Autor knih pro děti, ilustrátor a grafik Petr Sís se narodil roku 1949, absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a The Royal College of Art v Londýně. Od roku 1984 žije v New Yorku. Je autorem dvaceti knih a padesát dalších ilustroval. Píše anglicky, česky vyšlo prozatím pět titulů: Podivuhodný příběh Eskymo Welzla (1995), Tři zlaté klíče (1995), Hvězdný posel (1996), Strom života (2004) a Tibet – Tajemství červené krabičky (2005), která byla v letošním roce nominována na Magnesii Literu za knihu roku v kategorii literatury pro děti a mládež a získala Kanzelsberger cenu čtenářů.

V roce 1994 dostává Petr Sís od svého otce dopis, v němž je napsáno: Červená krabička je teď tvoje. Srdečně zdravím, táta. Petr Sís se vydává krok za krokem otcovým deníkem z pracovní cesty v Tibetu. Vladimír Sís odjel v padesátých letech do Číny, kde měl tamější studenty učit filmařskému řemeslu. Ve skutečnosti však museli natočit dokumentární film o výstavbě silnice spojující Čínu s Tibetem. Místo dvou měsíců tak strávil v cizině několik let. „Krabičku otevřu zrezivělým klíčkem. Uvnitř leží otcův deník – spousta stránek křehkého papíru popsaného vybledlým písmem, textem se prolínají hezké kresby a mapy, ale všechno to sotva drží pohromadě, připomíná to lámavé podzimní listí.“

Autor čtenáři předkládá velice osobní dílo, svěřuje se se svými zážitky z dětství a pocity z doby, kdy se jeho otec vrátil domů. Malý Petr zrovna ležel v nemocnici a nedokázal hýbat rukama ani nohama. Po probuzení spatřil nějakého cizího pána, který mu vyprávěl neuvěřitelné příhody ze svých cest. Teprve po několika příbězích si Petr uvědomuje, že ten z počátku neznámý člověk je jeho otec. Své historky mu poté opakuje velice často, takže Petrovi utkví v paměti.

Vyprávění sledujeme ze dvou stran, Petr nám nejdříve předkládá svou verzi, jak si ji pamatuje z dětství, a následuje deníkový záznam, který se někdy od Petrova pojetí nepatrně liší. Jedním z hrdinů těchto příběhů je malý chlapec s rolničkami, který přinesl Vladimírovi dopis od rodiny. „Z křovisek se vynoří chlapec oblečený do červených hadrů. Na šatech má našité rolničky. K mému naprostému ohromení otevře mošničku a předá mi dopis! Je to dopis od našich…“ – „Z podrostu se vynořil klučina, celý v červeném. Na čapce, kolem zápěstí a na mošničce a na kopí měl našité rolničky. S úsměvem dal tátovi dopis, který byl adresován jemu – dopis z Prahy. Otec užasl – jak je to možné?“ Seznamujeme se i s tibetskými mytologickými příběhy, např. o stvoření světa nebo o jezeře, ve kterém žijí ryby s lidskými obličeji.

V závěru knihy Vladimír Sís doputuje do Potály, sídla dalajlamy. „Ale Potála je kouzelný palác s tisícem pokojů – je tu pokoj pro každé hnutí mysli, pro každou touhu v lidském srdci. Je tu komnata pokrytá hvězdami věštícími budoucnost a místnost s rakvemi dvoumetrových zlatých lidí z dávných věků. V některých pokojích jsou vidět podzemní řeky a hory dotýkající se modrých nebes. Potála ztělesňovala moudrost a rozum, vévodila údolí, zemi, dějinám Tibetu.“ Vladimír přichází do černočerné místnosti, kde sedí Dalajláma, který prý zvedl ruku a ozvalo se jemné zvonění rolniček. Sám Petr přiznává, že si příběh o Potále pamatuje jen v obrysech a že se mu chlapec s rolničkami plete se čtrnáctiletým dalajlamou. I portréty obou dětí se sobě až nápadně podobají.

V knize se objevují i faktografické údaje a zajímavosti, čtenáři se zde např. dozvědí, že Číňané této zemi říkají Fan, což je obvyklý termín pro barbary. Muslimští autoři ji již v devátém století pojmenovali Tubbet a Tibbat. Slovo Tibet k nám přinesl Marko Polo.

Celá kniha je unikátním výtvarným dílem, na každé stránce můžeme sledovat Sísův smysl pro detail. Často používá motiv rodiny, kreslí sebe, matku a bílou siluetu otce, aby dal najevo, že tehdy měl tatínka stovky kilometrů daleko. Velice půvabné jsou kresby připomínající mandaly nebo složitá bludiště. Mnoho stran pokrývají koláže z překreslených deníkových listů a výjevy z tibetské mytologie. Za každým příběhem následuje velká kresba krajiny, která zabírá celou dvoustranu, a přirozeně tak odděluje jednotlivé části knihy. Své pocity při čtení deníku vyjadřuje pohledem na otcův pokoj, který tónuje pokaždé do jiné barvy.

Petr Sís si pro své knihy vybírá velice vděčná témata, jež zaujmou děti i dospělé. Děti se při čtení jeho děl potěší barevnými obrázky a poučí se o věcech, které by v podobných knihách málokdo hledal. Dospělí mohou v Sísových kresbách hledat nejrůznější motivy a na první pohled skryté smysly. A častokrát se poučit stejně jako jejich ratolesti.

Čtenáři se s tajemstvím červené krabičky mohou setkat i mimo stránky knihy, protože Petr Sís načetl celý příběh na CD. Nahrávku doprovází tibetská hudba, kterou jeho otec zaznamenal během své pracovní cesty. Půvabného díla využili i členové divadla Buchty a loutky, kteří na začátku dubna uvedli stejnojmenné představení ve studiu Švandova divadla.