Americký spisovatel kanadského původu Ray Nayler (nar. 1976) má za sebou docela zajímavou světoběžnickou kariéru u vojenských, diplomatických i vědeckých amerických misí zejména v Asii, a to ve zdánlivě neatraktivních zemích jako Turkmenistán, Tádžikistán či Kyrgyzstán; delší dobu také pobýval ve Vietnamu. Od roku 2015 publikoval množství povídek v amerických sci-fi časopisech, v roce 2022 pak publikoval svou první knihu, román Hora v moři, který hned získal cenu Locus za nejlepší sci-fi debut. Česky kniha vychází celkem brzy po americkém vydání a rozhodně jde o pozoruhodnou a čtivou sci-fi. Ekologický motiv, který je v posledních letech pro americkou sci-fi (přinejmenším tu oceňovanou prestižními cenami) téměř povinný, tu přitom sice je klíčový, ale zároveň nebrání dynamickému a chytře komponovanému příběhu, kromě ochrany přírody se věnuje i problematice umělé inteligence a najdeme tu i kyberpunkové motivy.

Hlavní hrdinkou příběhu je vědkyně Ha Nguyenová, specialistka na hlavonožce, která se vydává na vysídlený vietnamský ostrov, z něhož se péčí velké nadnárodní technologické korporace Dianima stal přísně střežený národní park, který občas i dost brutální silou hlídá své teritorium zejména před pytlačícími rybářskými loděmi. Důležité je zmínit, že se děj příběhu odehrává v neupřesněné, ale nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy se však dramaticky změnil poměr sil ve světě. Po blíže nespecifikovaných válkách se rozpadla Ruská federace a vzniklo mnoho nezávislých asijských států, samostatnost a značnou moc získala například také technologicky nečekaně vyspělá Tibetská buddhistická republika. Evropa a Amerika zřejmě ve válce utrpěly jisté šrámy a těžiště moci i technologického vývoje se přesunulo do Asie, od Turecka přes Vietnam až do nových států, často kontrolovaných komerčními korporacemi. Oceány s vyhubenými rybami brázdí umělou inteligencí ovládané rybářské lodě, ovšem s lidskými otroky a strážnými. A Dianima vyvinula androida Evrima, který je k nerozeznání od člověka a má všechny znaky lidství, včetně toho, že pochybuje sám o sobě.

Právě s ním se doktorka Nguyenová potkává na opuštěném ostrově, kde je do trojice živých inteligentních bytostí doplňuje válečnice Altanceceg obsluhující armádu vyspělých dronů. Všichni tři mají přitom za úkol prozkoumat tajemného živočicha žijícího v hlubinách poblíž ostrova, kterého původní obyvatelé považovali za nadpřirozenou bytost. Brzy se ukáže, že se jedná o inteligentní chobotnici, přesněji řečeno celou kolonii chobotnic, které se mezi sebou naučily komunikovat, založily kolonii uvnitř vraku lodi a dokážou se ubránit vetřelcům, včetně těch lidských. Doktorka Nguyenová s nimi naváže kontakt, nicméně zůstává závislá na svém zaměstnavateli, tedy korporaci Dianima, přičemž sama úplně netuší, jaké má tato korporace s inteligentními chobotnicemi plány. Ústřední příběh prolínají ještě dva vedlejší, jeden sleduje osudy otroka na zmíněné robotické rybářské lodi, druhý pak snažení ruského hackera, který dostal od neznámé bohaté společnosti za úkol proniknout skrze digitální sítě do vědomí androida Evrima. Přičemž má oprávněný strach z toho, že až svou misi splní, místo odměny jej čeká smrt.

Dohromady to dává uhrančivý koktejl, jenž uspokojí jak skalní fanoušky sci-fi, tak i takové čtenáře, kteří si k tomuto žánru odskočí spíše výjimečně. Nayler vypráví napínavé příběhy s několika drsnými střety, ale jeho hlavní hrdinka vlastně nikdy není v ohrožení života, byť její snaha navázat s chobotnicemi co nejbližší kontakt místy hraničí s hazardováním se životem. A stejně poutavě jako dramatické pokusy otroků uniknout z robolodi líčí pomalé luštění symbolů, jimiž se chobotnice mezi sebou dorozumívají. Vše navíc ozvláštňuje úryvky z Nguyenové (fiktivní) vědecké práce Jak oceány přemýšlejí, které dokreslují její povahu a vědecké zaměření – a také posilují ono science z pojmenování žánru.

Řeší se tu vztah vědy a byznysu, plundrování přírodních zdrojů, rozpor mezi ochranou biotopu a ochranou životních zájmů těch, kdo v něm po generace žijí. A vše v pozoruhodné vizi našeho světa v budoucnosti, jejíž obrysy autor jen letmo načrtává a čtenáři ji nikdy nevykreslí celou, přesto však budí dojem, že má vše dobře promyšleno a že ukazuje právě jen to, co je důležité pro potřeby příběhu, aby zároveň zachoval různá tajemství a zvláštnosti. Čtenář se tak může jen dohadovat, co se to asi tak během zmíněných válek stalo, kdo z nich vytěžil a kdo ztratil. A je to zajímavý vedlejší efekt četby Hory v moři, byť s dějem vlastně vůbec nesouvisí a tvoří jen neobvyklou kulisu.

Závěr možná mohl být promyšlenější, do křehkého, velmi pomalu se vyvíjejícího vztahu doktorky s chobotnicemi náhle vstoupí nečekaná náhoda. Linka ruského hackera dlouho slibovala mnohem významnější zapojení do ústředního příběhu. Nayler má smysl pro drama i pro humor, čtenářům dopřeje jakýsi neúplný, a ne zcela uspokojivý, ale přesto happy end. A také dost námětů k přemýšlení: nad umělou inteligencí, nad budoucností západní a východní civilizace a samozřejmě nad inteligencí chobotnic.