V pořadí třetí kniha Jana Křesadla, jež vychází zásluhou pražského nakladatelství Tartaros, nese název Skrytý život Cypriána Belvy a stejně jako v případě ostatních próz tohoto autora se jedná o dílo jen obtížně zařaditelné.

Jan Křesadlo (1926-1995) – vl. jm. Václav Jaroslav Karel Pinkava – patří k neprávem opomíjeným postavám novodobé české literatury. Tento vpravdě renesanční umělec a vzdělanec, pohybující se úspěšně na poli literárním, hudebním i výtvarném, uznávaný coby psycholog, filosof či matematický logik a vybavený neobyčejně též po stránce jazykové, emigroval v roce 1968 do Velké Británie, kde žil až do své smrti – jeho dílo, v čele s Astronautilií neboli Hvězdoplavbou, monumentálním vědecko-fantastickým románem psaným ve verších a k tomu dvojjazyčně (starořecky s paralelním českým překladem), však představuje významnou položku naší literatury.

Román Skrytý život Cypriána Belvy, napsaný již v roce 1990, je prózou pro Křesadla v mnoha ohledech charakteristickou – podobně jako v dalších svých textech zde autor dovedně kombinuje různé žánry a styly (s románem filosofickým jako celkem kontrastují pasáže ryze pornografické), v díle nepochybně prozaickém se objevuje rovněž básnická skladba, ba i hudební partitura, autor využívá slovní zásoby hned několika jazyků (v různé míře je zde zastoupena angličtina, řečtina, němčina, holandština, francouzština a latina), a nezůstává dokonce ani u jediného druhu písma (zmíněné eroticky laděné části románu jsou psány hlaholicí, přičemž součástí knihy je i příslušná transliterační tabulka). Též rovině jazykové (především pak lexikální) je vlastní ona mnohotvárnost, odrážející se i v tolika jiných složkách Křesadlova románu. Knižní slova a odborné termíny, vyskytující se nadto ve vazbách archaického rázu (užití syntaktického prostředku inverze či dnes již nepoužívaného pravopisu přejatých slov), tak nezřídka sousedí s nápaditými neologismy či „nízkými“ vulgarismy.

Hlavním hrdinou Křesadlem vyprávěného příběhu, odehrávajícího se na počátku 60. let v socialistickém Československu (kde však namísto KSČ vládne tzv. Strana), je Cyprián Belva (belva = italsky šelma), přibližně třicetiletý ženatý muž a otec tří dětí, obyvatel Města a zaměstnanec Ústavu, kde pracuje coby tzv. dokumentátor a v jehož zdech se pohybuje také většina účastníků Belvových početných a obvykle neplánovaných sexuálních dobrodružství. Navzdory jeho živočišné povaze a přebujelé fantazii se jedná o vzdělaného muže, jenž se nevyhýbá kritické sebereflexi a oplývá dobrým pozorovatelským talentem – i proto se mohl stát autorovi vhodnou „hlásnou troubou“, skrze niž Křesadlo vypovídá o realitě tehdejších let u nás. Právě s ironickým nadhledem a humorem předkládaný obraz onoho sice krátkého, v rámci novodobých českých dějin však velmi důležitého období je vlastním jádrem celého díla, na jehož stránkách defiluje celá řada známých jmen z české i světové kultury a vědy, provázených mnohdy zajímavými autorovými postřehy. Spisovatel, jenž se nevyhýbá ani přímé interakci se čtenářem, zasvěceně odkrývá mnohé mechanismy tehdejší absurdní doby a prostřednictvím fiktivního příběhu a jeho protagonistů ukazuje na některé zcela reálné události a osoby. Již zmiňované pornografické pasáže sice bezesporu dodají Křesadlovu románu pověst díla kontroverzního, v porovnání s vlastním tematickým obsahem Skrytého života Cypriána Belvy jde však o složku vedlejší, představující spíše jeden z možných prostředků charakterizace ústředních postav a jejich intimních i pracovních vztahů, a nadto upozaděnou již samotným „šifrováním“ dotyčných pasáží odlišným typem písma – koneckonců, sám autor na jednom místě prohlašuje, že jeho kniha „je oplzlá pouze programově, na truc kritikům a ostatním neslušně slušným literátům“ (s. 101).