Three to See The King (Tři za králem), tak se jmenuje poslední román britského prozaika Magnuse Millse, který vyšel poprvé loni, letos byl pak vydán znovu jako paperback.

Magnuse Millse nepochybně znají i čeští čtenáři, a to díky románu Ohrada pro zvířata (anglicky The Restraint of Beasts), který v překladu Jiřího Popela vydalo nakladatelství Argo. Ohrada pro zvířata je Millsův knižní debut, ovšem už ten se dočkal ohromného úspěchu – titul byl přeložen do sedmnácti jazyků, nominován na Booker Prize a též cenu Whitbred pro nejlepší první román. Značnou kritickou odezvu si vysloužil i jeho druhý román All Quiet on the Orient Express (V Orient Expressu klid), na jehož překladu v současné době pracuje Jiří Hrubý.

„Bydlím v domě, který je celý postavený z plechu, má čtyři plechové stěny, plechovou střechu, komín i dveře. Je prostě celý z plechu.“ Millsův jazyk, jednoduchý, ale zároveň uhrančivý, dokáže zaujmout, ba dokonce strhnout od první stránky. Knihu otevírá obraz rozlehlé písčité pláně, poseté obydlími podobnými výše popsanému domečku, tedy chatrčemi postavenými z plechu, do nichž se opírá vítr a zahrnuje je nánosy písku. Pohádka, nebo apokalypsa?

Obojí. Prostě psaný text a ladění příběhu vyprávěného bezejmenným vypravěčem silně připomíná pohádku, ale stejně tak absurdní drama. Millsův jazyk kritika přirovnávala k Pinterovi, ale stejně tak se vybaví Samuel Becket a Čekání na Godota. Ze současných britských prozaiků Millsův styl připomene Kazua Ishigura, i když z úplně jiného důvodu než oba předchozí – jasný až průzračný jazyk, jímž je Millsův román psán, totiž klame a pod závojem obyčejnosti se skrývá hluboká studna pro interpretaci. Nejnovější román i po úvodní scéně pokračuje jako pohádka.

Bezejmenný vypravěč, trávicí své dny monotónně praním špinavého prádla a popíjením kávy, je ve své plechové chýši navštíven ženskou postavou jménem Mary Petrie, která se uprostřed písečné pustiny zázračně zjeví se spoustou věcí a vypravěčův život od základu změní – začne totiž s vypravěčem žít a ten se vydělí ze své dřívější komunity. Ale i ta prochází změnou – kdesi „v dáli“ prý žije záhadný muž jménem Michael Hawkins a tento guru rekrutuje nové stoupence, s jejichž pomocí chce vyhloubit obrovský kaňon. Vypravěč postupně zůstane sám s Mary, když všichni jeho bývalí sousedé odcházejí za novým kultem, k záhadné stavbě se nakonec vydává i sám vypravěč, ovšem to už lze vytušit jisté zlověstné náznaky (v těchto pasážích román silně připomíná Orwellovu Farmu zvířat), které se naplno projeví v závěru románu, který končí návratem k začátku: poslední 21. kapitola totiž opakuje kapitolu 1, takže knihu lze vlastně číst dokola, což není tak absurdní, jak by se mohlo na první pohled zdát – ona totiž za opakované čtení stojí, už je pro kvality Millsova úžasného jazyka, prosté, leč přece tak vnímavého k detailním popisům, zejména zachycení světla a hry stínů.

Ale i alegoricky postavený příběh je poměrně zdařilý, chytrý, byť od poloviny knihy předvídatelný – na druhou stranu tak tomu u alegorií už bývá. Vzhledem k tomu, že Mills do češtiny už přeložen byl, a překládá se i jeho druhý román, lze poměrně oprávněně čekat, že by se nějaký nakladatel mohl ujmout i tohoto poměrně komorního dílka. Za překlad, i za čtení, rozhodně stojí – lze vřele doporučit.