Lesy opět pláčou…
King, Charles: Černé moře 1

Lesy opět pláčou…

Kniha se pokouší o přehled historie oblasti Černomoří, a to od antiky po konec 20. st. Napsal ji americký badatel z Georgetownské univerzity, kde působí na katedře rumanistiky.

Více než kdy jindy jsem se těšila na knihu Černé moře z produkce nakl. BBart, z řady populárně naučných publikací. Ale ouha, opět jsem nucena skuhrat nad nedostatky nejen originálu, ale v největší míře překladu. Nejdříve něco o knize samotné. Jakýchkoliv studií na téma Černomoří je velice poskrovnu, v češtině prakticky neexistují. Proto by bylo záhodno vybrat ze světové produkce to nejlepší, a pokud to z finančních důvodů nelze, pak alespoň to lepší. Charles King působí na Georgetownské univerzitě v USA jako specialista na rumunská studia a prozatím vydal knihy dvě (první v r. 2000 – The Moldovans: Romania, Russia, and the Politics of Culture, knihu o Černém moři pak v r. 2004). Není proto zatím možné jeho publikace jakkoli charakterizovat či hodnotit, na to je jich málo. Každopádně lze říci, že kniha o Černém moři není nijak významná či objevná, nic nového nepřináší. Jde v podstatě o popisnou historii Černomoří, zkompilovanou z bohatého seznamu literatury, v němž však chybí veškeré práce evropských historiků, krom několika výjimek, vesměs rumunské provenience. Autor tedy jasně deklaruje, že kromě rumunštiny zřejmě žádný jiný jazyk z oblasti Černomoří neovládá, což je ovšem pro americké badatele mnohdy pravidlem.

Kniha je rozdělena do sedmi částí. První část se věnuje „archeologii místa“, v níž autor stručně naznačuje vztah mezi vodou a lidmi, regiony a národy, geografií a ekologií. Další část, kterou považuji za nejzdařilejší, nese název „Pontus Euxinus, 700 let před Kristem – 500 let po Kristu“. Jde o kapitolu, v níž autor zhuštěně, ale velice přehledně popisuje Černomoří v období antiky. Kniha má být populárně naučná a tato kapitola plně vyhovuje měřítkům kladeným na tento druh literatury. Text je čtivý, data přehledně řazená a události stručně a jasně vysvětlené. Horší je to už u další části nazvané „Mare Maggiore, 500 – 1500“, kdy autor sice stručně, nicméně dosti bez ladu a skladu hromadí nejrůznější informace, nehledě na jejich důležitost či posloupnost, jazyk se stává těžkým a nestravitelným, události začínají splývat a ani ukázky z dobových pramenů text neoživí. Následující kapitoly: „Kara Deniz, 1500 – 1700“, „Čjornoje more, 1700 – 1860“, „Černé moře, 1860 – 1990“ a „Tváří k moři“ už jsou vesměs nepřehledným soupisem všeho možného, co se autorovi zřejmě dostalo do rukou a jakýmkoli způsobem se Černomoří týká. Bez vysvětlení přechází od politiky k čemusi, co snad má být antropologie a druh ekologie, spoustu událostí pouze konstatuje, ale ani náznakem nevysvětluje. Čtenář se musí cítit zahlcen a doslova utopen v černém moři informací, z nichž po přečtení není schopen reprodukovat téměř nic. Jako příklad uvedu absenci alespoň náznaku vysvětlení, proč z ničeho nic dochází v 19. st. k nacionalizaci států v Černomoří, historický kontext pro autora neexistuje. Jediné, čeho se dočkáme, byť v obecném náznaku, je trochu hlubší popis rozdílu mezi vyháněním a vražděním Arménů v Osmanské říši a horských etnik v Rusku. Důvod nacionalistických myšlenek a prosazování etnické čistoty charakteristický pro celou společnost 19. st. v knize nenajdeme. Nevím, jestli jde někdy o nedopatření způsobená překladem, nebo se již mnohé nesrovnalosti vyskytují v originále, každopádně mě kniha zklamala a nemohu ji doporučit ani laikům, ani studentům.

