Před několika lety do Česka dorazila móda dětských knih, které jsou svým stylem trochu jiné než jejich předchůdkyně. Kdybych je bez dalšího vysvětlení nazval „krásnými“, jak někteří nakladatelé činí, urazil bych nejspíš Mikeše, Krtečka i Maxipsa Fíka. Krása knih, o kterých hovořím, však není krása ryze vizuální. Podobně jako člověka nenazveme krásným jen na základě fyzické přitažlivosti, nejsou nové dětské knihy nádherné jen vnějším provedením, ale především svým těžko popsatelným vnitřním kouzlem. Z dětské literatury tak mizí prvoplánové veselí, pitvoření a pouťová bujarost. Knížky se ztišují; ilustrace tolik nehýří pastelovými barvami a pevnými obrysy; příběhy se dotýkají jemnějších, intimnějších strun.

Na západě už takové tituly nějakou dobu vycházejí a sbírají nejrůznější ocenění; příkladem budiž tajemný dirigent proměňující stromy v hejna ptáků v knize Diapason (Dirigent) od Laëtitie Devernay. V Česku se zase začíná dařit dětským knihám Pavla Čecha, například nádherně ilustrovanému příběhu O klíči. Jednou z takových knih je i Bleší cirkus na cestě od švédské spisovatelky a především ilustrátorky Leny Sjöberg. Pro českého čtenáře ji objevilo nakladatelství Meander a můžeme doufat, že po Bleším cirkusu budou další její dosud nepublikovaná díla následovat.

Bleší cirkus na cestě je určen malým dětem, které ještě samy číst neumí nebo se to teprve začínají učit při společném čtení s rodiči. Každý list útlounké knížky je tvořen velkým obrázkem s několika řádky veršovaného příběhu. Na rodičích tak bude spočívat ještě větší zodpovědnost než obvykle: prosté odříkání textu, kterého je na třiceti stranách dohromady možná méně než v této recenzi, vystačí na několik minut. O to důležitější bude komentování jednotlivých ilustrací, vysvětlování a rozkrývání toho, co bylo ve verších naznačeno jen částečně.

Dvě cirkusové blechy se ocitají ve víru města Madrid, hoví si v restauraci, kličkují pod nohama chodců a nacvičují své večerní akrobatické vystoupení. Během něj ale dojde k neštěstí: jedna odhozená cigareta a celé divadlo lehne popelem. Ilustrace najednou potemní a motýly a mravence vystřídají v uličkách Madridu můry a hrobaříci. Obraz dvou malých opuštěných blech bez domova, hledajících v dešti místo, kam by složily hlavu, zapůsobí i na dospělého.

Ze švédského originálu knihu přeložila Dagmar Hartlová a zveršoval ji člověk nad jiné povolaný, autor knih pro děti Radek Malý, jehož povedené Moře slané vody s ilustracemi Pavla Čecha vyšlo před několika týdny v nakladatelství Albatros. Veršíky Blešího cirkusu si díky němu zachovaly lehkost a hravost. Na několika místech ale váhám. Těžko odhadnout, jak se malé dítě popasuje se slovem „vaudeville“ nebo s několika španělskými frázemi. Nepochybuji však, že byly součástí i původního textu. Pobaví zmínka o Praze; lámu si hlavu, zda ji použila i autorka, nebo zda ji do české verze vtipně zakomponovali překladatelka a grafik.

Bleší cirkus na cestě vypráví o přátelství a naději a nakladatelství Meander za něj patří velký dík, český trh si „krásné“ knihy zaslouží. Tuto jsem s úspěchem otestoval na svém dvouletém synovci, a i když jsem z něj číselné hodnocení mezi 0 a 100 procenty nedostal, mohu konstatovat, že je cílová skupina s Bleším cirkusem na cestě nadmíru spokojena.