Odysseus Kan je pověřen založením útulku pro opuštěné psy, kterými se hemží caracaské ulice. Jejich majitelé totiž tváří v tvář Madurově režimu opustili zemi a své „nejlepší přátele“ nechali napospas osudu. Sympatie je román plný metafor, odkazů na kinematografii, je o boji za přežití, o bolesti, ale také o naději.
Je to náročná disciplína každý rok v různých anketách a žebříčcích vybírat, co byly ty nejlepší knihy roku. Rozhodně to ale není disciplína pouze pro literární profesionály, naopak je doporučeníhodná všem trochu aktivnějším čtenářům. Je v ní cosi adventně melancholického i napínavého.
Redakční výběr knih vydaných v uplynulém roce, na něž by byla škoda zapomenout. Nabízíme pestrou inspiraci, abyste mohli obdarovat sebe i své blízké.
S letošním držitelem Jungmannovy ceny o tom, jak se dostal k překládání a proč mu trvalo téměř dvacet let, než se odhodlal román Barva léta…
Odysseus Kan je pověřen založením útulku pro opuštěné psy, kterými se hemží caracaské ulice. Jejich majitelé totiž tváří v tvář Madurově režimu opustili zemi a své „nejlepší přátele“ nechali napospas osudu. Sympatie je román plný metafor, odkazů na kinematografii, je o boji za přežití, o bolesti, ale také o naději.
Koláž nedokončených vzpomínek lingvistky a disidentky Larisy Bogoraz přináší svědectví o každodenním životě v Sovětském svazu, absurdních postupech totalitní moci i osobních kontaktech v občanském hnutí šedesátých a sedmdesátých let.
O tuzemských příznivcích letničního hnutí slyšel nejspíše jen málokdo, o Svědcích Jehovových se většina populace poprvé dozvěděla až po sametové revoluci. Budovatelé socialismu v nich viděli protivníky, se kterými si navíc dost dobře nevěděli rady.
Nová sbírka Lenky Nehybové otevírá tichý, pozorný dialog mezi člověkem a přírodou. Ekologická lyrika bez aktivistických gest tu skládá svět z drobných pozorování, vědecké přesnosti i intimní subjektivity – a zve čtenáře nahlédnout, co vše se odehrává mezi větvemi, zahradou a lidskou přítomností.
Návštěva veřejného koupaliště může být pro děti zážitek – už od chvíle, kdy vkročí do šaten a sprch. Všechna ta rozmanitá těla, obvykle ukrytá, jsou tu zničehonic na očích. Může to vyvolat zvědavost, rozpaky i otázky. Jak vlastně lidské tělo doopravdy vypadá?
Redakční výběr knih vydaných v uplynulém roce, na něž by byla škoda zapomenout. Nabízíme pestrou inspiraci, abyste mohli obdarovat sebe i své blízké.
O tuzemských příznivcích letničního hnutí slyšel nejspíše jen málokdo, o Svědcích Jehovových se většina populace poprvé dozvěděla až po sametové revoluci. Budovatelé socialismu v nich viděli protivníky, se kterými si navíc dost dobře nevěděli rady.
Je to náročná disciplína každý rok v různých anketách a žebříčcích vybírat, co byly ty nejlepší knihy roku. Rozhodně to ale není disciplína pouze pro literární profesionály, naopak je doporučeníhodná všem trochu aktivnějším čtenářům. Je v ní cosi adventně melancholického i napínavého.
Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, v knize Potřeby pro sebevrahy čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.
Příběh silného citového vzplanutí může čtenáře lehce zahřát poetickým jazykem, ale celkový dojem je spíše vlažný kvůli přílišné zkratkovitosti a neuspokojivému plynutí děje.