Nyní ovšem k problému překladu knihy, který se mi zdá velice rozporuplný, a to z mnoha hledisek. V první řadě nechápu, proč překladatel v celé knize (krom jedné krátké části) neuvádí názvy století číslicí, ale slovem: např. „Řím se ve druhém století před naším letopočtem“ (nehledě na nejednotu mezi „př. n. l.“ a „př. Kr.“). Dovolím si hádat, že překladatel snad chtěl, aby kniha obsahovala více znaků, a tudíž dostal o pár korun více?! Celý elaborát by se dal napsat na téma citace a jejich použití v překladu. Překladatel ani jedinou citaci nedohledal, i když jde (zvláště v kapitolách o starší historii Černomoří) o díla vesměs do češtiny přeložená. Např. díla Hérodota, Bible (nejenže si překladatel dovoluje citace překládat z angličtiny, ale i odkazy prostě přepsal z anglického originálu – např. 6:22, přestože čeština používá jiný způsob – 6.22), Flavia Arriána, Prokopia, Ovidia a mnoha a mnoha dalších. Řecký oheň překládá jako mořský oheň, který navíc „vyšplíchl na nepřítele“, přestože ve skutečnosti byl metán na nepřítele, kdyby pouze vyšplíchl, asi by se Byzanc zdaleka nestala takovým impériem, jakým byla. Krom toho tuto zbraň dle legendy vynalezl muž jménem Kallinikos a ne Callinicus. Trapezunt nazývá pokaždé jinak a ještě nedovede název správně vyskloňovat („od Tapezu k Bosporu“, s. 51 – správně „od Trapezuntu k Bosporu“). Pospojuje latinské jméno s řeckým („Kastóra a Polluxe“, s. 53 – správně nejlépe z řečtiny „Kastóra a Polydeuka“), přepisuje toponyma z angličtiny, která běžně používá latinizované verze u jinak řeckých názvů, které v češtině bez problémů existují a navíc jsou i jednodušší co do skloňování a výslovnosti (Cerasus má být Kerasos, Panticapaeum je lépe Pantikapaion, Acampsis by byl lépe Akampsis, Byzantium bylo ve skutečnosti Byzantion atd.). Nenajdeme jednotu u vlastních jmen – Skytové, ale Skythie, přestože Slovník antické kultury uvádí Skythové a Skythie, Aíétés je správně Aiétés, Okeanos zase Ókeanos, jazyk koine má být koiné. Ruského knížete není třeba jmenovat Vladimir, ale Vladimír. Baldouin I. je správně Balduin I. Žádné Lwovské moře sice neexistuje, ale v dějinách tak prý Černému moři říkali Poláci, pak snad bude vhodnější použít termín Lvovské moře, když máme v češtině název Lvov. Celou knihou se vine nesprávně skloňovaný název města Sinop, Sinopa apod., přestože existuje jednoduché jméno Sinópé (-ópy). Z faktických chyb, které ovšem mohl mít na svědomí už autor, vyberu jen několik: byzantský císař „Basileios dal oslepit z každého sta zajatců devadesát devět a jen jednomu ponechal zrak, aby mohl ostatní dovést do bulharského tábora“ – Basileios nebyl tak ohleduplný, aby vojákovi nechal „zrak“, tomu jednomu ze sta nechal pouze jedno oko! Na str. 53 zaráží věta „Xenofon hlásil z jižního pobřeží (Černého moře), že jeden válečnický kmen je schopen sestavit údernou flotilu 300 kánoí.“ Bohužel není u tohoto pozoruhodného tvrzení informace o původu citace, takže se můžeme pouze domnívat, o jakou flotu – flotila znamená něco jiného – jde a kde se za antiky v Černém moři objevily kánoe, to ví Bůh. Někdy narazíme na zvláštní perličky, jako např. ortodoxní katolíci, což dle knihy měli být všichni obyvatelé Osmanské říše nazývaní Řekové. Samozřejmě, že jde o ortodoxní křesťany neboli pravoslavné. Občas pozlobí i ta naše milá čeština – zde ovšem nelze hanět překladatele, kniha prošla rukama redaktora i korektora, kteří zdá se nerozlišují mezi zájmeny svůj a můj, jeho, jejich etc.

