Mysteriózní seriál Akta X asi není potřeba nijak dlouze představovat. Svého času byl i na českých televizních stanicích bez nadsázky hitem a některé z nejklasičtějších epizod (třeba Domov) znají i tací, kteří se za fanoušky agentů Muldera a Scullyové nikdy nepovažovali. V případě takhle kultovních záležitostí se přímo nabízí původní materiál nějakým způsobem dál rozvíjet, přičemž tu nejosvědčenější metodu představují literární fanfikce. Je už víceméně jedno, jestli za nimi stojí zapálení fanoušci vysílající svou tvorbu do světa prostřednictvím internetu, nebo úspěšní spisovatelé, kteří chtějí vzdát hold svému oblíbenému seriálu. O Aktech X to platí dvojnásob a i u nás, zejména v devadesátých letech (v menší míře i později), vyšlo množství knih, jež na počin nějakým způsobem odkazují. Po trochu delší pauze se případy nejznámějšího fiktivního oddělení FBI k českému publiku opět vracejí prostřednictvím knihy Nikomu nevěř, jejíž českou verzi připravilo nakladatelství Baronet. Podle všeho by se mělo jednat o první díl rozsáhlejší série.

Editorem povídkové antologie se stal americký spisovatel a několikanásobný držitel ceny Brama Stokera Jonathan Maberry (nar. 1958), kterému česky dosud vyšel jediný titul, Pacient nula (BB/Art, 2010). Autorsky se na knize podílelo všehovšudy patnáct tvůrců, z nichž většina má na kontě již pěknou řádku povídek či knih, obvykle vědeckofantastického, hororového či fantastického žánru. Někteří z nich se dokonce s Akty X v minulosti již utkali. Jedním z nich je třeba Max Allan Collins, který má na svědomí román Chci uvěřit (Baronet, 2008). Pro recenzovaný soubor připravil povídku Dům na Hikorovém vrchu, jež skýtá příjemně vyváženou kombinaci racionálně uchopitelné kriminálky a mysteriózního hororu. Dalším „X-áckým“ harcovníkem je Kevin J. Anderson, kterého fandové původního seriálu dost možná znají díky třem románům, jež se odehrávají ve vesmíru Akt X; u nás vyšly v druhé půli devadesátých let v nakladatelství Talpress. Snad i vzhledem k těmto zkušenostem se Anderson postaral o závěrečný text celého souboru (Sochy), v němž uvrhl Muldera a Scullyovou v jejich typických úborech (oblek, respektive kalhotový kostým) přímo do rozpáleného Údolí smrti, kde je čeká jeden z nejbizarnějších případů, jaký dosud řešili. Zařadit povídku na samý závěr byl od Maberryho šikovný tah, neboť se jedná o jeden z nejvydařenějších příběhů, a v čtenáři tak po dočtení celé knihy zůstává opravdu pozitivní dojem.

Jedním z aspektů zasluhujících ocenění je pestrost vybraných povídek. Každá je svým způsobem specifická a v rámci antologie nezaměnitelná. Časové rozpětí, v němž se příběhy odehrávají, sahá od roku 1990 (Stoky) až po rok 2015 (Soumrak). Znalec jistě podotkne, že v roce 1990 ještě žádná Akta X (alespoň ta televizní) nebyla, a nemýlil by se. Ve Stokách se totiž setkáváme s velmi mladým agentem Mulderem (v té době náruživým kuřákem a skeptikem) dávno předtím, než potkal Scullyovou. Současně se seznámíme s jeho tehdejší manželkou (Samandou!) i jeho předchůdcem v agendě Akt X, který mu pomáhá řešit jeden z jeho prvních a ne zcela konvenčních případů. Škoda snad jen zbytečně překombinovaného závěru. Nicméně stejně zajímavý je i uvedený „nejmladší“ případ, jehož děj nápadně odkazuje na jednu veleznámou upírskou ságu. Avšak tentokrát to pro děvčata zamilovaná do knižního krvesaje dopadne dosti bledě.

