Nakladatelství Portál je letos na nominační listině významného tuzemského ocenění dětské literatury, prestižní Zlaté stuhy, zastoupeno dvěma tituly. Ve výtvarné části v kategorii Knihy pro starší děti a mládež je to Gorila a já, v literární části v kategorii Beletrie pro mládež pak Bitva na řece Pádu Oldřicha Seluckého, jejíž podtitul Dobrodružný román ze století páry i ilustrace (pořízené autorem textu) mohou k četbě přilákat mnoho mladých, hlavně chlapců.

Turínská spodina s laskavým srdcem
Již úvodní kapitoly dávají tušit silný sociální náboj díla. Wolkerovu Baladu o očích topičových může evokovat úvodní kapitola knihy, v níž začíná příběh o černošském chlapci Bongovi. Mladík se postupně vymaňuje nejen z otroctví na lodi, kde málem přijde o zrak i život, ale i z prokletí pověsti negramotného zvířete s černou kůží, kterým pro Evropany devatenáctého století byl.

Bongo se při svém útěku z lodi setkává s partou mladých Turíňanů, vedených nejstarším Carlem, kteří nemají nikoho než sebe a protloukají se životem od jednoho „nájezdu“ (rozuměj krádeže) k druhému. Přestože chlapci balancují na ostří nože a jen málo je dělí od kriminálu, mají dobrá srdce a Bonga mezi sebe po počáteční nedůvěře otevřeně přijmou. Následný obdiv si u nich získá, když jim lehce objasní motivy jednání znepřátelené chlapecké party, takzvaných rolandovců. Vzájemné nepřátelství obou gangů umocňuje i odlišný sociální původ členů: zatímco carlovci jsou podobně jako Bongo opuštěni a musí spoléhat jen sami na sebe, rolandovci pocházejí z dobře zabezpečených rodin a po každém dobrodružství na ně doma čeká teplá večeře a teplá postel (a často pak i teplá náruč).

Stejně jako chlapci dospívají, vyrůstají i zprvu klukovské bitky do podoby vážných soubojů. Když je při jedné z bitev capo Rolando zraněn, je jisté, že pomstu bude muset Bongo a jeho parta vzít vážně. A tak začíná dobrodružný příběh, který vyvrcholí bitvou na život a na smrt na řece Pádu. Avšak ještě předtím, než čtenář tuto nebezpečnou bitvu obou gangů zažije, musí spolu s Bongem prožít další setkání, v nichž figuruje unikátní parní stroj a jeho bystrý vynálezce, rozmanitý svět Turína se všemi jeho obyvateli, včetně zbohatlých padouchů či vychytralých revolucionářů, a konečně i osoba obětavého kněze Dona Bosca.

Opravdovostí k opravdovému prožití
Oblíbenost dobrodružných příběhů pro mladé bývá zpravidla závislá na postavě hlavního hrdiny: čím snazší je pro malého čtenáře identifikace s hlavním protagonistou, tím se do příběhu dostane rychleji a nenávratněji, což je klíčem k úplnému prožitku popisovaného dobrodružství. Oldřichu Seluckému se hlavní postavu podařilo napsat obdivuhodně: do Bonga se totiž lze vcítit velmi snadno a přirozeně již v průběhu prvních kapitol. Hlavní hrdina je ztělesněním vlastností, po nichž snad všichni chlapci touží: je nebojácný, bystrý, zkušený, dobrosrdečný a nechybí mu ani smysl pro přátelství. Navíc má čtenář úpornou potřebu Bongovi fandit a přát mu vše dobré už pro veškeré překážky, které mu život postavil do cesty. Jako přidaná hodnota se může jevit fakt, že navzdory ponižování, kterému byl jako černošský otrok dlouho vystavován, svým tiše odmítavým postojem k „nájezdům“ dokazuje, že je morálně daleko vyspělejší než jeho vrstevníci. Přesné informace o Bongově minulosti se čtenář dozvídá až v momentě, kdy už je s ním plně spojen a chápe veškeré motivy jeho chování. Je tedy vyloučena prvoplánovost: nesžijeme se s Bongem proto, že bychom ho litovali a dojímal nás jeho pohnutý osud, nikoliv, vcítíme se do něj pouze pro jeho přímost a opravdovost, pro jeho charakter.