Jak si čtenář jistě všiml, dostala jsem se v uvádění nesrovnalostí asi jen do první třetiny knihy. Není účelem recenze vypisovat veškeré nepřesnosti, ještě jen uvedu, že chyby jsou i v bibliografii, kdy si překladatel nebyl schopen dohledat např. ukrajinské názvy některých knih či periodik a přepisuje je z angličtiny a ještě špatně. Dále je škoda, že v knize nenajdeme alespoň stručný seznam knih o Černomoří, které vyšly v češtině. Bohužel, jak dokládá letošní udělení Skřipce, někdy i významnému nakladateli takříkajíc ujede ruka a v jeho produkci se objeví nedodělek, za který považuji i tuto publikaci.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Charles King: Černé moře. Historie. Přel. Václav Viták, BBart, Praha, 2007, 350 s.

Zařazení článku:

historie

Jazyky:

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Jan Vaněk jr.,

Celkem náhodou jsem na knihu narazil, ale než jsem se dostal ke komentáři, tohle mě předběhlo. Ano, poznámkový aparát v knize zůstal, akorát že zrovna odkaz na 4. k 2. kapitole z textu vypadl - na stránce je trojka a po ní až pětka. Pěkný nedodělek...


"Snad všechny české encyklopedie" nezahrnují například Universum, o předválečných nemluvě.


Ještě pár náhodných citací: "Proč však 'černé'? Nikdo nezná jasnou odpověď, ale existují na tuto věc přinejmenším tři hlavní názory. (No one knows for sure, but there are at least three major speculations.) [...] Třetí možné vysvětlení vychází z barevných kódů, které používali nomádi (A third explanation is related to the color-coded geography of Eurasian steppe peoples.) V tomto schématu [...] je každé světové straně přisouzena konkrétní barva. (...) Tento systém přirozeně pracuje v závislosti na subjektivním postavení pozorovatele" (s. 12).

"Před dvacátým stoletím je problematické mluvit o národu, který bychom nyní označili za turecky mluvící, jako o Turcích." (s. 13)


"Během tohoto období byl černomořský bazén tu propojen s oceány, jindy zase s budoucím Kaspickým mořem a opět jindy existoval jako izolované poloslané jezero." (...and at still other times isolated as a tiny, semi-saline lake; s. 38).
"Francouzský přírodopisec Joseph Pitton de Tournefort, propočítal biblické rodokmeny (...)"; s. 39.
"Po první světové válce byly všechny čtyři státy ležící kolem Černého moře mladými státy, i když každý ve svém smyslu." (After the First World War, all four states around the Black Sea were, in different ways, young countries; s. 292)




A co se OT dotazu paní Evy týče, stručná odpověď zní: v nakladatelstvích; soustavným rozesíláním přesvědčivých dokladů o své překladatelské kvalifikaci, praxi, úspěších a plánech, dokud člověk nenarazí na nějaké, jehož potřebám vyhovuje.

Eva,

Dobry den, prominte, ze Vam vstupuji do diskuze s otazkou, ktera se ji temer netyka. Mohl by mi nekdo poradit, jak a kde je mozne ziskat praci jako prekladatelka knih z Aj do Cj. At hledam jak hledam, nachazim pouze prekladatelske firmy. Moc Vam dekuji i za drobe rady.

