Já nejsem romantik
Franko, Ivan: Uvadlé listí 1

Já nejsem romantik

Samostatné vydání lyrického dramatu jednoho z největších ukrajinských spisovatelů a básníků 19. a počátku 20. stolertí, Ivana Franka.

Letos uplynulo 150 let od narození a 90 let od úmrtí ukrajinského básníka a prozaika Ivana Franka (1856-1916). Jde o jednu z největších postav ukrajinské kultury a zvláště literatury. V češtině začala tvorba Franka vycházet již za jeho života, v r. 1898 vyšly hned dvě knihy: Boa contrictorUkradené štěstí a díky sociálně laděné tvorbě mohla některá jeho díla vycházet i během celého 20. století.

Uvadlé listí je „lyrické drama“, které bylo poprvé vydáno r. 1896. Franko tehdy v předmluvě napsal, že se jedná o milostný deník člověka, který si z nešťastné lásky vzal život, „člověka slabé vůle, ale bujné fantazie, hluboce citlivého, ale málo způsobilého pro praktický život." V předmluvě k druhému vydání r. 1910 už básník přiznal, že první předmluva byla literární fikcí a že Uvadlé listí je „nejsubjektivnější ze všech (veršů), které kdy u nás vyšly od dob autobiografických veršů Ševčenkových, a přitom nejobjektivnější v tom, jak líčí složité lidské city.“ Jak uvádí v ediční poznámce Jan Vladislav, jde o wertherovské drama; sám Franko na konci poémy tuto postavu vzpomíná a uzavírá Goethovými slovy: „Ty buď muž a nenásleduj mě!“

Ivan Franko nebyl jen básníkem a spisovatelem, ale i politicky činnou osobou. Pocházel z chudé rodiny u Drohobyče na západní Ukrajině. Vystudoval slavistiku ve Vídni a habilitoval se ve Lvově. Několikrát byl vězněn za své postoje a pokaždé bez soudu propuštěn. V ukrajinské literatuře se jedná o výjimečnou postavu, kterou literární věda staví vedle Tarase ŠevčenkaLesji Ukrajinky, s nimiž tvoří trojici nejuctívanějších a nejvíce obdivovaných literárních hrdinů 19. a začátku 20. století. To, že se stali v podstatě nedotknutelnými národními symboly často zapříčiňuje nepochopení jejich osob i díla a nekritický přístup v mnoha případech i seriózních badatelů. Vzpomeňme začátek 90. let, kdy se objevila studie, v níž si autor dovolil napsat, že Ševčenko se rád napil. Zvedla se vlna národního protestu a téměř komického pobouření. V poslední době se naštěstí objevují již nezávislé texty, které postupně stahují nesmyslnou aureolu z těchto osobností a s erudovaným přístupem představují je i jejich tvorbu ve skutečném kontextu doby bez nacionalistických klišé (viz připravovaná monografie Oksany Zabužko o Lesje Ukrajince).

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Jan Vladislav, BB/art, Praha, 2006, 79 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Kindlerová,

Prozatím ne, navíc by o takovou knihu u nás nebyl zájem.

Špína,

Díky! (A nechystáte překlad?)

Kindlerová,

Kdyby Vás zajímalo, pak ukázky z díla Franka jsou na:
http://www.pysar.net/poet.php?poet_id=75
L. Ukrajinky na:
http://www.pysar.net/poet.php?poet_id=69

Kindlerová,

O. Zabužko již knihu odevzdala do tisku zhruba před měsícem, takže doufám, že po Novém Roce by se měla objevit na trhu, pokud lze vůbec hovořit o nějakém ukrajinském knižním trhu.
Monografie má být velice obsáhlá, neb autorka sice chtěla psát jen o L. Ukrajince, ale nakonec zpracovala celé tehdejší období, kulturní a ideové proudy, stav kultury na Ukrajině etc.
Myslím že se máme na co těšit.
Frankovo Uvadlé listí bohužel opravdu skončilo v Levných knihách a i celá edice Versus skončila, neb se vydavateli nevyplatí, a to je škoda.

Špína,

Ještě že alespoň někdo tu pokouší vydávat a upozorňovat na ukrajinskou literaturu (byť se tento titul, nepletu-li se, již stačil dostat do Levných knih)...
Zabužko skutečně chystá monografii o Ukrajince? Řekla byste k tomu něco bližšího? Děkuji!