O zlodějském hrnci, O sýrové chaloupce, Pohlavkovaná, Jak dívka přelstila obra, Dlouhé nosy a třicet dalších příběhů je shromážděno v historicky prvním výboru švédských pohádek, který u nás kdy vyšel.

Jak k tomu došlo? Nakladatelství Verzone ve spolupráci s překladatelem Miroslavem Poštou a ilustrátorkou Lenkou Jasanskou už v minulosti připravili úspěšnou publikaci Himálajské pohádky. Když uvažovali, čím na tento projekt navázat, rozhodli se využít překladatelovy znalosti švédštiny. Jeho úkolem pak bylo projít velké množství starých švédských lidových sbírek (seznam pramenů je uveden na konci knihy) a vybrat z nich ty „nejhezčí, nejdobrodružnější a nejveselejší“ příběhy, jak se uvádí v doslovu. A také zvážit, nakolik se hodí pro děti.

Výbor obsahuje pohádky značně různorodé, některé mají jen pár řádků, další několik stránek; některé jsou hlavně napínavé, další s nadsázkou vysvětlují nápadné přírodní jevy (Proč se psi očichávají, Proč medvěd nemá ocas), ale ve většině z nich hraje hlavní roli humor. Řadu námětů čtenář zná i ze středoevropského prostředí, a může tak sledovat jejich překvapivé variace a kombinace. Hlupáci z Tälje jsou v lecčems podobní známým kocourkovským, líný Honza se ve Švédsku jmenuje Lasse, Princezna z Kočkohradu je vlastně princezna na hrášku, které pomáhá kocour v botách, a tak by se dalo pokračovat. Ničím novým není ani motiv chudých a slabých, kteří to díky svému důvtipu a statečnosti „nandají“ mocným, a zejména chvála vychytralosti, díky níž si člověk, je-li dostatečně pohotový, může pomoci ke štěstí. Řada pohádek ale čtenáři nijak povědomá není, a ten tak jenom žasne, kam až ho lidová fantazie může zanést.

Ozvláštněním knihy je vložený sešitek obsahující jednu delší pohádku a několik ilustrací. Ten se dá použít jako „cestovní pohádka“ a děti si v něm můžou podle libosti vybarvovat.

Ilustrace Lenky Jasanské mají své osobité kouzlo a grafické zpracování knihy (vytištěné mimochodem na švédském papíře) je celkově opravdu zdařilé, bylo by škoda nechat se odradit poněkud hrozivou růžovo-zelenou obálkou knihy. Stejně tak překladatel odvedl skvělou práci. Zachovává autentický, jednoduchý a přímočarý styl příznačný pro lidové vyprávění, vyhýbá se archaismům, ale využívá velmi širokou slovní zásobu. Přímou řeč překládá přirozeně a s obdivuhodným citem, a tak čtenáře snadno vtáhne do děje.

Kdo by od pohádek čekal nějaký morální apel, bude zklamán: v řadě z nich nic takového nenajdeme a některé jsou vyloženě nevýchovné (naše ukázka je spíše výjimkou potvrzující pravidlo). Právě proto by si je ale děti mohly oblíbit, poučování vynahrazuje nespoutaná radost z vyprávění a díky své pestrosti působí kniha velmi osvěžujícím dojmem.

Nabízí se otázka, jestli se nakladatelství Verzone chystá ve vydávání pohádek z různých koutů světa pokračovat. V současnosti se připravují Židovské pohádky, jejichž autorkou je Ilse Weberová, a také Chorvatské pohádky. Máme se tedy na co těšit.