Ke skupině nadaných Sedmihraďanů, kteří zanechávají v současné maďarské literatuře výraznou, osobitou stopu, se nedávno připojil i György Dragomán.

Narodil se r. 1973 v Marosvásárhelyi (Tirgu Mares), do Maďarska se jeho rodina přestěhovala r. 1988. Vystudoval szombathelyské gymnázium a absolvoval na budapešťské filozofické fakultě obor angličtina–filozofie. Tam také získal titul PhD z moderní anglické literatury.

Potud strohé životopisné údaje, zajímavější však je, že již r. 2002 publikoval román Kniha pustošení (A pusztítás könyve), za rok poté bylo na divadelním festivalu v Pécsi čteno jeho drama Nihil a roku 2005 vydal své dosud nejúspěšnější dílo Bílý král (A fehér király).

Tento sympatický, nadějný autor získal r. 2002 stipendium od Sorosovy nadace, téhož roku cenu Mozgó Világ a r. 2003 také Cenu Bródyho udělovanou pozoruhodné próze roku.

Ve své prvotině, v Knize pustošení, se autor poprvé zabývá ztvárněním problematiky násilí a bezpráví, a to na příběhu vsazeném do období mezi dvěma světovými válkami a do nejmenované středo- či spíše východoevropské země.

Druhá próza, Bílý král, toto téma rozvíjí, konkretizuje a dosahuje mimořádného uměleckého účinku. Opět se ocitáme v diktatorickém režimu (v Ceauşeskově Rumunsku 70. let minulého století), avšak nazíraném očima dvanáctiletého chlapce, jehož otec byl z politických důvodů odvlečen do pracovního tábora v dunajské deltě. Tento román je podle posledních údajů překládán téměř do všech evropských jazyků a do hebrejštiny. České vydání by mělo spatřit světlo světa příští rok.