatury, je svébytnější, rozpoznatelnější styl, který by znemožňoval Heivolla zaměnit s jiným spisovatelem.

Práva na román byla po superlativních recenzích v norském tisku záhy prodána do více než patnácti zemí. Také čeští čtenáři neznalí norštiny se mohou těšit na to, že si knihu brzy budou moct přečíst. Román v příštím roce vyjde v brněnském nakladatelství Vakát.