Málokterý současný román doprovázejí na dvě desítky stran nejrůznějších metatextů, jejichž původcem je sám autor. Autoři fikčních světů často přiznávají inspiraci reálnými událostmi, ti poctivější doloží citace a pak už svébytné umělecké dílo ožívá v mysli čtenářů a v úvahách interpretů či literárních publicistů, kteří dohledávají a domýšlejí souvislosti, spekulují a vykládají nejrůznější skryté aluze. Je to nepochybně volba autora, zda pošle do světa „Text an sich“, anebo mu přibalí na cestu poznámky, vysvětlivky a komentáře. Koneckonců – čtenář je pak může v knize přeskočit. Kdo si to v žádném případě dovolit nesmí, je „ideální čtenář“, tedy překladatel či překladatelka, kteří se vzápětí ujmou role nového tvůrce textu jako hledači ekvivalentu v cílovém jazyce.

Román s aparátem
Německý spisovatel Norbert Scheuer opatřil svůj román Zimní včely (2019, č. 2021) celým poznámkovým aparátem. Vévodí mu vysvětlující text, v němž autor shrnuje pohnutky a motivy, jež ho k napsání románu vedly – místními byl vyzván, aby převyprávěl osud krajana, který za druhé světové války zachraňoval Židy převozem k belgickým hranicím ve včelích úlech. Muž si vedl deník, který měl Norbert Scheuer v rukou a rovněž ho uvádí v knize v seznamu literatury, filmů a dalších informačních zdrojů, jež během rešerší k románu prostudoval. Samostatnou položkou je soupis doložených latinských citátů – a nadto autor podotýká, že do románu zřejmě podvědomě vtělil i řadu nepřiznaných odkazů na jiná literární díla, a předem děkuje svým čtenářům, že se ujmou této detektivní práce a rozkryjí konkrétní případy.

Dvanáct latinských citací zazní v románu v originále, ale autor je vůči svým čtenářům vstřícný – v poznámce pod čarou ihned připisuje německý překlad a v závěru knihy obojí zopakuje a doplní zdroj citace. Podobně laskavý je ke čtenářům i při výkladu některých odborných termínů či reálií, které hrají v románu klíčovou roli. V závěru knihy totiž čtenáři najdou glosář, namátkou s těmito hesly: confiteor, česno, Dílo zimní pomoci, hauzírník, Jupp, oddělek, urbář, würzburský radar.

Včely, horníci, letci a klerikové
Sečtělý autor se sklony k akribii tak prostřednictvím vzdělaného vypravěče románu na stránkách Zimních včel obeznámí čtenáře s fungováním včelího superorganismu (a protože se to děje formou deníkových zápisků včelaře, je samozřejmé, že včelař vše umí náležitě odborně pojmenovat a rozumí všem souvislostem), morfologií krajiny v bývalé hornické oblasti (kterou jako místní rodák důkladně zná a systém šachet, podzemních chodeb, jeskyní a slují využívá při organizování převozu uprchlíků), válečnou technikou (neboť vypravěčův bratr je úspěšný pilot luftwaffe a o vesmírné plavby a letouny se oba bratři zajímali již od dětství), ale také s regionálními a dobovými obraty užívanými v oblasti Eifelské vrchoviny během druhé světové války (zmíněný Jupp či zlatý bažant) či projevy epilepsie (jíž protagonista trpí, a referuje tedy o osobní zkušenosti). Tyto souřadnice vytyčují vypravěčovu přítomnost, tedy polovinu čtyřicátých let minulého století, kdy kulminuje druhá světová válka.

Vypravěčem příběhu je gymnaziální učitel latiny a ten v době, kdy mu působení na gymnáziu zakázali, využívá svých jazykových znalostí k překladu latinských fragmentů, jež v 15. století zaznamenal jeho předek, mnich Ambrosius. Po jeho historii učitel pátrá v místní knihovně a odhaluje při tom i napínavý příběh o záchraně srdce kardinála Mikuláše Kusánského, který zahynul na cestě do italské Ancony. Norbert Scheuer pak překlady latinských fragmentů prokládá základní dějovou linku románu – a nechává čtenáře, aby se pokochali archaizovaným jazykem středověkých listin.

Na každém slovu záleží
Při četbě vše plyne lehce a každá věta, každé vybrané slovo zní samozřejmě, čtenář málokdy škobrtne o výraz, jehož alespoň přibližný význam nelze vyrozumět z kontextu. Kromě naznačených témat se tu jako v každém dobrém románu pochopitelně našlo nejen mezi řádky dost místa i na lásku a „ticho“. Tím myslím jistou autorskou ukázněnost: román je navzdory velké motivické šíři poměrně málomluvný, záznamy v deníku jsou stručné, a přestože se románový děj vyvíjí na pozadí popisu každodennosti, repetitivnost nepůsobí rušivě, protože je jen naznačena. Jakkoli to na první pohled nevypadá, bezmála tři sta tiskových stran zaplňuje jen asi 150 normostran textu.

Na každém slovu tedy záleží, tady se toho v překladu moc neztratí. Zásadní volba adekvátního ekvivalentu se odehrává typicky na úrovni slov (jako v případě válečného lexika, hornické či včelařské terminologie), ale zasahuje i do tvarosloví, slovosledu a celkového tónu textu za účelem archaizace jazyka původně latinských fragmentů. Slovníky jsou v takovém případě nedostačují, jedinou a nedocenitelnou pomoc pak mohou poskytnout odborníci, kteří se v dané problematice vyznají.

Chvála expertní znalosti
Za odborné konzultace děkuji tedy ještě jednou doc. Robertu Adamovi, který se jako dlouholetý vysokoškolský pedagog na FF UK zabývá mj. morfologií současné i starší češtiny a opakovaně četl a komentoval překladové pasáže se zápisky mnicha Ambrosia. S prosbou o radu při „Qual der Wahl“ mj. při volbě jména středověkého myslitele a kardinála Mikuláše Kusánského, který bývá označován rovněž jako Mikuláš z Kusy/Cues či Kusánus/Cusanus, jsem se obrátila na dr. Martina Pokorného a Ladislava Kylara, dohledávat latinské citáty v českých vydáních klasiků mi pomáhali Kristina Hellerová, Jan Lukavec a Milena Přecechtělová. Adekvátně pojmenovat těžní věže a důlní díla specifická pro oblast Porúří mi na základě četných telefonátů a e-mailů s dalšími báňskými odborníky pomohl Ing. Michael Rund, ředitel Muzea Sokolov. Správně nazvat osazenstvo letounu jakožto osádku (a nikoli posádku), mít možnost ověřit motorové a výzbrojní varianty letounů, jejichž podrobný technický popis doprovází třináct ilustrací autorova syna Erasma Scheuera, či uplatnit v románu obraty jako branecký věk, narovnání fronty, světelné dráhy stopovek – za to vděčím odborné kompetenci ředitele historicko-dokumentačního odboru Vojenského historického ústavu dr. Jiřímu Rajlichovi. Veliký dík si zaslouží rodina Pardusova, jmenovitě včelař Ivo, který se mnou prošel všechny kapitoly a odstavce věnované ústřednímu tématu knihy: včelám a včelaření. A na co se často zapomíná: velký kus práce na každé knize odvádí redaktor; za pečlivé čtení a neúprosné výzvy k nalezení přiléhavějšího překladatelského řešení děkuji Martě Eich.

Román Zimní včely vyšel jako první svazek edice Současná světová próza nakladatelství Prostor v roce 2021. Ať se i vám líbí!