S,

Pro recensentku:
1. spojeni "orthodoxni katolici" neni tak zcela absurdni. Recka pravoslavna cirkev se bezne sama oznacuje za "katholiki", tj. za universalni. Je zcela nepochybne, ze jde o matouci preklad, ale ten ma svuj racionalni duvod (i kdyz neverim, ze autor ma odpovidajici znalosti, aby se teto nepresnosti dopustil vedome). Reseni je konvencni preklad a poznamka pod carou.
2. Bezny vyraz pro "recky ohen" je v soudobych pramenech vedle "thalassion" (prosim ne s y!!!)spise "ygron", cf. thalassion, Theophanes 542; ygron ibid., 609, 17, etiam "skeuaston" Nikephoros Kallistos 60,23 etc. etc.
3.Na nektere namitky prekladatele zde uvedene nelze reagovat jinak nez poukazem na to, ze mu zcela chybi byt jen zaklady klasickeho vzdelani (preklad "od Trapezu k Bosporu" povazuji za drzost), tudiz by se nemel stydet pozadat o radu odbornika.
4. Prekladateli vsak nelze vycitat vecne chyby originalu. Resenim je (pokud prekladatel disponuje odpovidajicim vzdelanim, tj. ve zhruba 0,001% procent vsech prekladu) verny preklad originalu a poznamka pod carou.
5. Toponymum Kerasos neexistuje. Spravny nazev je Kerasous/Kerasus (je to contractum!), gen. Kerasountos.
6. "Lode z jednoho kmene" povazuji za absurdni. Jedna se o zcela bezny vyraz "monoxylon", pl. "monoxyla". Pokud s nim ctenar nebo prekladatel nejsou obeznameni, maji se podivat do slovniku.

RitaK.,

Reakce na dopisy překladatele a redaktora, které jsem dostala z nakladatelství BBart.


Vážení pánové, ráda bych se vyjádřila k Vašim dotčeným dopisům ohledně mé recenze na knihu Černé moře. Napadáte mne, že nerozlišuji mezi textem a překladem, což není pravda. Jak jsem v recenzi uvedla, knihu nepovažuji za nejlepší, ale to neznamená, že překlad je také špatný. Celkový dojem z překladu vyznívá normálně (v knize nenajdeme češtinské lapsy), ale nepřesnosti, o kterých píši, by se v něm vyskytovat neměly. Dále píšete, že jsem knihu nečetla. Každou recenzovanou knihu čtu s největší pozorností, a proto si též nevybírám k recenzi knihy, kterým bych nerozuměla. Knihu jsem přečetla od začátku do konce maximálně pozorně a opravdu jsem se na ni těšila.


Co se týče sporné Xenofóntovy věty, pak děkuji panu Vaňkovi za vyhledání. Bohužel, v knize u ní nebyl odkaz ani poznámka, takže jsem ji nemohla dohledat. Jinak se skutečně v anglickém překladu vyskytuje slovo „kánoe“ které dle mého evokuje spíše prostředí indiánské než antické. Pro Vaši informaci, v řeckém originále najdeme slovo „lodě z jednoho kmene“. Nejedná se zde o přesnou citaci, takže si myslím, že je na překladateli, jakou variantu zvolí.


Ohledně mořského ohně souhlasím s tím, že v řečtině se používá název „thalassyon pyr“, což znamená mořský oheň, ale vžitý termín v češtině je opravdu řecký oheň a myslím, že se to dalo v textu bez problémů vysvětlit. O tom, zda byl metán či šplíchán, ať si nakonec rozhodne čtenář; popis v knize je dosti vágní a příliš byzantským popisům této zbraně neodpovídá.


U jmen musím trvat na tom, že není vhodné použít spojení Kastór a Pollux, neb Kastór je z řečtiny a Pollux z latiny – buď můžeme použít jména z řečtiny: Kastór a Polydeukés nebo z latiny: Castor a Pollux – viz Slovník antické kultury nebo Encyklopedický slovník. Pokud jsou jména uváděna promíchaně, je to špatně. Stejně u dalších. Uvádíte, že záleží na referenční literatuře. Myslím, že u antiky lze brát za bernou minci již zmíněný Slovník antické kultury, který je nejobsáhlejší encyklopedií svého druhu a nabízí i různé varianty. Text v knize vysvětlující používání názvů a toponym je dosti nepřehledný a nejsem si jista, zda naopak čtenáře nezmate. Na výtku, že jsou latinizované formy řeckých názvů běžnější, odpovídám, že v českém prostředí tomu tak není. Je to velmi individuální. Latinizované formy se používají výhradně v anglosaském světě. A to by překladatel měl změnit, popř. v knize vysvětlit, proč se tak úzce držel anglického originálu. Pokud má překladatel pocit, že by tím měnil záměr autora, pak by se s autorem měl domluvit.


