Milan Kundera: Kastrující stín svatého Garty, Atlantis, 2006, 72 stran

Dva eseje, vytvořené původně pro L'Infini, se dvěma kratšími doplňujícími texty se zaměřují na literární estetiku díla Franze Kafky.

Autor se vydal cestou boření mýtů. Právě ty o nejznámějším spisovateli německé Prahy má na svědomí zejména Max Brod (klíčový román z roku 1926; zde vystupující postava plachého zneuznaného umělce, "světce naší doby", Garty), ačkoli svým podílem na uchování originálního díla a jeho počátečním proslavení se nesmazatelně vřadil mezi málo správných tušitelů literárních pokladů.

První esej se tedy snaží vykreslit Kafkův obraz oproštěný od všech -ismů, s nimiž byl v průběhu své dramatické recepce spojován. Odhalována je velmi osobitá estetika, svědčící o člověku silného a literárně velice důmyslně přetvořeného temperamentu.

Druhý esej upozorňuje na fatální pochybení většiny francouzských překladů. Všechny závěry se opírají o suverénní práci s textem. O co více přibývá zahraničních kafkologů, o to méně si na téma troufají čeští specialisté - je třeba ocenit Kunderův, byť rozsahem stručný, příspěvek, který je svou metodou i střízlivostí přesně tím, po čem Kafkovo dílo již dlouhá léta volá.

© Klára Sušická