Koně, láska na celý život
Známá německá spisovatelka Juli Zeh bere čtenáře na cestu životem, jehož důležitou součástí jsou od dětství koně. Od vlastního příběhu se dostane k úvahám nad koňmi samotnými i k celospolečenským otázkám.
Známá německá spisovatelka Juli Zeh bere čtenáře na cestu životem, jehož důležitou součástí jsou od dětství koně. Od vlastního příběhu se dostane k úvahám nad koňmi samotnými i k celospolečenským otázkám.
V roce 2023 vydalo německé nakladatelství Suhrkamp soubor dvou próz ruské feministické aktivistky, básnířky a kurátorky Darji Serenko. Kniha ukazuje, za co se v současném Rusku zavírá.
Kniha přivádí dětského čtenáře do kouzelného světa plného nejroztodivnějších živočichů. Tím největším divem je ale nakonec lidské srdce – dokáže totiž natropit pořádnou neplechu a obrátit život naruby.
Všechny vlaky na trati Zábřeh–Pardubice se zastavily kvůli srážce „s osobou“ a my získali hodinu dvě k dobru nebo ke zlu. Nepospíchali jsme, ale úzkost z vědomí, že kdesi vpředu děsivým způsobem zemřel člověk, smíšená s úzkostí z nehybnosti stojícího vlaku se na rozdíl od vlaku mohla dát každou chvíli do pohybu. Naštěstí jsme seděli ve vagonu se stahovacími okny a měli jsme v kupé studenta.
Českým čtenářům se představuje jedna z výrazných tváří současné finskošvédské literatury, a to promyšlenou a poetickou ságou rodu žijícího v kraji, do něhož jsme doposud neměli možnost nahlédnout.
Aleš Berný debutuje básněmi v próze protkanými melancholií, neustálým rozpomínáním se a posmutnělou nostalgií. K Helmovskému jezu jednou odpluje vše, jak pravidelně zmiňuje lyrický mluvčí – ale není tomu tak. Některé vzpomínky zkrátka vyblednout nedokážou.
Působivý debut zpracovává život několika postav, ovlivněný historickými událostmi přelomu 19. a 20. století v kraji bytostně spjatém s hornictvím. Kromě toho, že kniha do literárního prostoru vnáší téma československo-polského sporu o Těšínsko, neustále vrací do hry i schopnost člověka převzít zodpovědnost a rozhodovat o vlastním životě.
Šandova nová kniha, či přesněji dvojkniha, může působit trochu rouhačsky, protože v ní autor propojuje evangelium s texty zcela nebiblickými. Koho však tento postup neuráží, bude se nad jeho hospodskými historkami, popisy rajčat a dalšími pestrými glosami dobře bavit.
Seděla jsem v hotelové sauně. V patagonském Barriloche. A pak přišla ona. Drobná jako já. Černé vlasy stažené do ohonu. Trochu indiánská tvář Argenticů z And. „Natalia,“ představila se.
Milan Kundera se narodil 1. dubna 1929 v Brně. Pochází z rodiny významného hudebního pedagoga, klavíristy a rektora JAMU Ludvíka Kundery, což se projevuje v jeho celoživotním zájmu o hudbu; v mládí chtěl být dokonce víc skladatelem než spisovatelem.
Dne 28. února 1955 přišla zpráva, že osm členů posádky torpédoborce Caldas, plavidla kolumbijského válečného loďstva, spadlo následkem bouře v Karibském moři do vody a jsou pohřešováni.
Bída Maďarů – titul knihy, kterou se chystá napsat jedna z hlavních postav, ale také téma v maďarské literatuře téměř odvěké. Réka Mán-Várhegyi k němu přistupuje originálním způsobem, když ho zpracovává částečně v žánru univerzitního románu. Přitom podává řadu důležitých svědectví, mimo jiné o vztahu mezi východním a západním křídlem sjednocující se Evropy.
Když jsem si přečetla mail, jestli nemůžu napsat sloupek o současné situaci na Ukrajině, oddechla jsem si. Byla to úleva, protože na nic jiného člověk stejně nemůže myslet. Všechny ostatní myšlenky jsou podivně trapné. Nicotné.
Kameraman Michal Hýbek byl sice téměř neznámým, ale důležitým svědkem disidentských a undergroundových aktivit v osmdesátých letech. Jeho amatérským filmům se věnuje důkladná monografie.
Práce týkající se pojmů, které J. A. Komenský užíval ve svém rozsáhlém díle a jimž věnoval i svůj Pansofický slovník, skýtá zajímavý vhled do hloubky jazyka a řeči. Kolektivní monografie předních komeniologů se snaží osvětlit smysl některých slov, která používá i čtenář 21. století.
