Část téhož nehostinného světa, jaký lze nalézt v dřívějších románech Irvina Welshe, zachycuje i jeho krajan James Kelman, ten však svůj pochmurný pohled ještě obohacuje o nazření byrokratické prázdnoty moderní doby a nemožnosti komunikace. Ve svém nejproslulejším románu How Late It Was, How Late (Jak pozdě, jak pozdě, 1994), za který dostal Booker Prize, líčí několik dní života muže na okraji společnosti šikanovaného všemi složkami represivního státního aparátu. Náhle osleplý antihrdina se po několik dní snaží nalézt pomoc (a vlastně v jistém smyslu i "Pravdu"), ovšem odpovědí jsou mu jen nesmyslné výslechy a další šikana. Jistý solipsismus moderního člověka zachycuje i Kelmanův nový román Translated Accounts (Přeložená vysvětlení), který vychází právě teď. Keith Miller v Times Literary Supplement poznamenává, že nový autorův opus je zjevně inspirován nekonečnými monology některých Beckettových postav.

Knihu tvoří několik útržkovitých vyprávění, které spojuje skutečnost, že všichni vypravěči žijí v zemi s přísným autoritativním režimem, snad někde na Balkáně. To je ale také jediná věc, která knihu drží pohromadě: jednotlivá vyprávění se totiž rozbíhají všemi směry a čtenář ztrácí nejenom děj, nýbrž i jazyk: "Idiomy, syntax i pravopis jsou nesouvislé, některé pasáže jsou vzájemnou ozvěnou, ovšem neúplnou, je zde několik zjevných elips a několik dalších pochybných. Překlad, který naznačuje titul, navíc staví mezi zkušenosti vypravěčů a čtenáře hned několik překážek: mluvenou výpověď, přepis, změna jazyka, jistou forma mechanické manipulace a podezření z cenzurování textu," píše Miller a vzápětí si klade otázku, zda je vůbec tato forma modernistického experimentu stále čtenářsky únosná.