Když nakladatelství Argo před třemi lety vydalo - poměrně záhy po anglické premiéře - prvotinu bývalého londýnského řidiče autobusů Magnuse Millse, mohlo se zdát, že jde jen o další efemérní zjev na britské literární scéně, jež je ostatně proslulá někdy až horečnatým vyhledáváním talentů. Nebylo. Magnus Mills v několika následujících letech dokázal, že je vyzrálý autor a to, že o něm nebylo slyšet dříve, je jen nedorozuměním - anebo naopak velmi chytrým řízením osudu. Ať už je tomu jakkoli, jedno je jisté - v Magnusu Millsovi má anglicky psaná literatura další zajímavý zjev a autora s nezaměnitelným profilem. Autora, kterého naštěstí zná i český čtenář, protože i jeho druhý román Tři za králem šli (Three To See the King) briskně vydalo Argo ve vynikajícím překladu Jiřího Hrubého. V této knize Mills potvrdil nastoupenou stylistickou linii: píše velice prostým jazykem, někdy snad až na samé hranici literární únosnosti, přesto však jazykem, který nepostrádá určité uhrančivosti a živosti. Druhá kniha je zvláštní text balancující na pomezí pohádky a absurdního dramatu. Mills dal za pravdu těm kritikům, kteří hned zkraje jeho kariéry přirovnávali texty k jazyku Harolda Pintera, ovšem zároveň ukázal, že mu není cizí ani rozsáhlejší fabulace.

V nedávné době zaujal Magnus Mills třetí knihou - ta nese název The Scheme for Full Employment, tedy doslovně přeloženo "Plán na úplnou zaměstnanost", ovšem v knize se stejně jmenuje i organizace, jejímž je hlavní hrdina členem. Kniha zaujme už svým hodně neobvyklým formátem - čtvercový "skoro-laminátový" hardback skutečně připomene nějakou příručku (anebo alespoň ji připomněl britským kritikům, kteří se tohoto formálního vodítka okamžitě chytli). A neméně překvapivá je anti-utopie, jež se rozjíždí mezi deskami knihy. Samozřejmě forma není náhodná - kniha, jak bystře postřehl jeden anglický recenzent - chce navodit ve čtenáři dojem, že je důvěrně známým čtivem, že tu jaksi vždy byla. Že to je dílo klasika, které čteme z pozice žáků. A ona je to do jisté míry pravda, protože skutečně, tato kniha tu "vždy byla" - stačí vzpomenout na jakýkoli utopický či anti-utopický plán (podle toho, na jakém stupni ironického rozlišení jste schopni číst) od Thomase Morea přes Campanellu až po Orwella. Jinak je román situován do prostředí, které svou organizovaností, neprůhledností, ale hlavně jmény připomíná londýnské metro. Ale jen připomíná, protože Mills jako vždy důvtipně balancuje na hranici důvěrně známého a totálně neznámého, cizího. Toto balancování ostatně zakusí na vlastní kůži i čtenář, jakmile do knihy vstoupí - situace, postupy, pravidla a vůbec fungování mamutí organizace jsou čtenáři (přinejmenším pak čtenáři středoevropskému) až moc dobře známy. Mamutí organizace jménem Scheme pracuje na jediné věci: chce si uchovat vlastní existenci. Organizace je takové zvláštní perpetuum mobile, jehož členové na sebe automaticky berou povinnost zajistit jeho "přežití", aniž by si kdy kladli otázku, zda má organizace nějaký smysl. A v tom asi spočívá moralistní pointa Millsovy anti-utopie: ukazuje jedince, kteří se až příliš snadno ztotožňují s nějakým celkem, totalitou, jedince, kteří zaprodávají to nejcennější, co mají, totiž svou svobodu, za zdání jistoty - "Scheme" jim totiž zabezpečuje práci, a to osmihodinovou pracovní dobu (byť třeba během těch osmi hodin nemají co na práci) a pravidelný příjem, čímž se lidské bytosti redukují na úroveň ještě nižší, než jakou mají zvířata v zoo: jejich jedinou starostí je nevybočit z řady, nesnažit se nic měnit, pokud možno na sebe neupozorňovat a snažit se (i když ne přespříliš iniciativně) co nejlépe sloužit organizaci, která je touto jistotou. Po mém soudu se jedná o dosud vůbec nejpozoruhodnější Millsovu knihu - jedna brilantně navazuje na Orwella a dovádí jeho břitké a satirické postřehy do mezí, které Orwell nedohlížel, protože je - kvůli předčasné smrti - ani dohlédnout nemohl. Kniha detailně zkoumá mechanismus, jaký důvěrně známe z osmdesátých let a jaký tak skvěle před Millsem popsal Czeslaw Milosz v knize Zotročený duch: totiž situaci, ve které je člověk výměnou za jistotu, bezpečí a klid ochoten obětovat cokoli.

Druhým pramenem autorovy inspirace je pak již zmíněné absurdní drama - Mills v románu pokračoval v tendenci nastoupené už v předchozích dílech a z odkazu absurdního dramatu dokázal vytěžit maximum - za připomínku stojí, že v kontextu současného britského románu jde o příbuznost jedinečnou, ba přímo ojedinělou. Nepochybně nejeden český čtenář si po dočtení této knihy oddychne, že to, v čem tak dobře poznával patnáct let starou realitu, dávno realitou není. Přitom kniha samozřejmě nechce popisovat prostředí minulých totalitních systémů, pouze načrtává jisté vzorce chování.

Millsovi se podařilo vytvořit na omezeném prostoru knihy velice živý obraz světa, který nám přijde dobře známý, ovšem zároveň jej podvědomě odmítáme: víme, že v jakési zmírněné verzi takového světa žijeme, ovšem nechceme, aby tomu tak bylo. A hned jak si oddychneme, že přece jen naštěstí žijeme v poněkud zmírněné verzi toho, co Mills popisuje, uvědomíme si, jak brilantním stylistickým výkonem je tato kniha.