Třicáté výročí sametové revoluce je stejně jako další kulatá výročí historických událostí (v nedávných letech se takto připomínal Karel IV. nebo sto let od vzniku Československa) nakladateli vnímáno také jako příležitost k vydávání různých populárně naučných publikací o daném tématu. Terčem zájmu jsou přitom nejlépe děti, respektive jejich rodiče, kteří by jim nějakou tu populárně naučnou knihu mohli koupit, aby se potomci přístupnou formou ponaučili. Čím dál častěji se k tomu využívá také médium komiksu, konzervativnějšími autory a čtenáři vnímané stále tak trochu jako četba pro líné.

Prvním kladem díla sehrané dvojice Martin Šinkovský (scénář) a Ticho762 (kresba; pod pseudonymem se skrývá Šinkovského krajan z Olomouce Petr Novák) nazvaného Trikolora je, že se didaktičnosti vyhýbá – či přinejmenším té toporné a přímočaré. Události v listopadu 1989 sleduje pohledem školáka z Hezberku neboli Šumperku, městečka stojícího stranou velkých dějin. Zprávy o dění v Praze se sem dostávají se zpožděním a jen kusé a hlavní hrdina, desetiletý školák Bert, je vnímá naivním dětským pohledem, tudíž nevážně a zkresleně. Ono zkreslení je místy docela humorné, třeba když si s kamarády hrají na demonstranty a policisty s obušky, místy invenčně fantaskní, to když je tehdejší významný komunistický pohlavár Miroslav Štěpán v průběhu slavného fiaska při projevu k rozhořčeným dělníkům v ČKD proměňován v klauna (pravda, v pojetí připomínajícím spíše zlověstnou postavu z Kingova románu To než toho legračního z cirkusu). Příhody v rodině a mezi kamarády autoři prolínají fragmenty dobových novinových článků, a to jak těch, do nichž začaly pronikat zmínky o známkách odporu proti režimu, tak těch, které se v duchu přetrvávající propagandy snažily vše bagatelizovat či skandalizovat; ale dost je také těch úplně neutrálních o snowboardu, obezitě nebo talentovaném mladém hokejistovi Jágrovi. Dohromady to dává docela zajímavý obrázek tehdejšího chaosu, který v médiích zejména v prvním týdnu po 17. listopadu panoval.

Jako koláž bohužel působí i samotný příběh. Schází mu podstatnější zápletka, nabídne jen dvě dílčí, obě nepříliš uspokojivé – jedna sleduje, jak se tatínek postavil obávanému sídlištnímu práskači, druhá popisuje touhu malého kluka po „ozdobě“ v podobě trikolory na připnutí, kterou se mu stále nedaří získat. Ale obě působí vlastně jen jako epizody, bez vývoje a bez pointy. Podobně jako epilog ze současnosti, s jehož myšlenkou (za svobodu je zapotřebí bojovat neustále, zvláště v současném Česku ohrožovaném zájmy oligarchů a autoritářů, případně exponentů svrženého režimu) lze jistě bez výhrad souhlasit, ale vyznívá dost nastaveně.

Mnohé zachraňuje kresba. Ticho762 je progresivní kreslíř se sklonem k eklektické a expresivní lince, ale zde – i při vědomí mladších adresátů – vše drží v sympaticky přijatelné míře, aniž by popíral svůj styl. Obálka se čtyřmi silácky se culícími dětskými postavami možná navnadí na něco jiného, než nakonec příběh nabídne, ale z hlediska kresby je Trikolora suverénní, originální, nápaditá. Včetně postmoderních mrkání na komiksové znalce: ve fantaskní scéně boje tatínka-nádražáka s prasečí obludou Ticho762 cituje hellboyovskou povídku Mika Mignoly (či obecně superhrdinské bitky hrdinů s o mnoho většími padouchy).

Nakonec však má Trikolora k oněm didaktickým komisům přece jen blíže, než asi sami autoři zamýšleli. Podporuje to i závěrečný slovníček jmen a pojmů z období sametové revoluce a předchozí socialistické éry. Nevadí to a vlastně je to v pořádku, nicméně komiks zpočátku sliboval i o něco víc. A možná více než současné děti se nad dobovými novinovými titulky dojmou jejich rodiče, kteří si vše pamatují z vlastní zkušenosti.