Autorovi se dařilo i dále, neboť opravdová je i celá parta. A je to právě tato přirozenost, která umožňuje vyvolání silných emocí. Napětí, když se chlapci během „nájezdů“ musí vyhnout střetu s carabinieri, pokud nechtějí skončit v kriminálu. Lítost, když malý kuchař Mario servíruje hladovým chlapcům kradené hovězí skromně pečené na ohni na piemontský způsob tak, jak o tom kdysi něco zaslechl pod oknem boháčů. Radost, když malý Tino nahlas všem přiznává, že je s Bongem, kterého o pár stránek dříve přirovnával k šimpanzi či figurce z leštěného cínu, kamarád.

Za mistrně napsanými postavami však nezaostává ani příběh, který obsahuje vše, co má správný dobrodružný román mít: lakomého zbohatlíka a jeho prohnaného advokáta, zlého padoucha, výbušného, ale geniálního a upřímného vynálezce. Ostatně samotnému vynálezu a jeho popisu mohlo být klidně věnováno více pozornosti; nebylo však času nazbyt, kola osudů všech protagonistů se zrychlují a je třeba dospět k velké bitvě, která přináší stejně velkou katarzi a navíc poznání, že nic, ani v knize tolikrát akcentované kontrasty, nemusí být tak černobílé, jak se na první pohled zdálo být.

Milovat, pomáhat a vychovávat
Pomyslnou třešinkou na dortu celého příběhu je potom osoba kněze Dona Bosca, který v Turíně skutečně působil a s největší pravděpodobností jednal podobně, jak je popisováno v knize: v oratoři neúnavně pečoval o „své“ chudé a opuštěné chlapce a vytrvale při tom odrážel slovní i fyzické výpady Turíňanů, kterým se zdál prostě jen podezřele příliš laskavý na to, aby jeho úmysly byly nezištné. Bongovi Don Bosco připomíná jeho ztraceného tatínka, je pro něj, stejně jako pro ostatní chlapce, vzorem. Rozhodně však nedochází k násilnému akcentování duchovního rozměru budoucího světce, naopak: jeho dobrota není dána jeho kněžským povoláním, nýbrž jeho charakterem. Ano, modlí se a slouží mše, ale čtenář je upozorněn spíše na jeho noční zašívání nuzného oblečení chlapců. Křesťanský rozměr (ač k celému příběhu neodmyslitelně patří) je tedy nenuceně zastoupen láskou k bližnímu, což je pro všechny čtenáře bezpochyby ta stravitelnější forma. Za zmínku rovněž stojí i přímá konfrontace malého Bonga s Donem Boscem: Bongo se svým charakterem budoucímu světci plně vyrovnává, dokáže ho snad i překonat. A když to dovede malý černošský chlapec, proč by to nedovedli i čtenáři: není snad výstupem knihy právě toto jednoduché a přímočaré poselství?

Bitvě na řece Pádu rozhodně nechybí různorodost, dynamičnost, neotřelá zápletka, dokonalé rozuzlení a dojemná katarze. Postavy žijí, jednají i hovoří autenticky, jsou však veskrze mužského pohlaví, pro dívky a ženy není v knize příliš místa. Lze tedy usuzovat, že kniha zaujme především chlapecké adresáty, což rozhodně není výtka, možná jen škoda, vzhledem k její kvalitě.

Oldřich Selucký plynule navazuje na svou předchozí tvorbu, kterou dokazuje, že křesťanské motivy a dobrodružné příběhy pro mládež se v rukou takto kvalitního autora mohou skvěle doplňovat. Nakladatelství Portál bylo založeno s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže a Selucký mu tak dal ke čtvrtstoletí dokonalý dárek, neboť Bongo a spol. tento chvályhodný záměr plní na jedničku.