Když roku 1986 poprvé, po jedenáctiletém tvůrčím soustředění, vyšlo toto dlouho očekávané dílo, věřím, že to musela být událost, a to nejenom pro maďarskou literaturu, ale také pro širší veřejnost. Ta Nádase již znala jako autora prvotiny Bible (1967), ve které dokázal zobrazit nevšedním pohledem dětských očí atmosféru maďarské společnosti padesátých let, ale i z jeho dalších prozaických a dramatických děl.

Opět do padesátých let, do onoho desetiletí, které tolik poznamenalo maďarskou společnost, je situován i počátek dějů zachycený v Knize pamětí. Nádasovo dílo postupně zvolna vytváří mozaiku událostí těchto časů a následně druhé poloviny dvacátého století především v Maďarsku, ale zmíněny jsou i další události dotýkající se středoevropského prostoru (např. události roku 1968). Podobně jako v jeho prvotině i zde hraje důležitou roli svět vnímaný dětskýma očima. Tito účastníci dějů, na počátku událostí v dětských letech, vnímají obzvlášť citlivě pokřivenou atmosféru kolem sebe, která je vede až k špehování vlastních rodičů i k vloupání se do psacího stolu jednoho z nich. Přitom i jejich rodiče žijí v neustálé konspiraci, a to i přesto že patří k prominentům komunistického režimu. Avšak i v tomto světě se dospívá a věk dospívání je spojen s postupným objevováním vlastní sexuality, sexuální orientace i s překonáváním nebo objevováním tabu. Na vrstevnících vypravěče i vypravěči samotném se nemůže neprojevit citová a duchovní vyprázdněnost doby, a tak sexualita a jí podřízená morálka podstatnou měrou ovlivňují jejich chování. Dědictví tohoto si pak s sebou mají nést i v letech následujících.

Otevřenost, s kterou jsou pak tyto události líčeny, je překvapující, někdy až šokující. Jako by se autor v některých případech inspiroval spíše učebnicí psychiatrie. Nadále však sledujeme mozaiku dějin střední Evropy. A v Nádasových očích je to nelichotivý obraz, obraz podivných pokrouceností a existence dvou navzájem politicky nesmyslně rozdělených světů. Děj knihy se odehrává nejenom v Maďarsku, ale i v Západním Berlíně, kde jsou tyto hranice pociťovány obzvláště silně a vypjatě a kde nejzřetelněji do popředí vystupují traumata poválečné Evropy.

Nakladatelství Mladá fronta dozajista patří dík za předložení tohoto díla českému čtenáři. Je dokonce i pochopitelné proč se Kniha pamětí v době svého vydání stala literární a společenskou událostí. Na druhou stranu nelze nepostřehnout, že ke knize se dostáváme přinejmenším s desetiletým zpožděním a ve změněném společenském a politickém kontextu. Otevřenost, se kterou Nádas přistupuje k dějinám, je již, doufejme, běžnou, a tak zůstává především svědectví o životě jedné generace. Nebo ještě spíše psychoanalytická zpráva o stavu společnosti v posledních padesáti letech, která je plná odboček, zvratů, zlomů a ve které jde autorovi spíše než o čtenáře o sebe samého.