Rozmanitost nepadá na vrub jen době, kdy se ten který příběh odvíjí, ale rovněž úhlu prohledu, z něhož je vyprávěn. Ve většině případů sice hrají hlavní roli Mulder a Scullyová, nicméně hned dvě povídky jsou zcela v režii jejich přímého nadřízeného, Waltera Skinnera. První z nich (Opomenutí) je doslova obhajobou projektu Akt X. Ten totiž má být pro nedostatek financí zastaven, leč brzy se ukáže, že neobvyklé vyšetřovací metody nejsou tak samoúčelné, jak by se kdejaký účetní domníval. V druhé, notně depresivní povídce (Non gratum anus rodentum) se Skinner vydává hledat starého kamaráda, s nímž se seznámil za velmi podivných okolností za války ve Vietnamu. Velmi skličující je rovněž další text (Milovat vetřelce), jehož děj sledujeme pro změnu výhradně z pohledu Scullyové, krátce poté, co se vyléčila z rakoviny. Příjemné je konečně i to, že autoři své příběhy zasadili do nejrůznějších typů prostředí, ať jde o kupříkladu výše zmíněné Údolí smrti, nebo dokonce Saúdskou Arábii (Král vodní hlubiny), což skýtá vskutku jedinečnou příležitost „spatřit“ agentku Scullyovou cele zahalenou v burce.

Z hlediska kvality jednotlivé povídky samozřejmě poněkud kolísají, ale je třeba vyzdvihnout, že žádná není vyloženě špatná, ač pár jich čtenář nejspíše zapomene ještě dřív, než sbírku dočte. Vítanou nostalgii vyvolává skutečnost, že některé opravdu působí, jako by přímo vypadly ze zlaté éry seriálu, a to jak atmosférou, tak i bezchybně zachycenými charaktery hlavních protagonistů. Velmi sympaticky se v tomto ohledu jeví hned úvodní příspěvek (Katatonie), jejž však trochu shazuje zbytečně utnutý závěr. Tento nedostatek postihl i jinak velmi zábavný kousek Všechno je to v očích, v němž nechybí šílené halloweenské rekvizity, starý hřbitov, umrlci, nevysvětlitelné vraždy, odkaz na „hammerovské“ horory a vůbec všechno, co člověka napadne. Právě bravurně vykreslené charaktery dokládají, že tvůrci jsou (ve většině případů) se seriálem opravdu dobře obeznámeni, což ještě stvrzují odkazy na všelijaké události a případy objevivší se přímo v seriálu.

Jeden příspěvek se však celkovému schématu přece jen poněkud vymyká, konkrétně text nazvaný Čas a příliv. Spíše než jako obyčejně střízlivá Akta X s Mulderem a Scullyovou působí povídka dojmem krutě zábavné a hororem nasáklé sci-fi, kde vystupují jacísi nepřirození dvojníci zmíněných agentů. Nicméně příběh je natolik dobrý (rozumějte béčkově vtipný), že mu lze jeho netypičnost snadno odpustit. Koneckonců opět dokládá již několikrát zmíněnou pestrost celé antologie. Každá povídka je totiž osobitá i svým celkovým vyzněním. Jedna se tváří jako obyčejná detektivka, další sází na fantastické zvíře, jiná zas na klasické hororové prvky a pár jich míchá všechno tohle dohromady. Autoři se víceméně (až na pár narážek a všudypřítomného „kuřáka“) vyhnuli mytologické lince seriálu a soustředili se na samostatné příběhy, což pokládám za pozitivní rozhodnutí. Na samý závěr lze snad už jen vypíchnout podařený překlad Lumíra Mikulky. Každopádně se jedná o velmi příjemnou antologii, která si své místo na českém trhu nepochybně najde, a chci věřit, že další plánované díly budou stejně mrazivě zábavné.