Petra Soukupová s obvyklou podmanivostí svého vypravěčského umění na příběhu tří hrdinů ukazuje, jak těžké a často bolestné je klamat okolí a především sebe v zájmu toho, co je údajně nejlepší pro všechny. Její nová próza spolu s knihou Kdo zabil Snížka? vytváří neobvyklý koncept dvou knih, které sice vyšly krátce po sobě a odehrávají se ve stejném fikčním světě, ale cílí na dvě velmi rozdílné skupiny čtenářů – děti a dospělé.
Více než čtyřicet krátkých próz v knižní prvotině Matěje Hořavy tvoří nadmíru soudržný celek. Skoro se nechce věřit, že máme co do činění s debutujícím spisovatelem – Hořava slibuje své čtenáře zaujmout hned při prvním setkání vyzrálým a osobitým autorským rukopisem.
L'ignorance (Nevědomost) je jedním ze tří románů, které Milan Kundera napsal francouzsky a u nichž odmítá svolit k překladu do češtiny. Vyšel nejprve v roce 2000 ve Španělsku, pak byl přeložen do několika dalších jazyků a až v roce 2003 ho vydalo nakladatelství Gallimard francouzsky. Kundera se v něm vrací k české tematice a využívá i svých zkušeností z exilu. Na internetu koluje několik pirátských překladů.
Naše erotické drama je pro čtenáře zajímavé především jako doplněk ke Gombrowiczovým prózám. Pod ambiciózním titulem se totiž neskrývá divadelní hra ani existenciální esej, ale “pouze” soubor novinových článků, kterými Gombrowicz ve čtyřicátých letech přispíval do argentinských magazínů.
Existuje vůbec „evropská literatura“? Margot Dijkgraafová se snaží prozkoumat obzor. Tento týden se na řadu dostal český spisovatel Jáchym Topol: „Knihy nejsou prostitutky, nechtějí za každou cenu vypadat dobře.“
Sci-fi román Michaely Merglové sice ve čtvrtek Literu za fantastiku nezískal, přesto stojí za přečtení. Zejména pro zajímavý koncept empatů, tedy lidí, kteří umějí číst, a dokonce i pohlcovat emoce a strachy druhých.
Švýcarsko je země neoddělitelně spjatá s komiksem. V Ženevě se totiž v první polovině 19. století komiks zrodil. Jak populární je deváté umění ve své domovině o dvě století později? Ptali jsme se Léonore Porchet, jedné z ředitelek festivalu BDFIL.
„Když odsoudíte básníka Brasillacha k trestu smrti, jaký trest budete požadovat pro obchodníky s děly?“ hájil advokát svého klienta po osvobození Francie. Prokurátor trval na svém: „My nesoudíme literáta, ale zrádce a udavače, který svým jednáním přispěl k velkým tragédiím.“ Podobný postoj zaujímá i autorka, která líčí cestu několika literátů ke kolaboraci i cenu, kterou za to posléze museli zaplatit.
Do italské Bologni se na jaře každoročně sjíždějí nakladatelé, literární agenti a scouti, autoři, ilustrátoři i grafici, knihkupci a knihovníci. Všichni míří na tamější veletrh dětské knihy, který letos vstoupil do sedmé dekády své existence.
Empatický a trochu dobrodružný příběh o zrodu zvláštní rozhlasové stanice, která vysílá pro opuštěné děti, je určen čtenářům od osmi let, ale cílí i na jejich rodiče.
Skvělý průvodce po současném světě se zaměřuje na to, jak se jednotlivé země či regiony ideově utvářely a jaké symboly si volily pro vyjádření své identity.
Brilantně formulované eseje české filozofky ukazují, jak lze konzervativní postoje hájit nejen provokativně, ale i sofistikovaně a s humorem. Jakkoliv jsou některé její polemiky dost zaujaté.
„Některé texty pro děti a mladistvé píšu nejspíš pro dítě ve mně, jiné vycházejí z čisté radosti z příběhu nebo jazyka,“ podotkla rakouská spisovatelka Cornelia Travnicek v rozhovoru se svou českou překladatelkou Magdalenou Štulcovou. A vysvětluje také, jaké motivy z příběhu Petera Pana prostoupily její román Andělský prach.
„Paradoxně hodně lidí u Houellebecqa oceňuje to, na co demokracie, jež mluvily o pokroku, odmítaly myslet – rasismus, homofobie, všechny ty odporné tendence v lidské bytosti. Při čtení Houellebecqa mají někteří čtenáři dojem, že je jim opět dovoleno mít z toho požitek.“
Po třech letech od knižního debutu Praskliny (2020) vychází Kláře Vlasákové druhá samostatná prozaická kniha, nazvaná lakonicky Těla. Autorka se tu téměř doslovně snesla na zem – osou, kolem které se otáčí děj celé knihy, už není záhadný vznášející se kulovitý útvar neznámého původu, ale lidské tělo z masa a kostí.