Pokud jste králíček a pomýšlíte na sebevraždu, je tato kniha určena právě vám. Toto prohlášení stojí na obálce knížečky Králíčkovy sebevraždy nakladatelství Paseka.

Pokud nejste králíček, ale pohybujete se často na internetu, je nemožné, abyste se s roztomilými hrdiny morbidních stripů už nesetkali. Králíčkovy sebevraždy jsou totiž skutečným evergreenem internetového humoru po celém světě, a to díky jejich minimálnímu textovému vyjadřování. Králíčci totiž nemluví. Jediné, co chtějí, je zemřít. Ovšem když jste králíček, nejde to jen tak. Musíte zemřít nějakým zajímavým způsobem.

A právě od hledání takových způsobů je tady Andy Riley (1970). Tento televizní scenárista a autor komiksů se už jen díky králíčkovi, kterému „se prostě už nechce dál žít“, bez jakýchkoli připomínek zařadil do zlatého fondu typického britského humoru. Od Montypythonů jej sice dělí dvě generace, ale některé králíčkovy sebevraždy jako by svou absurditou vypadly přímo z jejich dílny.

Nesmírnou výhodou Andyho Rileye je doba, ve které žije a tvoří. Internet je velmi příznivě nakloněn tvůrcům jako je on. Jeho stripy oblétly celý svět, a i když si je málokdo spojil s jeho jménem (na síti se vyskytují nesignované), jejich dopad na internetové komunity byl nemalý. A to dokonce i v Česku.

Sebevraždy roztomilých bílých králíčků se tak i díky knížce nakladatelství Paseka staly krásnou demonstrací postavení a síly internetu v dnešní době. Králičí mánie u nás proběhla asi před dvěma lety a až dnes držíme v ruce tištěnou podobu. Svůj půvab ale neztratili.

Není důvod obávat se, že by se kniha neprodávala, i když většinu jejího obsahu najdete na internetu. Naopak. Na internetu nenajdete všechny sebevraždy (označení strip se totiž hodí jen pro menší část Rileyho kreseb) najednou a hned. Právě koncentrace jim dodává ještě větší sílu, protože kvalita není nikterak rozkolísaná. Králíčci se totiž nevraždí nudně. Úroveň jednotlivých smrtí (nehodí se ani použít slovo mikropříběh) se pohybuje na škále mezi body skvělá a fantastická – ať už to zní v tomto spojení jak chce divně.

Stojí za to mít tuto knížku doma. Je to jedna z těch publikací, které lidé otvírají, když se chtějí opravdu zasmát. Znovu a dokola. Kdo jiný než malý králíček by si postavil trampolínu pod běžící rotor helikoptéry a nechal se při výskoku „naplátkovat“? Kdo jiný by podminoval šikmou věž v Pise, aby ukončila jeho trápení?

Tyto příklady jen dokládají Rileyho pozoruhodnou práci s morbiditou. Zatímco v jakémkoli jiném případě by většina jeho skečů překračovala onu pomyslnou mez únosnosti, díky roztomilosti králíčků, pérové kresbě a absenci krve je všechno v naprostém pořádku. Králíčci chtějí zemřít a mají na smrt plné právo. Ať zvolí za strůjce svého konce kombajn nebo bumerang, na který přivázali odjištěný granát, vy jim to rozmlouvat nebudete. Naopak. Budete se těšit, jak se rozhodnou zemřít příště.

Korunu humoru nasadil knize výtvarník Vladimír Jiránek, který si vzal v publikaci úplně poslední slovo. Na zadních deskách totiž říká: „Český králík nikdy nepomýšlí na sebevraždu.“ Za toto zásadní sdělení mu nelze než upřímně poděkovat. Pokud nepatříte k internetové generaci (což vzhledem k tomu, že čtete tento článek zřejmě nebude váš případ) a králíčky neznáte, určitě si knihu pořiďte. Pokud k ní patříte, kupte knihu rodičům.