„Ze života odešel známý ukrajinský spisovatel Jurko Pokalčuk. Bohužel lidí nejsou věční. Ale někteří dostávají šanci zůstat naživu o trochu déle prostřednictvím svých děl.“
Těmito slovy uvedlo ve středu 10. září 2008 ukrajinské vydavatelství Kalvarija oznámení o smrti současného ukrajinského spisovatele Jurije Pokalčuka.

Jurij Pokalčuk se narodil v roce 1941 v městě Kremenec na Ukrajině. Vystudoval Pedagogickou fakultu Lucké univerzity a filologii na Leningradské univerzitě. Od roku 1976 byl členem Sdružení spisovatelů Ukrajiny, kterému v letech 1997 – 2000 předsedal. Autor sedmnácti prozaických a poetických knih (To, co je dole, Odysseus, otec Ikarův, Jiná strana měsíce, Dveře v) a řady literárněvědných prací. Podílel se na tvorbě několika filmů. Jako znalec světových jazyků (údajně jich ovládal jedenáct, včetně češtiny) byl první na bývalém postsovětském prostoru, kdo překládal tvorbu J. L. Borgese. Do ukrajinštiny přeložil rovněž díla Hemingwaye, Salingera, Cortázara, Amando, Kiplinga nebo Rimbauda.

Jeho jméno bude nejspíš navždy spojeno s explicitní erotičnosti, kterou už od počátku své literární dráhy pašoval do své tvorby a tím i do jinak cudné ukrajinské literatury. „Měl jsem období, kdy jsem si dělal starosti, že mé výtvory nebudou tištěny. Přistihl jsem se při myšlence, že začínám psát tak, jak se to ode mě vyžaduje. „Bože, stává se ze mě skutečný sovětský spisovatel“, pomyslel jsem si tehdy zděšeně. Hodil jsem to za hlavu a začal psát tak, jak mi velela moje duše a ne podle diktátu tehdejšího systému“, poznamenal ke svým literárním začátkům v posledním rozhovoru pro týdeník Sěgodnia Jurij Pokalčuk. Námitky sovětských i novodobých ukrajinských mravokárců, obviňujících spisovatele z pornografie, odbýval s tím, že vše, co napsal se zakládá na skutečných událostech, tudíž se jedná o realizmus. Inspiraci a náměty pro svou tvorbu čerpal jednak ze svého života, jednak z vyprávění chovanců zařízení pro mladistvé delikventy města Pryluky, které od roku 1986 pravidelně navštěvoval a stal se jejich neoficiálním patronem.

Od října roku 2007 si Jurij Pokalčuk pravidelně psal blog (ukrajinsky).

9. září tohoto roku podlehl v jedné z kyjevských nemocnic rakovině. Bylo mu 67 let.