Prodavač citrónů

Měsíční citróny!
Měděné citróny!
Při padání zvoní -
                        kupte je

Rozsypte všude
měsíční citróny –
měsíčně, citrónově 
                       v pokoji bude.

Zářivé citróny!
Zvonivé citróny!
Je-li vám po nocích
                       teskle a temno,

kupte si měsíc –
měsíční citróny,
měděné citróny –
                       zlatavé na dno.

 Město rybář
(etuda)

Podřimuje,
nahodil do nebe
věže zvonice –
rybářské pruty –
a chytají se hvězdy, zelené a 
                                         modravé,
a chytá se měsíc, žlutý, měděný,
                                         citrónový.

 ٭٭٭

Padají hvězdy!
                          – Stříbřitou pěnou!
Padají hvězdy! 
                          – I listí nezbývá než spadnout.
Padají hvězdy!
                          Jak ústa džentlmena,
Zlatozubý podzimní chřtán.

 ٭٭٭

Profil mostku hrbatý,
jako vždy, milá, zticha stál.
Do rudé dírky večerní temnoty
vítr dráty nafoukal.

Nuzný, nelaskaný, starý,
na zemi brzy unaven,
klátil se kdosi snem popelavým,
jako by v oprátce tramvaje.

Zkrátka – malinko namodralý
večer – všední, až bolí srdce v hrudi,
večer jak šedá vata tichý,
večer jak vůně růže nudný.

Listopadová noc

Bylo opadáno.
Listy padaly,
noc tála v stearinu.
Zlaté hory padaly
a voněly – mandarinkami a henou.

Padly stíny.
Padl soumrak.
Citrusy – lampy.
A citrany – my.
V noci – větrem, zimou nafoukáno,
v loužích – denaturovaný prach.
Bylo opadáno.

٭٭٭

Od měsíce světla,
od svítilen světla –
stíny:
spirály,
závity,
stínotma.

 ٭٭٭

Noc zvolna mizí.
Po střechách mraky kráčejí.
Ropuchy čvachtají –
to od stařen odcházejí sny.

Měsíc není.
Kočky steskem žadoní.
Drátěné košile cinkají –
to od dětí odcházejí sny.

Noc zvolna mizí…