Píšete o „drzosti Kindlerové“, když Vám vytýkám nedohledání citací. Na s. 49 opravdu uvádíte u citátu, kdo přeložil Ovidia do češtiny, ale to je všechno. Uvedu příklady z Prokopiových válek, které jsou přeloženy do češtiny a běžně dostupné. Na s. 99 a 104 nejsou sice přímé citace, ale v poznámkách je uveden odkaz. Bohužel, pouze anglického překladu, takže by českému čtenáři dalo trochu práce si informaci v českém překladu dohledat, neboť české vydání Prokopia není děleno stejně jako anglické. A stejně je to i u dalších zdrojů. Přitom je to záležitostí několika minut zjistit si, zda dotyčné dílo v češtině vyšlo a usnadnit tak čtenáři práci. Nejen literární, ale i populárně naučné knihy by měly zájemce navést na další publikace, a to i odkazy na knihy v jazyce, do kterého je kniha přeložena. A to u této chybí zcela. Kromě toho není standardní překládat již přeložené, a to ani u populárně naučných či vědeckých děl. Úzus praví, že je vždy povinností překladatele dohledat všechny možné překlady citací, které je schopen nalézt. Autor této knihy většinou uvádí přesný údaj, takže není problém v českých překladech zmíněné pasáže najít. Navíc do češtiny z citovaných děl toho zase tolik přeloženo nebylo.


Ještě k názvu ortodoxní katolíci. Žádná podobná denominace ani církev tohoto názvu neexistuje. Nejznámějšími křesťanskými církvemi jsou katolíci – římští nebo řečtí (=uniaté nebo jak je zvykem v USA – Byzantine Catholics, ale pozor, nejde o Řeky, nýbrž o odnož katolické církve vyskytující se na západní Ukrajině, ve východním Polsku či na východním Slovensku a s Řeckem nemající nic společného) a ortodoxní (=pravoslavní). Pokud autor v originále použil spojení „Orthodox Catholics“, pak jde o nonsens, který by se v překladu vyskytnout neměl. Ještě je možné, že chtěl nějakým způsobem použít slovo „katolický“, které za blahé jednoty křesťanů do r. 1054 mělo význam „univerzální“.


Omlouvám se překladateli za poněkud ostrou výtku ohledně vypisování dat. Uznávám, že nařčení ze snahy dostat více zaplaceno, je absurdní (pro Vaši informaci – já za recenze na www.iliteratura.cz placena nejsem). Jinak se rozhodně nesnažím hájit žádnou vědu, ať americkou nebo balkánskou či ukrajinskou. Pokud to z mé recenze vyplývá, nebylo to mým účelem, stejně jako snaha knihu a její tvůrce poškodit i urážet.


Rita Kindlerová

iliteratura,

Vážený pane překladateli, požádala jsem recenzentku o odpověď na Váš příspěvek.
jovanka šotolová

Václav Viták,

Na serveru Iliteratura se v souvislosti s knihou Černé moře amerického autora Charlese Kinga objevila podle mého nejhlubšího přesvědčení zcela nekvalifikovaná recenze, jejíž autorkou je paní Rita Kindlerová. Jako překladatel této knihy – paní Kindlerovou nevybíravě kritizovaný – se musím k jejím tvrzením vyjádřit.


Především mám velmi nepříjemný dojem, že zmíněná dáma knihu vůbec nečetla. Zřejmě ji pouze zběžně prolistovala, a proto čtenářům nezprostředkovává fakta, ale pouze své dojmy. Mimořádnou ignorancí je z tohoto hlediska její výhrada k výrazu „mořský oheň“, který skutečně v knize používám, a dále její rozhořčení nad údajnou formulací „mořský oheň vyšplíchl na nepřítele“, která ovšem ani v originále textu ani v mém překladu jednoduše nefiguruje. Paní Kindlerová si ji totiž vymyslela, což považuji za naprostou nestoudnost. Zcela stručně: pokud jde o výrazy „mořský“ či „řecký oheň“, pak platí, že jsou oba správné. Autor to všem čtenářům také korektně vysvětluje. Uvádí, že této tajné zbrani Byzantinců se řecky říkalo thalassion pyr neboli mořský oheň (thalassa – řecky moře) a že cizinci ji nazývali „řecký oheň“. Stačí si přečíst příslušnou pasáž. Nyní k údajné formulaci „mořský oheň vyšplíchl na nepřítele“. Opakuji, žádná taková věta se v knize nevyskytuje. Autor jen popisuje mechanismus, jakým se mořský oheň vrhal na nepřítele a v originále píše: „… while men at the other end worked the pump to send the flaming liquid arching toward enemy.“ V mém překladu: „…a muži u pumpy mezitím natlakovali hlaveň, aby hořící tekutina obloukem vyšplíchla na nepřítele.“ Takže mám-li tento bod uzavřít, musím jen konstatovat, že skutečně není důvod se omlouvat za něco, co existuje jen v hlavě paní Kindlerové, a že tekutiny, ať se nám to líbí nebo ne, opravdu mohou vyšplíchnout. Metat se totiž nedají.


Dalším bodem jsou citace. Tady s paní Kindlerovou souhlasím v tom, že by se o této věci, dostupnosti či nedostupnosti potřebných děl a použitelnosti nebo naopak nepoužitelnosti příslušných citátů při překladech knih dal napsat elaborát. Její tvrzení, že jsem ani jedinou citaci nedohledal, mne ovšem opět utvrzuje v názoru, že knihu vůbec nečetla. Pak by totiž nemohla například prohlašovat, že jsem citát z Ovidia překládal z angličtiny. Lze si to jednoduše ověřit na s. 49. Jinak platí zhruba tato zásada: citace z uměleckého díla by se měla dohledat, pokud samozřejmě bylo přeloženo do češtiny (což, lituji, vůbec není pravidlem). Nejde-li o umělecké dílo, není zakázáno přeložit citaci použitou v textu.


Co se týče některých názvů a jmen, které tak rozhořčily paní Kindlerovou, musím opět vyslovit názor, že knihu nečetla. Jinak by věděla, že autor v kapitole O názvech uvádí, že pro názvy míst „používá formu odpovídající příslušnému historickému období“. Proto je na s. 51 „od Trapezu k Bosporu“, neboť Xenofón nemohl mluvit o Trapezuntu – v jeho době žádný Trapezunt jednoduše neexistoval. Autor dále uvádí, že „existuje-li více názvů pro jedno místo, sahá po tom známějším a že se řecké názvy v knize například obvykle objevují v latinizované formě“. Jinými slovy, chce-li to tak mít, je to jeho rozhodnutí a ani překladatel ani redaktor nemají právo na tom něco měnit. Totéž platí v případě polobohů Kastóra a Polluxe (anglicky Castor and Pollux). Autor nepoužívá řecké jméno Polydeukés, ale volí jeho latinizovanou formu Pollux, protože ji považuje za známější. Jeho svaté právo. Nevím ovšem, kde paní Kindlerová přišla k ruskému knížeti Vladimírovi. Opět platí, že v knize žádný ruský kníže toho jména nevystupuje. Má-li ovšem na mysli Vladimira I., velikého knížete kyjevského (s. 113), pak se ohledně jeho jména dostává do sporu snad se všemi českými encyklopediemi, neboť ty o něm vždy mluví jako o Vladimirovi. Pokud se chce přít, nechť si to vyříká s autory příslušného hesla.


Paní Kindlerová také s ironií mluví o faktických chybách v knize a tady mně jako překladateli dává určitou šanci, neboť blahosklonně konstatuje, že je může mít na svědomí autor. Musím však znovu konstatovat, že logika této dámy mi dělá potíže. Dovídáme se od ní například, že „Basileios nebyl tak ohleduplný, aby ponechal vojákovi ‚zrak‘, tomu jednomu ze sta nechal pouze jedno oko!“ Nechápu. Chce tím snad říci, že dotyčný z tohoto důvodu zcela oslepl? Chce tvrdit, že jednooký člověk nemá zrak? A jak tedy vidí? Autor v originále skutečně neuvádí, zda Basileios jednomu z každého sta zajatých Bulharů ponechal jedno oko či obě. Píše pouze: „Basil blinded ninety-nine of every hundred prisoners, leaving one sighted captain to lead the rest back to the Bulgar encampment. Co by na tom vzhledem ke shora zmíněnému mělo být fakticky chybného mi však zcela uniká. Paní Kindlerová dále ironizuje použití slova kánoe v textu a píše: „… kde se za antiky v Černém moři objevily kánoe, to ví Bůh.“ Tady zapomněla, že autor je Američan a tento výraz mu nevadí a že výraz kánoe každému poskytuje velmi dobrou představu o tom, o jak velký typ plavidla asi šlo, což je nejdůležitější.


Nemohu a nechci se dál zabývat povrchností pohledu paní Kindlerové, jejími spornými, mylnými či lživými tvrzeními a jejími pokusy nakazovat autorovi, jak psát, a překladateli, jak překládat. O jedné věci se však musím zmínit. Vadí mi zjevný a primitivní antiamerický postoj této dámy. Stěžuje si například, že autor nečerpal z prací evropských historiků s výjimkou rumunských. Tím prý „deklaruje, že kromě rumunštiny zřejmě žádný jiný jazyk z oblasti Černomoří neovládá, což je ovšem pro americké badatele mnohdy pravidlem“. Nevím, zda tomu mám rozumět tak, že se zmínění američtí badatelé zlovolně učí z nějakého záhadného důvodu vždy jen rumunsky, nebo zda tím paní Kindlerová chce říci, že američtí badatelé umějí obvykle jen jeden cizí jazyk. Nevím, kolik jazyků z Černomoří umí ona a na jaké úrovni, ale nemohu se zbavit dojmu, že si s autorem (a s jeho překladatelem) vyřizuje účty z jiného důvodu. Charles King se na několika místech své knihy vyjadřuje s určitým despektem o pracích balkánských, ruských a ukrajinských historiků, kterým vytýká nacionalismus a tedy nekompetentnost. Činí to s vkusem, přesto se tím zřejmě velmi dotkl paní Kindlerové, jež se asi cítí povolána hájit východoevropskou a balkánskou vědu před názory Američanů, kteří by přece o Černém moři vůbec psát neměli. Úplně na závěr, kniha není nedodělek a paní Kindlerová svou nekvalifikovanou recenzí poškodila autora, překladatele i nakladatelství.


Václav Viták

Jan Vaněk jr.,

Amazon Search Inside je náš přítel:


On the south coast, Xenophon reported that one warlike tribe, the Mossynoeci, could muster a raiding fleet of 300 dug-out canoes. (s. 27, následuje bibliografická poznámka č. 4 ke 2. kapitole odkazující na Xenophon, Anabasis, 5.4 - máte ji po ruce? A chcete říct, že poznámky v českém vydání chybějí?!)


The chronicles recorded that Basil blinded ninety-nine of every hundred prisoners, leaving one sighted captain to lead the rest back to the Bulgar encampment. (s. 78; citováno dle hardcoveru Oxford University Press, USA, květen 2004, ISBN 0-19-924161-9)


"Orthodox" se zdá být používáno vždy jen samostatně nebo následováno s "Christian", kde se poblíž vyskytují i Catholics, jde jednoznačně o odlišnou denominaci; rovněž datace se zdá jednotná na BC bez užívání "b. c. e."


Válí se mi doma (a koukám, že je dostupné i ve dvou pobočkách Městské knihovny v Praze) Black Sea od Neala Aschersona (Kingem samým doporučované), tak doufám, že to je lepší (i když bych si od něj radši přečetl historii Skotska; tohle že je prý spíš esej říznutá cestopisem).